Rozsivky (Diatomeae)

Rozsivky jsou velmi významnými organismy rozšířenými od druhohor dodnes. Utvářely si vnější ochranné křemičité schránky. Tyto schránky jsou tvořeny dvěma válci (hypotheca a epitheca), které do sebe zapadají jako krabička a víčko. Když najdeme v sedimentu rozsivky, můžeme už jen podle jejich tvaru snadno odhadnout zda byl sediment ukládán v mořském nebo sladkovodním prostředí. Platí, že mořské rozsivky mají diskovitý tvar, zatímco sladkovodní mají tvar tyčinkovitý. 

Téměř všudypřítomné rozsivky ve fosilním záznamu často chybí, protože materiál z jejich schránek se v průběhu geologického vývoje v mořích přednostně rozpouští, koluje a poté je dále využit jinými organismy využívajícími oxid křemičitý ke stavbě svých schránek, např. poriferami. Mikroskopické schránky rozsivek se zachovaly pouze v prostředí, kde byl nadbytek oxidu křemičitého - typicky v tropických oblastech s bohatou vulkanickou aktivitou, kde dochází k rychlé tvorbě nových a na silikáty bohatých hornin a k jejich rychlému zvětrávání. Nahromaděním křemičitých schránek rozsivek vzniká hornina křemelina (diatomit). Oxid křemičitý kolující v roztocích může utvářet ve vápencových sedimentech i samostatná tělesa tak, že se z něj vysráží hlízy rohovců nebo menilit. Ve vodách bohatých na oxid křemičitý může dojít i k prokřemenění fosilií, které si vlastní křemité schránky neutvářely. Typickým příkladem jsou zkamenělá dřeva v říčních sedimentech.