Dooplnit o ....

https://www.meteo-beskydy.com/blesk

Blesky

Blesky jsou ryze přírodní elektrické výboje, které lze pozorovat v podobě světelných projevů, a které jsou často doprovázeny i zvukovými projevy - hromy. Ty vznikají důsledkem náhlého, prudkého rozpínání vzduchu při zvýšené teplotě a tlaku. Teplota v okolí blesku dosahuje někdy až 30 000°C, tedy přibližně pětinásobku teploty, kterou bychom naměřili na povrchu Slunce. Podle časové prodlevy mezi bleskem a hromem lze také snadno odhadnout vzdálenost bouře - stačí čas měřený ve vteřinách podělit třemi a získáme její přibližnou vzdálenost v kilometrech. Často však pozorujeme pouze vzdálené výboje bez zvukových efektů, pak hovoříme o blýskavici. Blesky patří mezi nejkrásnější, ale zároveň nejnebezpečnější a nejspíš také nejméně pochopené bouřkové projevy. Vznikají zpravidla v bouřkových oblacích, kdy má dokonce vznikat i menší množství antihmoty. V podstatě se v přírodě nesetkáme s jinými oblaky, které by byly schopny vytvářet elektrické výboje. Určitou výjimkou jsou oblaka typu pyrocumulus, která vznikají nad mohutnými požáry a nad jícny aktivních sopek. V těchto oblacích se o sebe třou částečky popela, vytváří se mezi nimi statický náboj a ten pak přeskočí v podobě krátkého, často pozoruhodně propleteného klikatého bleskového výboje. S výboji v oblačnosti pyrocumulus se v Česku moc často nesetkáváme. V této rubrice se proto zaměřím pouze na takové blesky, které vznikají při bouřkách. 

Blýskavice - vzdálené bleskové výboje bez zvukového doprovodu pozorované na 55 km vzdálené bouřce.

Je dosud záhadou, jak přesně blesky vznikají. Vědci se však vcelku shodují alespoň v tom, kde se v bouřkovém oblaku bere elektrický náboj. Bouřková oblaka prostupují všemi patry troposféry a místy pronikají až do stratosféry. Tento vertikální rozsah vede k tomu, že uvnitř bouřkového oblaku je v různých místech různá teplota. Základna bouřkového oblaku leží v podmínkách s relativně vysokou teplotou a skládá se převážně z mikroskopických vodních kapiček, zatímco jeho horní část, kovadlina, se nachází v podmínkách s výrazně nižší teplotou a je tedy tvořena převážně z ledových krystalků, které vznikly skupenskou přeměnou vodních kapiček. Zhruba uprostřed výšky bouřkového oblaku se nachází oblast, kde jsou takové teplotní a silové podmínky, že se zde vyskytují podchlazené vodní kapičky, drobné zárodky krup a kroupy i ledové krystalky. Vzestupné proudy nejsou schopny vynášet aerodynamické vodní kapičky, husté a kompaktní zárodky krup a kroupy vysoko, a proto jsou nuceny se v této oblasti bouřkového oblaku vznášet a nebo padat k zemi. Při tomto protisměrném pohybu se elektrony z kapiček a krup přenášejí na ledové krystalky, které jsou unášeny vzestupným proudem do nejvyšších partií oblaku a bouřková kovadlina tak získává kladný náboj. Pod střední částí bouřkového oblaku se naopak hromadí kladný elektrický náboj. U pohybujících se bouří se dále často utváří kladný náboj i na základně oblaku, zřejmě v důsledku vyšších teplot, zvýšené produkce srážek a vlivem častého propadání kladně nabité oblasti v závěrečných fázích vývoje bouřkového oblaku. Elektrostatickou indukcí se pak pod základnou bouřkového oblaku vytváří oblast s opačným nábojem.

Jak ale vysvětlit samotný vznik bleskového vývoje? Nějakým dosud nejasným způsobem se mohou obě oblasti s opačnou polaritou propojit a vytvoří vodivý kanál, který je bleskově provázán vedoucím výbojem, který většinou jasně přechází ze základny oblaku směrem k zemi. V některých případech se však zároveň utváří i výboj ze země, který mu jde naproti. Když se obě oblasti s opačnými náboji propojí, dochází k výboji a ke zpětnému výboji (což je vůbec nejjasnější událost probíhající při úderu blesku). Jedním kanálem mohou výboje procházet několikrát. Obvykle je oblak se zemí v mžiku propojen dvěma, třemi někdy až třiceti po sobě následujícími výboji (pozorujeme jakoby blesk blikal). Po úderu blesku do země jsou elektrony probíhající zemí zodpovědné za vůbec největší počet úmrtí - blesk vás tedy nemusí trefit a stejně vás může zabít, ze vzdálenosti několika metrů. Proto se obecně nedoporučuje skrývat se pod stromy nebo pod jinými vysokými objekty. Nebezpečná je také vlhkost vzduchu a vodivé předměty v okolí. Platí, že nejlepším úkrytem před bouřkou je domov. Proto, pokud nemusíte, raději ani nevycházejte z domu. Také v autech jste v relativním bezpečí, ovšem pokud jste v otevřeném terénu, hrozí vám velké nebezpečí. Rada zní: "Čupněte si na zem, dejte nohy k sobě, ale nesedejte si." Je třeba být v co nejmenším kontaktu se zemí a zároveň vystupovat co nejméně do okolí. 

