Hvězdokupy
"Hvězdokupy jsou gravitačně vázané skupiny desítek až milionů hvězd, které patrně vznikly takřka současně jako důsledek kolapsu jediného obřího molekulového oblaku. Jejich startovní chemické složení tak musí být velice podobné. Osamělé hvězdy ve hvězdokupách se tak od sebe liší v zásadě jen svou hmotností."Zdeněk Mikulášek, Úvod do fyziky hvězd
Clusters are families of stars all born at the same time. There are two types of clusters: open clusters, which are loose groups of hundreds to thousands of relatively young stars, and globular clusters, which are tighter concentrations with up to hundreds of thousands of stars that are generally older.
Otevřené hvězdokupy
na obloze jsou i pouhým okem viditelné desítky otevřených hvězdokup
otevřené hvězdokupy - obvykle desítky až stovky hvězd a také jejich hmotnost odpovídá hmotnosti desítek až stovek sluncí.
průměr většinou do 20 ly
známých více než dva tisíce, ale odhadem je jich v naší Galaxii až 100 000;
slabě gravitačně vázané, nestabilní útvary, postupně se rozpadají; např. Plejády,
rozmístěné v galaktickém disku
Praesepe, dvojitá hvězdokupa χ a h Per;
pohybové hvězdokupy - pohyb stejným směrem a stejnou rychlostí vůči hvězdnému pozadí ("hvězdám pole") - Plejády, Hyády, ale mohou být rozesety po celé hvězdné obloze (Ursa Maior). Nejbližší hvězdokupou jsou Hyády ležící v okolí jasné hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka, která však mezi tuto hvězdokupu nepatří. Patří sem více než 200 hvězd, které se z dlouhodobého pohledu všechny pohybují jedním směrem k tzv. úběžníku.
Jako hvězdokupy označujeme soustavy desítek až milionů hvězd, které jsou gravitačně vázané a mají společný původ.
"Hvězdokupy jsou gravitačně vázané skupiny desítek až milionů hvězd, které vznikly takřka současně jako důsledek kolapsu jediného obřího molekulového oblaku. Jejich chemické složení tak musí být velice podobné. Osamělé hvězdy ve hvězdokupách se tak od sebe liší v zásadě jen svou hmotností."Zdeněk Mikulášek, Úvod do fyziky hvězd (upraveno)
Kulové hvězdokupy
kulové hvězdokupy - gravitačně velmi silně vázané soustavy, výrazně kulovitý tvar se silnou koncentraci ke středu; střední průměr asi 50 ly;
desetitisíce až miliony hvězd
asi 150 známých, v Galaxii odhadem 500 až 1000; např. 47 Tucanae, M 13 v Herkulovi, ω Cen
stáří a vznik dosud zcela neobjasněný, zárodky galaxií (staré 9-13 Ga)
rozmístěny kolem galaxie do vzdálenosti 70 000 ly
"Observatoř Cerro las Campanas v chilských Andách byla v roce 1972 teprve v zárodku; zařízení ještě nebyla hotová, i stravovat se dalo jen obtížné. Také moje španělština se zatím omezovala jen na pár tuctů slov. Nicméně byl jsem jeden z prvních, kdo s detektorem infračerveného záření smýčil po jižním hvězdném nebi. Podařilo se mi několik báječných objevů, a tak jsem pokračoval ve výzkumech. Po čtyřech nebo pěti nocích měření hvězd jsem naléhavě pocítil, že bych měl 40palcový dalekohled namířit na něco opravdu velmi krásného. Ve vhodné přestávce během pozorování jsem proto vyhledal souřadnice kulové hvězdokupy omega Centauri a bez prodlevy jsem údaje nastavil na stupnicích. Ve středně velkých dalekohledech jsem si už dříve prohlédl skoro všechny kulové hvězdokupy ze severního nebe, takže jsem se domníval, že vím, co teď spatřím v okuláru dalekohledu. Ale jak jsem se hluboce mýlil! Jakmile mi do očí padl paprsek světla z dalekohledu, poznal jsem pravý význam slova "omráčen". Celé zorné pole bylo poseto tisíci hvězdami. Nikde ani stopy po středovém zhuštění, nikde nebyl ani okraj hvězdokupy. Zmáčkl jsem tlačítko jemného pohybu dalekohledu: stovka hvězd zmizela za jedním okrajem zorného pole, ale současně se na druhé straně objevila stovka hvězd dalších. Podržel jsem tlačítko pohybu zmáčknuté: hvězd postupně ubývalo. Při pohybu opačným směrem jsem si myslel, že za chvíli uvidím výrazné zhuštění hvězd u středu, ale nic takového tam nebylo. V trvalém úžasu jsem mnohokrát projížděl celou hvězdokupou v různých směrech. Během své vědecké kariéry jsem zažil řadu objevů, při nichž se tak říkaje srdce zastavovalo. Ale přesto si ponejvíce připomínám události podobné této, které sice nepřinášejí ani věhlas, ani jmění, jsou však nefalšovaným uměním ve světě vědy!"
David Allen, Sky and Telescope, 1992 (překlad Zdeněk Pokorný, upraveno)
Kulové hvězdokupy jsou umístěny při okrajích naší Galaxie. Určením jejich polohy a vzdálenosti od nás lze tedy usuzovat na naši polohu v rámci Galaxie. Toho si byl dobře vědom H. Shapley, který měřením vzdáleností a poloh šedesáti devíti kulových hvězdokup odhadl vzdálenost středu Galaxie asi na 15 kpc. Díky jeho práci bylo zřejmé, že Sluneční soustava neleží poblíž středu Galaxie, jak se až do počátku dvacátého století většinou soudilo.
"Připomínám každému, kdo bude měřit hvězdný vesmír, že hvězdné kupy jsou signální světla. Ukazují cestu do centra Galaxie i na její okraje. Kulové hvězdokupy jsou svého druhu kostra - vágní kostra celé Galaxie, první a stále nejlepší indikátory jejího rozsahu a tvaru."
Vádemékum demonstrátora hvězdárny, Zdeněk Pokorný et al. 2004 (upraveno)
NGC 6791 - jistá výjimka v pravidlech. Je to otevřená hvězdokupa tvořená hvězdami starými až 8 miliard let, které mají (paradoxně) neobyčejně vysokou metalicitu.