Mechovky (Bryozoa)
Mechovky jsou mikroskopické vodní organismy (zooidi) žijící v koloniích (zoáriích). Kolonie mechovek může mít tvar větevnatý, povlékavý (plochý, polokulovitý nebo nepravidelný), fenestrální (okénkovitý, mezi jednotlivými větvemi jsou volné tvary) nebo i masivní. Tyto kostry bývají u paleozoických mechovek kalcitové, u mladších forem se začal více uplatňovat aragonit. Tyto kolonie jsou v podstatě jediným dokladem, který nám po mechovkách zůstal. Mechovky mají mnoho různých podob, ale obecně nejsnáze uchopitelná je ta, ve které má každá mechovka orgán podobný chapadlům zvaný lofofor, kterým dýchý a zachytává a přijímá potravu. Kostry mechovek se často zachovávají ve fosilním záznamu, mohou mít i zásadní horninotvorný význam.
První mechovky se ve fosilním záznamu objevují až v ordoviku, ačkoliv některými autory jsou uváděny i nálezy z kambria, které nebyly obecně přijaty za platné. Biologické studie zaměřené na fylogenezi mechovek naznačují, že nejstarší skupinou jsou Phylactolaemata, které nedisponují pevnou vápnitou kostrou. Mohly tedy žít již v kambriu, ale ve fosilním záznamu se nedochovaly. Z paleontologického hlediska jsou důležité dvě třídy převážně mořských mechovek, které si utvářely pevné kostry: Stenolaemata a Gymnolaemata.
Stenolaemata
Stenolaemátní mechovky patřily mezi nejběžnější skupiny živočichů prvohor. Byly však silně zasaženy vymíráním na konci permu. Do triasu přežily pouze cyklostomátní mechovky, které během křídy dosáhly své největší diverzity. V juře se od nich oddělila skupina cheilostomátních gymnolaemátních mechovek, které jsou od vymírání na konci křídy dodnes nejhojnější skupinou mechovek. Cyklostomátní mechovky dnes tvoří pouze 10 % druhů mechovek.
Zoária větevnatých mechovek v koněpruských vápencích.
Koněprusy (devon, prag).
Gymnolaemata
Více než 80 % všech dnes žijících druhů mechovek jsou součástí skupiny Gymnolaemata. Jsou charakteristické především víčkem (operkulem), pomocí kterého se mohou mechovky ukrýt ve své pevné vápnité kostře.
Diverzita mechovek během druhohor, třetihor a čtvrtohor.
Z fosilního záznamu jsou pro naši republiku typické devonské mechovky z koněpruských vápenců barrandienu (v záhlaví a na snímku výše) a povlékavé třetihorní mechovky z badenských řasových vápenců karpatské předhlubně (na snímku níže). Především v okolí Mikulova lze celé kolonie mechovek sbírat i na polích doslova jako brambory. Mechovky obývají dobře prokysličené a nezakalené mořské a sladkovodní prostředí. Častý prvek korálových útesů, který někdy vytvářel i vlastní mechovkové útesy. Jste-li z jihomoravského kraje, můžete jeden takový mechovkový útes navštívit. Jedná se o geologicky významnou chráněnou přírodní památku Podbřežice u Vyškova.
Povlékavé třetihorní mechovky.
Mušlov (miocén, baden).
Doporučená literatura
Smith, J. A. (2020): Bryozoa. In: The Digital Encyclopedia of Ancient Life. https://www.digitalatlasofancientlife.org/learn/bryozoa