Evropa

Tak jako všechny současné kontinenty zahrnuje i ten evropský mnoho různých bloků, které byly postupně seskládány v jeden celek, který dnes nazýváme Evropou. Ta má poměrně jednoduchý vývoj, ale zato má poměrně složitou stavbu, kterou dosud stále geologové postupně odkrývají. Dlouho například převládala myšlenka, že ostrov Velké Británie a Irska vznikly pouze kolizí Avalonie a Laurentie. Na severozápadním okraji Skotska a Irska totiž najdeme proterozoické horniny, které jsou útržkem kontinentu jež si dnes spojujeme se severoamerickým kratonem - Laurentií. Nedávno bylo zjištěno (Dijkstra & Hatch 2018), že jihozápadní část Anglie náleží ještě k Armorické skupině teránů. Britské ostrovy jsou tedy složeny ze tří bloků, které spolu kolidovaly na začátku a na konci prvohor (kaledonská a variská orogeneze).

Stavba dnešní Eurasie se zvýrazněním některých hlavních tektonických bloků (podle Ruban et al. 2007 po Torsvik & Cocks 2004).

Kromě Anglie a Skotska tak snad můžeme všechny ostatní prekambrické horniny v Evropě přidělit ke dvěma jednotkám a to k východoevropskému kratonu v severovýchodní části dnešní Evropy a k mobilnímu pásmu na jihu, zahrnující pevninské bloky (terány), které byly dříve součástí Gondwany. Hranice mezi východoevropským kratonem a touto mobilní zónou označujeme jako transevropskou suturovou zónu. Táhne se od Dánska přes Polsko dál na jihovýchod a je dnes ukryta pod pokryvem výrazně mladších hornin. Východoevropský kraton dělíme na východoevropskou platformu (tedy tu část, která je v současné době překryta 1-3 km mocnou vrstvou mladších hornin) a dále na štíty (tedy části, které vystupují na povrch). Nejrozsáhlejším štítem je baltický štít. Východoevropský kraton dále vystupuje na povrch jako ukrajinský štít a voroněžský štít. 

Mobilní pásmo zahrnuje proterozoické a paleozoické kontinentální bloky (mikrokontinenty), které byly původně součástí Gondwany (na jihu). Tyto bloky se od Gondwany postupně oddělily během kadomské orogeneze (ke konci proterozoika) a během paleozoika se připojovaly k východoevropskému kratonu. Některé z těchto bloků, které byly součástí vulkanického oblouku Gondwany, nazýváme Avalonií. Avalonie představuje jen jednu z mnoha skupin peri-Gondwanských teránů, útržků kontinentální kůry, které byly od severního okraje Gondwany odděleny oceánskou kůrou, a které byly ve spodním paleozoiku postupně akreovány Laurentií. Východní část Avalonie dnes tvoří podklad Velké Británie a Severního moře. Armorická skupina teránů zase tvoří podklad západní části Španělska, drobnou část jihozápadní Anglie a severozápadní okraj Francie, odkud se táhne dál na východ až k Českému masivu. Na evropském kontinentu tyto bloky sdružené s Avalonií a Armorikou vystupují na zemský povrch jen velmi lokálně, a protože jsou horniny velmi staré, nejsou dosud dostatečně probádány. Krystalinický podklad západní a střední Evropy je budován mozaikou mnoha různých kontinentálních bloků, které byly během různých prekambrických horotvorných procesů následovaných dále mladší kaledonskou, variskou a alpinskou orogenezí výrazně přetvářeny. 

Kaledonská orogeneze

Na konci proterozoika a během kambria se všechny části budoucí Evropy nacházely na jižní polokouli a byly součástí rozsáhlého superkontinentu Rodinia. Brzy se však od tohoto superkontinentu odtrhla Baltika (která dnes zahrnuje baltický štít a východoevropskou platformu) a pokračovala jako samostatná tektonická deska k severu. Během siluru se pak Baltika srazila s grónskou částí Laurentie a s Avalonií, vznikl tak kontinent Laurusie. Zbylé proterozoické bloky, které budou později začleněny do evropského kontinentu, byly skupinami peri-gondwanských teránů, které se oddělily od severního okraje Gondwany. 

