Karbon, Země zelenou planetou

Počátek období karbonu před asi 360 miliony lety je definován podle prvního výskytu konodonta druhu Siphonodella sulcata. Charakteristickým znakem karbonského období je mohutný rozvoj flóry, která dala později vzniknout ložiskům toho nejkvalitnějšího černého uhlí. Samotný název tohoto období je možné přeložit jako "uhlonosný" (Carboniferous). V prostředí teplých, vlhkých a vegetací zarůstajících karbonských jezer a močálů se akumulovalo velké množství zbytků rostlin, které byly velmi rychle pohřbívány dalším sedimentem, který zabránil jejich rozkladu. Na vzniku karbonského uhlí se podílely především kapraďorosty (Pteridophyta) reprezentované až 30 m vysokými stromovitými plavuněmi zahrnujícími známé rody Lepidodendron a Sigillaria a také přesličkami rodu Calamites. Mohutně se rozvíjely i nahosemenné rostliny (Gymnospermae) mezi nimiž byly jehličnany (konifery = "šišky nesoucí"), především rody Cordaites a Walchia. 

Hojné byly také rostliny podobné kapradinám. Zvláštním typem rostlin byly kapraďosemenné (Pteridospermae), které nepatřily mezi opravdové kapradiny, protože se jako jedny z prvních rostlin na Zemi rozmnožovaly pomocí semen, nikoli výtrusů jako tomu je u kapradin. Tato vymřelá skupina rostlin, zahrnující například rody Glossopteris a Gangamopteris, byla v karbonu rozšířenější než skutečné kapradiny. Stratigraficky nejvýznamnějšími rostlinami byly právě kapradiny společně s popínavými přesličkami reprezentovanými napříkald rodem Sphenophyllum.

Behem karbonu vymrely pancérnaté ryby. Stratigrafický význam si podržují goniatiti a konodonti, narustá rozmanitost i význam foraminifer. V rozkvetu jsou morské lilijice (tvorí krinoidové vápence), mechovky a ramenonožci, kterí v melkovodních prostrcdích teplého pásma dosahovali i znacných rozmeru (celed Productidae ve facii uhelného vápence).

Suchozemská flóra je velmi hojná a má znacný význam pro stratigrafické zarazení. Príslušnost ke spodnímu namuru prokazuje zejména kapradina Sphenopteris adiantoides a bežní zástupci rodu Lyginopteris. Uhlotvornou flóru predstavují hlavne plavune (Lepidodendron), preslicky (Mesocalamites, Sphenophyllum) a v menší míre rostliny kapradinovité. Flóra karvinského souvrství patrí uhlotvorným spolecenstvum a vedle bežných složek se již od sloje Prokop vyznacuje cetnými sigillariemi i vudcími druhy kapradinovitých rostlin mezi nimi je ve svrchní cásti sušských vrstev i Lyginopteris hoeninghausii, typická pro westphal. Pro doubravské vrstvy je charakteristický rozvoj rodu Lonchopteris v pozdním karbonu se také měnilo klima - močálů, pralesů i jezer ubývalo

Ve fosilním záznamu je velmi hojný hmyz, který je poprvé vybaven pevnými krycími krovkami. Hmyz je v karbonu reprezentován především šváby, jepicemi, vážkami s rozpětím křídel i více než 50 cm, stonožkami a podobným členovcům rodu Arthropleura o délce až 150 cm. Pavoukovci již byli schopni plést sítě, což dobře odráží vznik prvních lesů, ve kterých pavouci utvářeli společenstva.

Ostrava- Landek, místo s bohatou vegetací, trouchnivějící kůrou a s výchozy uhelných slojí. Po dešti zde na člověka dýchne opravdu "karbonská" atmosféra.

Při hranici raného a pozdního karbonu se klima začalo měnit. Dobou, kdy se právě utvářející Český masiv posouval přes rovník z jižní na severní polokouli. V pozdním karbonu probíhalo globální ochlazování. Většina vody byla postupně akumulována v ledovcích, čímž se po mnoha, mnoha letech snížila úroveň mořské hladiny a moře z pevniny ustoupilo. 

Počátkem pozdního karbonu se výrazně rozvíjejí obratlovci tradičně řazeni mezi obojživelníky ("Amphibia"), avšak mnozí z nich nikdy neopustili vodní prostředí ani nežili obojživelným způsobem života. Správnější označení pro tyto rané formy čtyřnohých obratlovců je bazální tetrapodi. Někteří z nich opustili vodní prostředí a přizpůsobili se životu na pevnině, byli to první plazi (Reptilia). Někteří z nich se později znovu vrátili k životu ve vodním prostředí. 

Objevili se rovněž první zástupci savcům podobných plazů sdružovaných pod taxonem Synapsida. Jedněmi z nejznámějších synapsidů byli pelykosauři (Pelycosauria) již s chrupem rozděleným na řezáky, špičáky a stoličky. Někteří z pelykosaurů měli obratle s vysokými vertikálními výběžky, které byly propojeny kůží v jakousi hřbetní plachtu. Funkce této plachty dosud není jasná, možná sloužila k tepelné regulaci.  

Při hranici raného a pozdního karbonu začalo variské vrásnění. Gondwana kolidovala s Laurusií za vzniku mohutného pásemného pohoří Variscid - "evropských Himalájí".

Vznik Pangey, zalednění na jižní polokouli (poslední velké zalednění před pleistocénem), až 600 m mocné tillity.

Po rozvoji výtrusných a kapraďosemenných jsou na ústupu a nastpují rostliny nahosemenné

Od svrchního karbonu cordaitové lesy, první jehličnany (permská Walchia)

V mořích akanthodi a žraloci migrující do sladkých vod

Z Actinopterygii dominují Chondrostei

Mnohonožky stonožky hmyz (chvostostoci, lupenky, rybenky ... "starodávný", spíše bezkřídlý hmyz, následně i hmyz který neskládá křídla a v závěru permu i hmyz se skládacími křídly a s krovkami (lepší schopnost fosilizace)), pavoukovci škorpioni

Hmyz: Křídla vznik z žaberních přívěsků

Obojživelníky, plazi

Spánkové jámy (fenestra)

Euryapsidní typ lebky ve svrchním permu, spánková jamka nad oční jamkou /orbitou

Karbon/perm lebka typ diapsidní, v nich uložený úpony žvýkacích svalů - rozložení fenester ukazuje jak probíhala adaptace na typ potravy

Diapsidní forma dominovala během mesozoika

Synapsidní charakteristický pro pelycosaury až mozaikové skupiny savcovitých plazů (Therapsidní (přechodní savci)) vedoucích k vlastním savcům

Hylonomus - jeden z prvních známých amniotů

Cynodonti - první skupina která je některými autory dávána již k savcovitým plazům

přibývají savčí znaky

Během permu návrat některých plazů do vody - euryapsidní plazi, velmi rychlá adaptace na vodní postředí, hlavně mělkovodní prostředí - nothosauři charakterističtí dlouhým tělem s dlouhým krkem, s pákoviými až ploutvovitými končetinami