Čtvrtohory, planeta v rukou savců

Počátek kvartéru je kladen do doby asi 2,5 milionu let před současností, podle prvního výskytu 

Období kvartéru zahrnuje dvě období: pleistocén a holocén. Počátek holocénu je jediným obdobím, které je definováno číselně - počátek holocénu byl stanoven radiometrickou metodou na dobu asi před 11 650 lety. Cokoli je mladší, to nepovažujeme za fosilní, ale recentní. 

radiometrickou metodou. 

Roztáním všech polárních čepiček by se hladina světového oceánu zvedla asi o 64 metrů. 

Provokativní titulek "Kvartér, planeta v rukou savců" se dotýká především klimatických změn. Klima se neustále mění a měnit bude, jedná se o přirozený jev. Ostatně, lze skvěle ilustrovat právě na střídání dob ledových a meziledových za posledních 2,5 milionech let. Je však třeba si uvědomit, že změny klimatu, které probíhají v tuto chvíli, jsou především důsledkem spalování fosilních paliv. 

S klimatem na naší planetě zamávaly kupříkladu astronomické Milankovičovy cykly. Jedná se o změny tvaru oběžné dráhy Země, změny sklonu zemské osy vůči rovině Sluneční soustavy a  o dlouhodobé změny směru této osy vůči hvězdné obloze (precese). Tyto změny měly významný vliv na změny klimatu v pleistocénu, když řídily změny mezi dobou ledovou a meziledovou. Teď, právě když čtete tento text, nejsou Milankovičovy cykly hlavními řídícími faktory změn klimatu. Tvar oběžné dráhy lze vyjádřit excentricitou, která má v tuto chvíli hodnotu 0,017 a snižuje se. Platí, že čím nižší je excentricita, tím menší jsou rozdíly mezi zimou a létem. Nízká excentricita tedy zajišťuje poměrně stabilní klima. Hodnotu 0,017 lze považovat za nízkou. Je výrazně podprůměrná, když kolísá mezi hodnotami 0,000055 až 0,0679. Rotační osa Země je v tuto chvíli ukloněna pod úhlem 23.44°. Je tedy velmi blízko průměrné hodnotě mezi krajními hodnotami 22,1° a 24,5°, která činí 23,3°. A precesi rotační osy můžeme zcela zanedbat, neboť ta je významným faktorem pouze tehdy, když je vysoká excentricita oběžné dráhy. 

Pozorujeme kolem sebe šesté hromadné vymírání, na kterém se poprvé podílí i druh, který si jeho dramatičnost uvědomuje a má možnost mu zabránit nebo jej alespoň zpomalit. Člověk se jasně podílí na změně klimatu. Vypouští do ovzduší stokrát větší množství CO2 než sopky, které navíc přispívají spíše k ochlazování klimatu na Zemi tím, že vypouštějí do atmosféry také prachové částice, které světlo odráží a brání mu oteplovat zemský povrch. Můžete argumentovat tím, že množství CO2 v atmosféře bylo v geologické minulosti mnohem vyšší než je dnes, nebo že dříve byly teploty na Zemi mnohem vyšší. Je však třeba si uvědomit, že tehdy žila na Zemi úplně jiná fauna. Je to jako srovnávat dnešní planetu Zemi s jinou planetou. Člověk snáší lépe nízké teploty než vysoké, je tedy i v zájmu nás všech udržovat klima na této planetě pokud možno v přijatelných mezích. Kromě toho člověk ve velkém měřítku přetváří rozmanitou pozemskou krajinu a vytlačuje tak i rozmanitost života, která ji obývá po tisíce let, podílí na acidifikaci oceánů a na destrukci korálových ostrovů a vybíjí živočišné druhy pro vlastní potěšení.

Na naší planetě došlo k pěti hromadným vymíráním. Jsou charakteristické tím, že během geologicky krátkého času došlo k vymření více než 70 % druhů organismů na Zemi. Snažíme se je zkoumat a identifikovat jejich příčiny. Nyní stojíme na prahu šestého hromadného vymírání. Jeho příčiny jsou nám dobře známy. Bohužel, ne všichni jsou o tom přesvědčeni. 

Studujeme dávno zaniklé civilizace a snažíme se najít příčiny jejich pádu. Často zjišťujeme, že to byla nerozumná rozhodnutí. V roce 79 našeho letopočtu bylo město Pompeje zničeno výbuchem sopky Vesuv. Pompejané nebyli hloupí, jen nepovažovali horu Vesuv za hrozbu, protože neznali pojem 'sopka'. Nevěděli, že je tato hora může velmi rychle usmrtit.

Něco vědět - to je obrovská evoluční výhoda. Evoluce nás více než všechny ostatní organismy na Zemi obdařila schopnostmi myslet, budovat a předávat naše myšlenky ostatním. Naše generace je doslova zahlcena informacemi. Musíme si z nich pečlivě vybírat. Nejvíce se zatím osvědčilo spoléhat na vědu. Věda je nástroj určený k systematickému poznávání světa kolem nás, ale ne všichni jsou o tom přesvědčeni. Všichni stejně věříme tomu, čemu věřit chceme.

Téměř vše v naší civilizaci je založeno na penězích. Žijeme z vlastního příjmu, který dostáváme za odvedenou práci. V důsledku toho se snažíme hledat práci, možnost přivýdělku, kde se dá. Přetváříme krajinu a snažíme se využít každý metr přírody. Často bychom udělali lépe, kdybychom nedělali nic. Příroda potřebuje místa, která jsou zdánlivě nevyužitá.

Je to rozumné? Nebo stojíme na pokraji dalšího pádu?