Neptun a jeho měsíce

Neptun byl pojmenován po římském bohu vod a moří. Je poslední planetou Sluneční soustavy a je ze všech osmi planet jedinou, kterou nelze pozorovat pouhým okem. V mnohém se podobá Uranu. Neptunova atmosféra je jen o něco tmavší, což je přisuzováno vyššímu zastoupení metanu. Obě planety nazýváme ledovými obry. Mají podobnou velikost, hmotnost i složení. Ledový obři mají podobné složení atmosféry jako plynní obři (vodík a helium), ovšem kromě těchto prvků se zde vyskytuje i větší množství vody, metanu a čpavku. Atmosféra Neptuna je velmi dynamická. Byla zde naměřena největší rychlost proudění v celé Sluneční soustavě, až 2400 km/h! I když se Neptun nachází v mnohem větší vzdálenost od Slunce než Uran, panuje na obou planetách srovnatelná teplota odpovídající asi -220 °C. 

Atmosféra Neptuna je o něco pestřejší než atmosféra Uranu.

NASA/JPL

První detailní snímky Neptunu pořídila sonda Voyager 2 v roce 1989. Téměř vše, co o této planetě dnes víme, víme právě díky této sondě. Nejvýraznější strukturou spjatou s Neptunem je Velká tmavá skvrna. Tento útvar zhruba o velikosti planety Země je považován za velkou bouři, mírnější obdobu Jupiterovy Velké rudé skvrny. Když se po pěti letech na tuto planetu zaměřil Hubblův kosmický dalekohled, žádnou podobnou bouře se nalézt nepodařilo. Předpokládá se, že buďto zanikla a nebo ji zakryla oblaka vyšší vrstvy atmosféry. Takovýchto tmavých útvarů bouřkového charakteru bylo na Neptunu objeveno několik. Ve většině případů šlo o anticyklónu existující po dobu jen několika měsíců. Na severní polokouli Neptunu však zuřila i bouře známá jako Severní velká tmavá skvrna, která byla pozorovatelná po dobu několika let. Na detailním snímku si můžete kromě Velké tmavé skvrny všimnout i Malé tmavé skvrny (pravý dolní okraj).

Velká tmavá skvrna v atmosféře Neptuna zachycená Voyagerem 2 v roce 1989.

NASA / JPL / Voyager-ISS / Justin Cowart

Bílá oblaka z metanového ledu v atmosféře Neptuna vrhající vlastní stíny.

Voyager 2, NASA

Triton

Neptunův největší a jediný geologicky aktivní měsíc je Triton. Byl objeven pouhých 16 dní po objevení Neptuna, což vypovídá o jeho velikosti. Je to 7. největší měsíc ve Sluneční soustavě a jediný velký měsíc s retrográdním pohybem (obíhá proti směru rotace planety). Velikostně i chemickým složením povrchu a atmosféry se Triton velmi podobá Plutu. Je tedy pravděpodobné, že se jedná o Neptunem zachycenou trpasličí planetu. Atmosféra je velmi řídká a je tvořena převážně dusíkem (podobně jako na Zemi, Titanu a Plutu) a metanem. Dusík je převládajícím prvkem i na povrchu měsíce, kde se z velkou měrou podílí na tvorbě ledové krusty. Dusíkaté ledy se vyznačují namodralým zbarvením, dominují v oblasti podél rovníku. Triton je geologicky aktivní těleso, na kterém byl poprvé ve Sluneční soustavě detekován kryovulkanismus - Triton nás donutil přehodnotit význam slova sopka. 

"Co je sopka? Ten termín většinou chápeme jako nějakou horu, ze které se do okolí valí roztavený materiál z hlubin naší planety. Dříve se tato definice většinou spojovala se silikátovou taveninou, nicméně v současnosti se termín sopka začíná chápat spíše jako místo, kde se na povrch může dostávat jakákoli tavenina nebo nějaká jiná látka schopná pohybu."

Petr Brož (2018)

Jediné snímky Tritonu byly pořízeny sondou Voyager 2 v roce 1989.
Dnes vypadá jistě povrch Tritonu trochu jinak. Je geologicky aktivní.
NASA/JPL/USGS  

Povrch Tritona je lokálně velmi mladý s minimálním množstvím kráterů. Má za sebou složitou geologickou historii. Jistě zde docházelo k zalití impaktních kráterů nějakou látkou, která následně zamrzla. Podobně zde byly i zlomy vyplněny látkou z nitra, která následně zamrzla. Tak jako na Zemi vyvěrá z nitra žhavé magma tuhnoucí na povrchu v lávu, tak na Tritonu vyvěrala z nitra látka, která na povrchu zamrzla. Kde se vzal dostatek energie na to, aby byl zcela přetvořen povrch tohoto měsíce? Uvažuje se o tom, že Triton je zachycenou trpasličí planetou, která jistě kolem Neptuna neobíhala po kruhové dráze. Eliptická oběžná dráha mohla nejspíše vedla k tomu, že nitro měsíce bylo pravidelně deformováno slapovými silami Neptuna. Uvnitř měsíce muselo docházet k tření a ke vzniku tepla. Triton je však geologicky aktivní doposud! Během průletu sondy Voyager 2 v roce 1989 byla zmapována necelá jedna polovina tohoto měsíce odpovídající zhruba jeho jižní polokouli. A obrovským překvapením bylo pozorování aktivních gejzírů na tomto tělese. 

Na jižní polokouli Tritonu najdeme množství gejzírů.
Neznámý autor

Během průletu sondy Voyager 2 v roce 1989 mohla být zmapována pouze asi jedna polovina tohoto měsíce odpovídající zhruba jeho jižní polokouli. A obrovským překvapením bylo pozorování aktivních gejzírů na tomto tělese. Jedna se o jiný typ kryovulkanismu - takový, který na tomto měsíci dodnes probíhá. Těmito "gejzíry" je míněno množství útvarů, které do okolí vyvrhují led a černé uhlíkaté "saze". Materiál může být vyvrhován až do výšky osmi kilometrů. Tyto gejzíry jsou pravděpodobně poháněny slunečním světlem, které prochází vrstvou ledu na povrchu a ohřívá podložní tmavší vrstvy. Dochází zde k akumulaci tepla a k nárůstu tlaku následovaném vyvržením tmavého materiálu na povrch měsíce. Záhadou zůstává také ionosféra Tritonu. Je až desetkrát aktivnější než u ostatních měsíců Sluneční soustavy, což je pozoruhodný výkon vzhledem k tomu jak daleko je obvyklý zdroj nabitých částic v atmosféře - Slunce. Předpokládá se tedy, že ionosféra na Tritonu má jiný zdroj. Tuto a další záhady Neptunu a jeho měsíce Tritonu snad pomůže v budoucnu odhalit připravovaná sonda Trident.

Kromě Tritonu obíhá okolo Neptuna 13 menších měsíců.