Glacigenní prostředí

04.08.2020

Glacigenní prostředí jsou prostředí vázaná na ledovce. Ledovce vznikají akumulací sněhu a ledu v horských nebo kontinentálních oblastech. Nejsou zdaleka tak pevné a nehybné jak se může zdát. V průběhu času se ledovce pohybují, erodují horniny ve svém okolí, transportují je a ukládají je jako ledovcové (glacigenní) uloženiny. Mohou se ukládat na, před a pod ledovcem. Nezpevněné ledovcové sedimenty jsou často nevytříděné a nazývají se tilly (zpevněné se nazývají tillity). 

V závislosti na původní pozici sedimentů vzhledem k ledovci, kterým byly ukládány, rozlišujeme till ukládaný na povrchu nebo uvnitř tělesa ledovce, na čele ledovce a na bázi ledovce. Akumulací tillu v popředí, podloží a po stranách ledovce vznikají čelní, bazální a boční morény. Sedimenty uložené ledovcem mohou být dále transportovány větrem (spraše) a řekami (glacifluviální sedimenty) a uloženy v jezerech (glacilakustrinní či glacilimnické sedimenty) a mořích (glacimarinní sedimenty).

Subglaciální zóna

V zóně pod pohybujícím se ledovcem dochází k deformacím horninového podloží, k erozi hornin a případně k jejich transportu ledovcem. Ledovec svou hmotností působí na horninové podloží a tím ji deformuje. Při pohybu ledovec strhává sedimenty a tření mezi ledovcem vlečenými horninami zanechává na vlečených horninách i na horninovém podloží exarační ohlazy a ledovcové ohlazy. V subglaciální zóně vzniká několik tillů, z nichž nejčastější je lodgement till a subglaciální melt-out till.

Lodgement till je masivní nevytříděný sediment, který se akumuluje před terénními nerovnostmi, které brání jeho pohybu. Subglaciální melt-out till vypadává z odtávájícího ledovce a akumuluje se v terénních prohlubních. V podloží ledovce mohou vznikat také říční toky, které mohou v ledovci vyhloubit tunel a mohou zde ukládat glacifluviální sedimenty. Když ledovec odtaje, má toto protáhlé říční koryto podobu říčního valu a nazývá se esker.

Englaciální zóna

V tunelech uvnitř tělesa ledovce vznikají nevytříděné englaciální tilly a tekoucí vodou vytříděné melt-out tilly a glacifluviální sedimenty ochuzené o jemnozrnné frakce.

Supraglaciální zóna

Pokud ledovce tají, odtává nejprve jejich povrch. Ledovec se tak zmenšuje a materiál, který byl uvěznen v tělese ledovce se hromadí na horní části ledovce. Táním ledu vzniká voda, která tento sediment třídí a odnáší nejmenší zrna po proudu. Pokud ledovec odtaje úplně, pak se na jeho místě uloží poměrně dobře vytříděný hrubozrnný supraglaciální melt-out till (ablační till).

Po úplném odtání ledovce často vyzniká charakteristická posloupnost ledovcových sedimentů. Nejníže jsou uloženy subglaciální lodgement tilly a (nebo) subglaciální melt-out till, které nejsou vytříděné a obsahují velké množství jemnorznného sedimentu. V jejich nadloží pak bývá uložen supraglaciální melt-out till, který byl vytříděn vodními toky a neobsahuje jemnozrnnou frakci.

Terminoglaciální zóna

V prostoru před ledovcem je ukládán flow till, který vypadává z ukloněné horní části čela ledovce.

Proglaciální zóna

Před čelem ledovce v proglaciální zóně dochází k odtávání ledovce a utvářejí se zde říční toky. Ty transportují materiál původně uložený ledovcem, třídí jej a ukládají jej jako glacifluviální štěrky, písky a prachy se (sub)horizontálním nebo šikmým zvrstvením. Prachovité sedimenty jsou z těchto uloženin odváty větrem a jsou ukládány v nížinných oblastech v podobě spraší. V předpolí ledovce se mohou utvářet jezera s glacilakustrinními sedimenty různé zrnitosti. Na hladině takových jezer se mohou pohybovat kry s naloženými balvany a kameny, které po odtání ker klesají na dno jezera v podobě velkých bloků hornin zvaných dropstrones. Dropstones a jiné nevytříděné ledovcové sedimenty mohou být součástí mořských sedimentů, nazývají se glacimarinní sedimenty.



Doporučená literatura

  • Benn, D. I., Evans, D. J. A. (2010): Glaciers and glaciation, 1-802. Hodder Education. 2. vydání.
  • Collinson, J., Mountney, N., Thompson D. (2006): Sedimentary structures, 1-292. Terra Publishing. 3. vydání
  • Evans, D. J. A., Phillips, E. R., Hiemstra, J. F., Auton, C. A. (2006): Subglacial till: Formation, sedimentary characteristics and classification. - Earth-Science Reviews, 78, 115-176.
  • Kukal, Z. (1986): Základy sedimentologie., 1-466. Academia, Praha.
  • Nichols, G. (2009): Sedimentology and Stratigraphy, 1-419. Wiley-Backwell Publishing. 2. vydání.
  • Růžičková, E., Růžička, M., Zeman, A., Kadlec, J. (2003): Kvarterní klastické sedimenty České republiky. - 92 s., Česká geologická služba. Praha. On-line: https://www.geol.umd.edu/~jmerck/geol342/lectures/09.html



Zpět k úvodnímu článku o sedimentačních prostředích.

Obsah podléhá licenci Creative Commons (uveďte zdroj, neužívejte komerčně) 4.0 Mezinárodní.                    © Mgr. Petr Hykš, hykspet@gmail.com
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky
Používáme cookies, abychom zajistili správné fungování a bezpečnost našich stránek. Tím vám můžeme zajistit tu nejlepší zkušenost při jejich návštěvě.

Pokročilá nastavení

Zde můžete upravit své preference ohledně cookies. Následující kategorie můžete povolit či zakázat a svůj výběr uložit.