Moravskoslezské paleozoikum

Paleozoický sedimentární pokryv moravskoslezské oblasti je tvořen především devonskými a spodnokarbonskými sedimenty, což je velmi dobře patrné už při letmém pohledu na geologickou mapu ČR. Nezanedbatelná část těchto hornin je však v současné době překryta příkrovy Západních Karpat. Reálný rozsah morasvkoslezského paleozoika je tedy ještě větší. Pokračuje i za hranice našeho státu, do Polska, Slovenska a Rakouska.

Kambrium a silur

Jižně od Brna ve vrtech Němčičky-3 a Měnín-1 byly v bazálních klastikách řazených k devonu nalezeny i spodně kambrické (!) akritarchy. Silurské fosilie byly nalezeny v graptolitových břidlicích u Stínavy u Prostějova. Plošné rozšíření kambria a siluru na Moravě není známo. Ordovik se na území Moravy pravděpodobně nevyskytuje.

Devon

Paleozoikum moravsloslezské oblasti je známé především výskytem sedimentů devonského stáří. Jsou v moravosileziku velice rozšířené a prakticky navazují na sedimentaci barrandienského ordovicko-devonského cyklu, jenž skončil ve středním devonu. Devon a karbon moravosilezika kompletně dokumentuje variský flyšový vývoj. Sedimentace zde byla podmíněna ztenčováním a poklesáváním kontinentální kůry, čímž mohla být oblast zalita mořem již na počátku devonu.

Ještě před mořskou transgresí se zde ukládala bazální klastika: monomiktní (převážně křemité) slepence, písky a břidlice, místy byla tato klastika metamorfována na kvarcity. Charakteristické je nažloutlé, načervenalé až nafialové zbarvení způsobené oxidy železa, jenž dokládá pevninský původ těchto hornin. Valouny jsou zaoblené, podlehly významnému transportu a usazovaly se údolích, která byla od středního devonu zaplavena mořem. Přesné stáří bazálních klastik nelze spolehlivě zjistit. Jsou řazena k devonu, ale jejich ukládání zřejmě probíhalo na různých místech v různých devonských obdobích. Ztenčování kontinentální kůry pokračovalo, utvářely se riftové pánve a v jejich centrech byly aktivní vulkány. Zjednodušeně lze říci, že se zde utvářel nový oceán. Nebudeme daleko od pravdy. Vulkanické horniny místy skutečně odpovídají oceánské kůře.

Poté, co byla oblast dnešní Moravy a Slezska, jenž byla tehdy situována v tropických oblastech, zalita mořem, bylo toto moře ihned osídleno životem. Ze schránek organismů, které žily, vznikaly vápence, jenž v mělčích prostředí utvářely rozsáhlá tělesa stromatoporových a korálových útesů. Naopak v hlubším prostředí byly ukládány jemnozrnné břidlice. Geologický vývoj podmořských riftových pánví a přilehlého okolí byl složitý. V různých prostředích se ve stejný čas ukládaly různé sedimenty. Oblast moravskoslezského devonu je rozdělována do tří základních vývojů:

1. Pánevní drahanský vývoj zahrnuje oblasti Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny. Je reprezentován především jemnozrnnými hlubokomořskými usazeninami, typicky jílovci a prachovitými břidlicemi a také častými bazickými vulkanity, místy metamorfovanými na spility, které se vylévaly na mořské dno v podobě polštářových láv. Nejlépe patrné vulkanity na geologické mapě utváří šternbernsko-hornobenešovský pruh na Hrubém Jeseníku.
   
