Ordovik, první hromadné vymírání
Ordovik je obdobím, ze kterého se nám dochovaly první přechody bioty z vodního prostředí na prostředí suchozemské. První obyvatelé pevninského prostředí na Zemi byly zřejmě suchozemské houby (Fungi), zástupci mykorhizních hub. Většina ordovických fosilií však byla nalezena v mořských nebo jezerních sedimentech, které jsou pro fosilizaci mnohem přívětivější. Počátek ordoviku je kladen do doby před asi 485 miliony let a je definován podle prvního výskytu graptolitů druhu Dictyonema flabelliforme. Nejvýznamnějšími ordovickými indexovými fosiliemi byli vedle graptolitů také trilobiti a konodonti.
Mořskou faunu nadále charakterizují trilobiti a další členovci (první euryptyridi, obrovští korýši podobní dnešním štírům, kteří dominovali silurským a devonským mořím), ramenonožci, ostnokožci (starobylé skupiny s různou symetrií), mlži, plži a ve velkém množství se objevují a rozvíjejí také tentakuliti, první mechovky, ostrakodi, konulárie a zejména hlavonožci. Nautiloidi dosahovali délky několika metrů a právě v ordoviku dosáhli vrcholného rozvoje, stali se z nich dominantní predátoři. Hojné byly také akritarchy.
V ordovických mořích se poprvé rozvíjely skupiny útesotvorných organismů, především porifery, rugosní (drsnatí) a tabulátní koráli a mechovky. Porifery dosahovaly značných velikostí, například zástupci rodu Brachiospongia dosahující průměru 45 cm jsou jedněmi z největších známých houbovců vůbec (jejich dnešní zástupci dosahují i velikosti dvou metrů).
Významně se rozvíjejí polostrunatci (graptoliti) a bezčelistnatí. Objevuje se také skupina Acanthodii představující blízké příbuzné rybám a parybám.
Ke konci ordoviku došlo k druhému největšímu hromadnému vymírání. Jednalo se o dvě události při hranici ordovik-silur, které odpovídají době začátku a závěru extrémního ochlazení (hirnantská krize). Většina pevniny byla soustředěna do oblasti kolem jižního pólu, kde se utvářely masivní ledovce. Voda z moří se akumulovala v ledovcích a v první fázi tak moře ustoupilo ze všech kontinentů (pád hladiny odpovídal asi 100 metrům, což znamenalo zánik šelfové mělkomořské fauny). Po ochlazení a pádu mořské hladiny následovalo prudké oteplení. Doba ledová trvala asi 500 000 let. Tímto vymíráním byli zasaženi především chitinovci (těžko zařaditelné mikrofosilie živočichů), trilobiti, konodonti, graptoliti, ramenonožci a jednoduché typů korálových útesů. Později byli podobně zasaženi také konodonti. Vymřelo asi 85 % druhů (převážně mořských) živočichů.