Komety jsou poměrně malá tělesa, proto se velmi těžko detekují i na poměrně malé vzdálenosti. Jádro komety má obvykle méně než 10 km v průměru. Nejdelší vzdálenost, na kterou se podařilo nějakou aktivní kometu (s kometární atmosférou a ohonem) objevit, odpovídá vzdálenosti za oběžnou drahou Saturna (více než 1,5 miliardy km od Slunce). Byla to kometa C/2017 K2 (PANSTARRS). Komety vždy dostávají jména podle roku, kdy byly objeveny a podle jména svých objevitelů (případně podle jmen přístrojů nebo jmen astronomů, kteří poprvé předpověděli jejich návrat, jako v případě Halleyovy a Enckeho komety). Většina komet byla objevena až poblíž oběžné dráhy Jupitera, tedy na vzdálenost dvakrát bližší (asi 780 milionů km). V současnosti je známo asi 6600 komet. Celkový počet komet ve Sluneční soustavě se odhaduje na 1 trilion (jednička a 18 nul). Předpokládá se, že většina z nich je soustředěna v Oortově oblaku na okraji Sluneční soustavy a ke Slunci a k planetám putuje jen zlomek z nich. Někdy křižují oběžné dráhy planet, včetně té zemské a čas od času se s planetami srazí. Nejčerstvější taková událost nastala v roce 1994, když do atmosféry Jupitera dopadl řetězec několika těles - roztrhané jádro komety Shoemaker-Levy 9, která prolétala příliš blízko Jupitera. Tuto událost zdokumentovali i amatérští astronomové. Čas od času naší soustavou prosviští i kometa z jiného hvězdného systému. Zatím víme o dvou takových případech - komety 1I/2017 U1 a 2I/Borisov.
Komety se při svých toulkách ke Slunci pohybují ohromnou rychlostí. Kosmické sondy, které ke kometám letí, musí několikrát využívat manévru gravitačního praku, aby mohly komety vůbec dohnat. Vzpomeňme na evropskou sondu Rosetta, která provedla tři blízké průlety poblíž Země a jeden v blízkosti Marsu, aby dosáhla rychlosti 57 800 km/hod, a aby nabrala podobnou rychlost, jakou měla kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko ve vzdálenosti asi dvou třetin vzdálenosti Slunce-Jupiter. Nejvyšší rychlosti tato kometa dosáhla v blízkosti Slunce, bylo to více než 130 000 km/hod. Možná vás překvapí, že sonda Rosetta měla původně letět ke zcela jiné kometě. Její modul Philae měl původně spočinout na povrchu komety 46P/Wirtanen, kterou jsme mohli v dalekohledech pozorovat ke konci roku 2018. Tato kometa prolétla 16. prosince ve vzdálenosti necelých dvanácti milionů kilometrů od Země, což bylo 20. nejbližší přiblížení nějakého kometárního objektu se Zemí od 9. století. Stala se tedy "vánoční kometou" roku 2018. Na fotografiích měla nazelenalou komu ("kometární atmosféru"). Zelené zbarvení komet není nic neobvyklého. Tato barva vzniká hlavně fluorescencí molekul uhlíku (C2), které jsou kometou uvolňovány a osvětlovány slunečním ultrafialovým světlem. Kromě komy (atmosféry) mají komety zpravidla také dva ohony: iontový (plynový) a prachový. Iontový ohon, který vždy míří směrem od Slunce, se zdá lehce namodralý, jak je velmi dobře patrné například na snímcích komety 1P/Halley. Tuto namodralou barvu získává iontový ohon fluorescencí iontů oxidu uhelnatého (CO+). Prachový ohon a prach okolo komety sluneční světlo pouze odráží, a proto se jeví nažloutle bílý. Ty nejspektakulárnější komety jsou často velmi zaprášené a jeví se bílé, jako například kometa Hale-Bopp z roku 1997.