2. Přechodný ludmírovský vývoj vystupuje na povrch především v okolí Ludmírova. Z pohledu sedimentologického je jistým kompromisem mezi vývojem pánevním a platformním. Po uložení raně devonských klastik má sedimentace charakter pánevního vývoje a jsou ukládány jemnozrnné břidlice, avšak vulkanické horniny zde zastoupeny nejsou. Od středního devonu nastupuje sedimentace ve stylu platformního vývoje Moravského krasu.
3. Platformní vývoj je charakteristický výskytem mocných těles mělkovodních vápenců. Odkryvy najdeme v Moravském krasu. Jejich reálný rozsah je však mnohem větší, sahají od Ostravy až k Břeclavi. Mořská transgrese zasáhla tuto oblast později, až během středního devonu. Vulkanické horniny zastoupeny nejsou. 

S pomocí schématu výše si můžeme moravskoslezský devon v pánevním, platformním i přechodném vývoji snadno představit (Chlupáč et al. 2002)

Shrnutí

• Nejstaršími sedimenty jsou bazální klastika řazená k devonu (místy s kambriem a silurem).
• Na bazální klastika nasedají světlé vápence macošského souvrství (v případě platformního vývoje) nebo starší jemnozrnné břidlice stínavsko-chabičovského souvrství (v pánevním vývoji doplněna tělesy vulkanitů) a mladší vrstvy jesenecké.
• Závěr devonského období uzavírá sedimentace ponikevského souvrství (u pánevního a přechodného vývoje) a nebo líšeňského souvrství (v případě platformního vývoje). Jejich ukládání pokračovalo ještě ve spodním karbonu.

Srovnání čtyř hlavních vývojů moravskoslezského devonu
(šipky naznačují sedimentaci do karbonu, Chlupáč et al. 2002 upraveno)

Z rámce těchto tří nejrozsáhlejších a nejlépe prostudovaných vývojů moravskoslezského devonu vybočují poměrně málo rozsáhlé a méně poznané výskyty devonu s vlastním, odchylným vývojem. Jsou to relikty utvářející tišnovský okrajový vývoj a drobné, izolované výskyty nejasného postavení u Čelechovic na Hané a u Městečka Trnávky u Moravské Třebové.

1. Okrajový tišnovský vývoj utváří nejzápadnější části moravskoslezského devonu. Nejrozsáhlejší výchozy najdeme v jádře svratecké klenby moravika u Tišnova. Reálně však utváří nesouvislý pruh hornin táhnoucí se od Šumperka až ke Znojmu. Je metamorfován, deformován a jen zřídka kdy obsahuje určitelné fosilie. Je tvořen především pískovci a slepenci, karbonátových hornin je zde minimum. Jinak je ale vývoj podobný platformnímu vývoji Moravského krasu. Je nejméně poznaným vývojem devonu v ČR.
2. Relikty u Čelechovic na Hané jsou rovněž zvláštním případem vývoje blízkého platformnímu vývoji Moravského krasu. U Čelechovic leží na bazálních klastikách tmavé vápence a na nich je vyvinuta jen několik metrů mocná, poněkud exotická poloha červenavých korálových vrstev (čelechovické vápence). Jak naznačuje fosilní obsah zahrnující tabulátní i rugosní korály a mnohé další skupiny mořských organismů, čelechovické vápence se utvářely v mělkovodním prostředí. Na čelechovických vápencích sedimentovaly hněvotínské vápence líšeňského souvrství a břidlice ponikevkého souvrství.
3. Relikty u Městečka Trnávky u Moravské Třebové představují šedozelené, slabě metamorfované (fylitické) břidlice, původně snad vápnité prachovce, označované jako trnávecké břidlice. Může se jednat o ekvivalenty nejmladších břidlic stínavsko-chabičovského souvrství. Obsahují poněkud exotickou faunu fenestrátních mechovek, rugosních korálů a vzácněji i zbytky trilobitů a ramenonožců, typicky rodu Mucrospirifer.

