Nautiloidi (Nautiloidea)

Nautiloidi představují jedny z nejprimitivnějších hlavonožců. Dodnes přežívá nejvýše deset druhů a to pouze zástupci skupiny Nautilida, rody Nautilus a Allonautilus. V prvohorních mořích však byli široce zastoupeni velkým množstvím různých skupin, z nichž někteří zaujali pozice vrcholných predátorů. Ze Severní Ameriky jsou známy i schránky nautiloidních hlavonožců o velikosti více než šesti metrů. Po vymírání na konci permu a triasu úspěšnost nautiloidů začala klesat a v současné době jsou téměř na pokraji vyhynutí. Nautiloidi jsou možná nejznámějšími živoucími fosiliemi.

V případě schránek nautiloidů vedl sifonální kanálek nejčastěji středem závitu.
Septa i sutury mají jednoduchý tvar, čímž se rovněž liší od amonoidů.
Přírodovědecké muzeum ve Vídni.

Loděnky mají primitivní štěrbinové oči a jako jediní žijící hlavonožci si budují pevnou vnější schránku podobnou schránkám amonitů. Určitou výjimkou jsou samice rodu Argonauta přezdívané též "paper nautilus", což jsou dvoužábří, kteří nedisponují skutečnou vnější schránkou, ve které by se sami ukrývali, ale spíše schránkou určenou k ukrývání vajíček (není ani dělena na komůrky). 

Orthoceratida

V siluru dosahovala maximálního rozvoje skupina hlavonožců s přímou nebo jen jemně zahnutou kuželovitou schránkou, jejíž zástupci byli dříve řazeni k tradičnímu rodu Orthoceras. Byli tak hojní, že jejich schránky se významně podílejí na stavbě hornin (ortocerové vápence). Setkáme se s nimi například v lomu Kosov u Berouna.

Schránka orthoceratidního hlavonožce s dobře patrnými komůrkami a septy.
Kosov u Berouna, silur.

Poslední zástupci této skupiny žili ještě v triasu. Skupina je však parafyletická. Má se za to, že z jejich potomků se vyvinuli bakrtiti (Bactritoidea), ze které se vyvinuli amonoidi (Ammonoidea).