22° 'malé' halo

22° halo, často označované také jako 'malé' halo, je nejběžnějším halovým jevem. Má podobu mezikruží okolo slunce nebo Měsíce, přičemž od vnější části k té vnitřní, ležící asi 22° od slunce, je nejzářivější a také nejbarevnější částí. Nejlépe jsou vždy viditelné červené odstíny. 'Malé' halo se nejčastěji utváří na vysoké oblačnosti typu cirrus nebo cirrostratus, kde dochází k lomu světla na vcelku nahodile orientovaných ledových krystalcích tvaru šestibokých sloupců. Krystalky náhodné orientace mohou přispět ke vzniku hala, ale je nutné, aby byly krystalky lehce orientovány k pozorovateli a byly různě, ale vhodným směrem nakloněny. Má se za to, že většina těchto jevů vzniká způsobem ilustrovaným na obrázku níže. Nedaří se však vysvětlit jak mohou být ledové krystalky daného tvaru tak nahodile orientované, když jsou vystaveny podobným atmosférickým podmínkám. Wilter Tape se domnívá, že 22° halo vzniká spíše díky srůstu mnoha krystalů v jakési "clustery" či kupy. Tvar a orientace krystalů nutných k vytvoření těch nejvydařenějších 'malých' hal však dosud není znám.

"Large imperfect columns and/or clusters of columns might produce most everyday 22° halos, suggests Walter Tape. However, the crystals responsible for the finest and most colourful 22° halos are still not positively known. The most common of the halos is perhaps the least understood! "

Les Cowley, www.atoptics.co.uk

Zvláštním typem hala je opsané halo, které někdy pozorujeme spolu s 22° halem. Oba jevy spolu úzce souvisí a opsané halo je v podstatě spojením dotykových oblouků. Opsané halo má většinou čistší a zářivější barvy než 22° halo, protože krystalky utvářející opsané halo jsou mnohem lépe orientovány a barevné pásy se tak méně překrývají. Když je slunce 80° nad obzorem a výše, opsané halo se nijak neliší od 22° hala, oba jevy se překrývají. S klesající výškou slunce přechází opsané halo ve tvar elipsy, která je jen mírně protáhlá do boků, kde navazuje na boční slunce (parhelium). Do výšky 50° pozorujeme, jak se opsané halo rozšiřuje do boků, přičemž u dolního okraje je zploštělé až téměř vodorovné s horizontem. Klesne-li slunce níže než 50° nad horizont, opsané halo se u dolního okraje silně deformuje do tvaru písmena V. Přímo nad i pod slunečním kotoučem je opsané halo stále pevně spojené s 22° halem (a zde je také vždy nejvýraznější!). V blízkosti dolního spoje (po obou bocích) se opsané halo silně ohýbá dolů a pomalu se stáčí nahoru. Ve výšce slunce asi 29° nad obzorem se pak opsané halo rozpadá na dva samostatné halové jevy - horní a dolní dotykový oblouk. Od výšky slunce 30° nad obzorem se i horní dotykový oblouk začíná deformovat do tvaru písmena V. Dolní dotykový oblouk při výšce slunce 22° nad obzorem pak mizí pod obzor (z hor či z letadla jej však můžeme stále pozorovat).