Gloriola

Gloriola je zvláštním typem ohybového jevu pozorovaného vždy kolem stínu pozorovatele - naproti zdroji světla, kterým je nejčastěji Slunce. Zároveň musí stín dopadat do oblaku tvořeného téměř stejně velkými vodními kapičkami nebo ledovými krystalky. Proto jsou glorioly pozorovány především při východu nebo západu Slunce, kdy je stín pozorovatele nejdelší a promítá se do oblačnosti okolo, ale nejčastěji jsou viděny na horách nebo z letadel. Svým vzhledem se gloriola podobá koroně, která vzniká v bezprostředním okolí Slunce nebo Měsíce na oblacích také tvořených téměř stejně velkými vodními kapičkami nebo ledovými krystalky. Přesný mechanismus vzniku glorioly dosud není zcela znám, ale významnou roli zde hraje ohyb světelných paprsků, které vstupují do vodních kapiček, uvnitř kterých se pak odráží zpět k pozorovateli.

Nyní mi dovolte podělit se s vámi o jediný zážitek, který mám s gloriolou spojený

Svou první gloriolu jsem pozoroval čirou náhodou večer 29. června 2020, cestou na kopec nad Věteřovem, kde jsem se chystal fotografovat mezosférická 'noční svítící' oblaka. Cestu mi zkřížila mlha. Normální člověk by to v tu chvíli otočil a jel by jinam. Když jsem vyjel až nahoru, na kopci bylo naštěstí pěkně bezmlžno. Po chvíli s obdivem skutečně pozoruji nástup mezosférické oblačnosti. Jak si tak pochvaluji, že mi Měsíc osvětluje krajinu a kompozice nemá chybu, uvědomuji si, že právě sleduji nejvyšší i nejnižší oblaky na Zemi. Ve 23:05 jsem zahlédl i meteor poblíž Saturna a Jupitera, mohla to být červnová Scutida nebo Bootida nebo možná sporadický meteor. 

Nejvyšší mezosférická oblačnost spolu s nejnižšími oblaky stratus. Mlha však postupně nabývala na síle.

Když oblaka v mezosféře s nadobro zapadajícím Sluncem odeznívají, mlha naopak sílí a utváří se i v mé bezprostřední blízkosti. Vracím se po kraji asfaltové cesty pomalu k autu. Tu rázem naproti mě projel kamion s rozsvícenými snad všemi světly, které má - a to co následovalo mě uchvátilo. Mlha za mnou se úplně rozzářila a kolem mého stínu se utvořila velice výrazná fogbow a gloriola, ohybové jevy vznikající na kapičkách mlhy zhruba stejných rozměrů. Během dvou až tří vteřin mne kamion minul a všechno to bylo pryč, ale já i kamioňák jsme z toho asi byli u vytržení. Jinak frekventovaná silnice č. 54 na Kyjov byla tou dobou uzavřena a musela se objíždět - takže si představte, že je noc a ještě menší provoz než obvykle a já vy byste si tu nádheru rádi vyfotografovali, ale ono žádné auto nejede! Takový optický úkaz je velmi prchlivý a roli hraje každá vteřina, protože jakmile se velikost vodních kapiček "rozejde" do různých rozměrů, duha už se neutvoří. Asi jsem měl co do činění s právě vznikající mlhou, kdy se nad silnicí utvářely kapičky zhruba stejné velikosti. 

Pozorovaný jev se navíc po obloze pohybuje podle jedoucího zdroje světla, takže na klikaté silnici se to fotí velmi obtížně. Jako další zdroj světla se nabízel Měsíc, ale ten byl na to moc slabý a nevhodně situovaný. Napadlo mne vrátit se rychle k autu a zapnout dálková světla. Cestou jsem se zaposlouchal, jestli neuslyším nějaké přijíždějící vozidlo, že bych v rychlosti položil stativ a zkusil alespoň odhadnout nastavení fotoaparátu. První pokus byl neslavný, při druhém průjezdu se mi nakonec povedlo alespoň část fogbow zaznamenat (fotografie níže), ale neměl jsem dost široký ani dost světelný objektiv a celé je to rozmázlé pohybem jedoucího zdroje světla. Na fotce je vidět při levém horním okraji poměrně jasný difuzní oblouk mlžné duhy a pod ním slabší, ale barevné podružné oblouky. Těsně kolem mého stínu napravo od stromu je pak gloriola. Přes veškerou snahu už se mi experiment zopakovat nepodařilo, ani když jsem se s autem vydal probádat hlubiny Věteřova zalité mlhou. Nezahlédl jsem ani fog-bow ani gloriolu.

Mlžná duha (fog-bow) s barevnými podružnými oblouky a gloriolou okolo stínu pozorovatele.