Ke konci devonu a začátkem karbonu se do geologického vývoje České republiky začíná promítat kolize všech kontinentů na světě. Za vzniku superkontinentu Pangea se tehdy moravosilezikum poprvé ocitá v kontaktu se zbylými jednotkami, které dnes utváří Český masiv. Zjednodušeně můžeme říci, že od té doby byly poprvé sjednoceny Morava a Slezsko s Čechami. Záměrně se snažím vyhnout slovu "srážka", protože tak si většinou představujeme událost, při které se dvě tělesa "srazí" ve vysoké rychlosti. Představuji si, že srážka dvou kontinentů se spíše podobá kolizi dvou obrovských, pomalu se pohybujících zaoceánských lodí s trvale zapnutými neovladatelnými motory. Nepředstavitelným tlakem mezi kolidujícími kontinenty se mezi nimi vztyčilo mohutné pásemného pohoří variscid, ne příliš odlišné od dnešních Himalájí. Byly to "evropské Himaláje". Motory obou lodí jsou přitom tak silné, že kolize vždy končí tím, že jedna z lodí je nakonec nucena se potopit. V případě vývoje našeho území bylo touto lodí moravosilezikum. Mezi oba kolidující kontinenty jsou vždy zavlečeny i jemnozrnné sedimenty, které se ukládaly v klidném prostředí na dně moře či oceánu mezi oběma kontinenty. A tak byly, při této kolizi, na svou současnou pozici nasunuty sedimenty moravskoslezského paleozoika, původně ukládané na mořském dně. 

Raný karbon

Období karbonu je děleno na část ranou (Mississippian) a pozdní (Pennsylvanian). Podobně bude karbon rozdělen na dvě části i na tomto webu. Zatímco raně karbonské sedimenty vznikaly v době, kdy vrcholila variská orogeneze a ukládaly se v mořích ještě jako flyš, pozdně karbonské uloženiny mají na našem území spíše charakter platformní sedimentace. Zde se proto zaměřím pouze na raný karbon, pozdnímu karbonu se věnuji v textu o karbonském a permském pokryvu.

V raném karbonu ještě pokračovala tvorba mořských uhelných biodetritických vápenců, převážně krinoidových, které byly postupně vystřídány ukládáním karbonského flyše (kulmu), který se akumuloval v předpolí nově vznikajícího variského horstva. Moře však v této době neustoupilo, naopak se ještě rozšířilo. Karbonský flyš je na našem území vyvinut v oblasti Drahanské vrchoviny (drahanský kulm) a Nízkého Jeseníku (jesenický kulm). Ukládány byly slepence, pískovce (droby, arkózy) i jemnozrnné břidlice. Nastolený tektonický režim rovněž vysvětluje, proč nacházíme v mladších sedimentech na východě moravosilezika horniny, které jsou výrazně starší - byly sem transportovány řekami tekoucími od západu, jejichž tok byl usměrněn vyklenutím moravosilezika během variského vrásnění. Proto najdeme v račických slepencích drahanského kulmu i kvarcity, ortoruly, granitoidy a granulity původem z moldanubika nebo moravika.

Račické slepence myslejovického souvrství (kulm Drahanské vrchoviny).

Velikostně nedokonale vytříděné slepence s valouny devonských a karbonských sedimentů, ale i mnohem starších ortorul a graniotidů. Lom Mokrá (východ).

V pozdním karbonu začaly variské horotvorné procesy odeznívat a vznikl pevný horninový základ našeho území, na kterém již začíná mít sedimentace platformní charakter. Pozdním karbonem a permem pokračuje eroze variského horstva a převažuje sladkovodní sedimentace. V triasu bylo pohoří variscid erodováno na takovou úroveň, že Český masiv vystupuje jako plochá platforma. 

Doporučená literatura

• Chlupáč, I., Brzobohatý, R., Kovanda, J. & Stráník, Z. (2002): Geologická minulost České republiky. - Academia, Praha.
  
• https://geologie.vsb.cz/reg_geol_cr/6_kapitola.htm
• https://moravske-karpaty.cz/prirodni-pomery/geologie/predflysovy-vyvoj/
• https://www.moravskesvycarsko.cz