Paleogeografickotektonická rekonstrukce světa v pozdním kambriu (upraveno podle Ruban et al. 2007 po Torsvik & Cocks 2004). Baltika se již odtrhla od Gondwany, brzy dojde k její kolizi s Laurentií a Avalonií (během kaledonské orogeneze vznikne Laurusie). Od severního okraje Gondwany se již odtrhávají peri-gondwanské terány (zeleně), které se v ke konci devonu s Laurusií srazí.
Poznámka: V pravém horním rohu vidíme ilustraci subdukce, kdy se oceánská kůra noří ve směru šipek pod kůru kontinentální.

Variská orogeneze

V průběhu středního a pozdního devonu spolu Laurusie a Gondwana kolidovaly za vzniku superkontinentu Pangea. Téměř veškerá pevnina byla spojena v jeden blok kontinentální kůry. Již během raného permu se však Pangea představila jako nestabilní kontinent. Extenzivní síly brzy reaktivovaly staré zlomy a na evropském kontinentu se vytvořila řada riftových pánví. Během jury se Pangea začala v oblasti severního Atlantiku trhat a oddělila Evropu od Severní Ameriky. Ve střední a svrchní juře se poblíž dnešního středozemního moře utvářela řada oceánských pánví, které oddělily Evropu od Gondwany, která se poté rozdělila na Afriku a Jižní Ameriku. Jurský a křídový vývoj Evropy byl tedy ve znamení extenzí. Zvedala se také hladina moří, která v těchto obdobích zaplavila značnou část tehdejšího evropského kontinentu.

Paleogeografickotektonická rekonstrukce světa v pozdním karbonu (upraveno podle Ruban et al. 2007 po Torsvik & Cocks 2004).
Všimněte si probíhající kolize mezi Gondwanou a Laurusií, za vzniku variského horstva tak vzniká superkontinent Pangea.

Pozn: Hercynská orogeneze je globální název, v rámci Evropy používáme spíše termín variská orogeneze (týká se období pozdní visé-vestfál)

Alpinská orogeneze

Alpinská orogeneze uštědřila Evropě poslední velký úder a dotvořila Evropu do její současné podoby.  Po oddělení Afriky od Jižní Ameriky se afrika začala posouvat na sever směrem k budoucí Evropě. Nejednalo se však o jednoduchou kolizi dvou kontinentů. Ve středozemní oblasti se nacházelo nejméně dalších 6 dílčích desek, které se nacházely mezi Evropou a Afrikou. Jejich složitými vzájemnými pohyby a kolizemi během přibližování evropského a afrického kontinentu docházelo k vrásnění jednotlivých alpinských pohoří. Od západu k východu to byla deska iberská, alboranská, kabylská, korsicko-sardinská, adriatická, rodopská a anatolská. Nás bude zajímat především deska adriatická (jaderská), která společně s evropskou deskou budovala pohoří Alp a Karpat. 

Současná stavba Evropy složená z Východoevropského kratonu, Laurentie a dále Avalonských a Armorických teránů, z Kaledonid (vzniklých vzájemnou kolizí Laurentie, Baltiky a Avalonie), z Variscid a Alpid upraveno podle Krakow & Schunke 2016).

Doporučená literatura

Asch, K. (2003): The 1 : 5 Million International Geological Map of Europe and Adjacent Areas: Development and Implementation of a GIS-enabled Concept. - Geologisches Jahrbuch, SA 3, Stuttgart: E. Schweizerbart´sche Verlagsbuchhandlung.

Dijkstra, A. H. & Hatch, C. (2018): Mapping a hidden terrane boundary in the mantle lithosphere with lamprophyres. - Nature Communications, 9, 1, 1-8. DOI: 10.1038/s41467-018-06253-7
https://www.nature.com/articles/s41467-018-06253-7

Krakow, L & Schunke, F. (2016): Current clay potential in Germany Part 2" Raw materials from the Ordovician and Devonian systems. 2016. 20-29.
https://www.dr-krakow-labor.de/site/assets/files/1751/zi_2_krakow_teil_2_ordovizium_bis_devon.pdf

Plant, J. A., Whittaker, A., Demetriades, A., De Vivo, B. & Lexa, J. (2005): The Geological and Tectonic Framework of Europe. - Geochemical Atlas of Europe, Part 1. Geological Survey of Finland.
https://www.researchgate.net/publication/253913761_The_geological_and_tectonic_framework_of_Europe

Ruban, D. A., Al-Husseini, M. & Iwasaki, Y. (2007): Review of Middle East Paleozoic Plate tectonics. - GeoArabia. 12. 35-56. https://www.researchgate.net/publication/282300517_Review_of_Middle_East_Paleozoic_Plate_tectonics