Zirkon

Zirkon patří spolu s olivínem mezi nesosilikáty. Je to velmi zajímavý akcesorický minerál. Je chemicky i mechanicky odolný a nachází se snad ve všech typech hornin - ale jen ve stopovém množství. Tvoří zpravidla velmi drobné krystaly, které mohou mít ve výbrusech tvar oválu nebo mnohoúhelníku. Velmi snadno jej nacházíme v biotitu uprostřed pleochroických dvůrků, které jsou velmi výrazné.

Takto mohou vypadat krystaly zirkonu. Zvětšení bylo v tomto případě padesátinásobné oproti běžnému desetinásobnému (PPL).

Pleochroické dvůrky jsou kruhovité prstence - na snímku nahoře je vidíme v okolí krystalů zirkonu. Nevyskytují se kolem zirkonu vždy, ale většinou tomu tak je. Někdy jich můžeme najít i deset v jednom krystalu biotitu. Jak se tyto prstence tvoří ? Ionty zirkonia mají podobný iontový poloměr jako ionty uranu a mají také stejnou hodnotu náboje. To umožňuje uranu dostat se na místo zirkonia v krystalické mřížce zirkonu.

Pleochroické dvůrky v krystalu biotitu poukazují na zvýšenou koncentraci zirkonu.

Některé izotopy uranu jsou přirozeně radioaktivní, a tak se začnou postupem času rozpadat na dceřinný prvek - olovo. Vyzáří se přitom alfa záření, které poškozuje krystalickou mřížku zirkonu. Biotit v těchto místech nabývá spíše amorfní podoby, a proto se okolí krystalů zirkonu jeví opticky různé. Jedná se o tzv. metamiktizaci nebo metamiktní přeměnu. Podobně může do struktury zirkonu obsadit místo i radioaktivní thorium. A k podobným metamiktním přeměnám samozřejmě dochází i u celé řady dalších radioaktivních minerálů.

Vcelku velké, oválné zrno zirkonu focené opět při padesátinásobném zvětšení.
Všimněte si zonálnosti - růstových zón s různými interferenčními barvami (XPL).