Stratosférická oblaka

Vůbec největší raritou nad našem územím jsou oblaka ve stratosféře. Vzduch ve stratosféře je obvykle tak suchý, že není možné, aby zde oblaka vznikla. Ale ikdyž je ve stratosféře právě dost vlhkého vzduchu, vždy je nutné, aby teplota klesla na méně než -78 °C. V případě tzv. perleťových oblaků, které hrají interferenčními barvami, je dokonce nutná teplota méně než -85 °C! Proto se s těmito oblaky setkáme spíše v polárních oblastech, v Evropě nejčastěji ve Skandinávii. Stává se ovšem, že jsou vidět i z Velké Británie (stalo se tak například v únoru roku 2016). Nejlépe jsou pozorovatelné při západu Slunce. Mají podobu čočkovitých oblaků a pozorujeme na nich velmi výraznou irizaci. Pak se může vyplatit sledovat vývoj teploty ve stratosféře, například zde.

Do stratosféry zasahují i oblaka sopečného prachu nebo i některá bouřková oblaka. Pokud je vzestupný proud bouřkového oblaku dostatečně silný, vytvoří se na jinak ploché kovadlině přestřelující vrchol, který příležitostně a na krátkou dobu proniká tropopauzou do stratosféry. Zvláštním případem jsou oblaka cumulonimbus pileus, která nemusí být s bouřkovým oblakem ani nutně spojena. Budí tak dojem, že se jedná o samostatná oblaka ve stratosféře. Ve skutečnosti vznikají kondenzací z vlhkého vzduchu, který byl do stratosféry vynesen vzestupným prouděním bouřky. Nejedná se o typickou stratosférickou oblačnost, ale protože leží ve stratosféře, lze je mezi stratosférická oblaka taky zařadit.