Někdy lze pozorovat i několik blesků najednou. Tato trojice blesků udeřila během jediného okamžiku.

Pokud máme tu možnost si blesky prohlédnout bezpečně z blízka, všimneme si, že mohou mít mnoho podob. Blesky lze rozlišovat podle jejich tvaru na blesk přímý (čárový), plošný, stuhový, růžencový (nebo též perlový) blesk a také na záhadami opředený blesk kulový. Přímý blesk asi není nutné blíže popisovat - je to nejčastější blesk probíhající mezi oblakem a zemí. Dále je uváděn plošný blesk (blýskavice). Stuhový blesk pozorujeme v případě, kdy dochází k několika po sobě následujícím výbojům v rámci jednoho kanálu a zároveň je kanál, kterým tento výboj probíhá, posouván větrem. Na fotografii se to projevuje podobně jako nepovedená fotka - jakoby vám při delší expozici ujížděl stativ. Vše ostatní kromě blesku však bude dokonale ostré. Růžencový blesk má mít podobu velmi vzácného blesku, který se široce větví, a na jehož koncích má docházet k hlasitému praskání nebo k menším výbuchům. Konečně kulový blesk je dodnes obrovskou záhadou a je dosud tak slabě zdokumentován, že mnoho lidí jeho existenci zpochybňuje. 

Blesky dělíme také podle toho odkud kam pozorovaný výboj vede. Rozeznáváme tak "klasické" blesky vznikající mezi oblakem a zemí, které značíme CG, cloud-ground, a které lze dělit na CG- (vedoucí nejčastěji ze základny oblaku) a CG+ (vedoucí nejčastěji z bouřkové kovadliny). Tuto klasifikaci na CG- a CG+ však můžeme s určitostí využívat jen u polarizovaných bouřkových oblaků (kde jsme si víceméně jisti, že oblak má v daných oblastech záporný nebo naopak kladný náboj. K takové polarizaci, kdy je kovadlina nabita kladně a základna záporně, dochází hlavně v subtropech (v tropech jsou oblaka často tvořena výhradně vodními kapičkami a mají častokrát obrácenou polaritu. Složitá je též situace u supercel, které mívají velmi složité rozložení nabitých oblastí). Stejně tak lze obrácenou polaritu často nalézt u bouřkových oblaků v pokročilejších fázích vývoje. Později v nich dochází k propadání oblasti s kladným nábojem, která se obvykle hromadí v zadní části postupující bouře, ze které může rovněž udeřit CG+. Blesk CG+ však nejčastěji vychází z nejvyšších partií oblaku a mívá největší sílu. Proto může zasáhnout i cíle vzdálené desítky i stovky kilometrů, a proto se mu často přezdívá "blesk z čistého nebe". Nejdelší zaznamenaný blesk měl délku 709 km. Nejdéle trvající blesk trval téměř 17 vteřin. Méně častý je typ GC, ground-cloud nebo též upward moving lightning, který má často větvenou podobu, vychází z vyvýšeného místa na zemi a směřuje vzhůru k obloze. Nejčastější a nejméně nebezpečné jsou blesky probíhající mezi dvěma oblaky, typ CC, cloud-cloud, či blesky probíhající v jednom oblaku, IC, intercloud - sem patří i známý anvil crawler. 

Anwil crawler - typ IC blesku, který lze pozorovat na spodní straně kovadliny.

Kromě těchto základních typů blesk se můžeme velmi vzácně setkat také s blesky nadoblačnými, jejichž domovem není troposféra, ale které sahají přes stratosféru a mezosféru až k ionosféře. Sem řadíme celou škálu různých TLE (transient lightning elves) jako jsou red sprites, blue starters, blue jets, gigantic jets a elves. Tyto jevy lze pozorovat jen v noci a trvají jen zlomky sekund, obvykle však jen desítky či jednotky milisekund. Mohou tedy nastat během mrknutí oka, aniž bychom si něčeho všimli. Jsou to také světelné jevy, avšak velmi slabé a lze je pozorovat jen nad desítkami až stovkami kilometrů vzdálenými bouřkovými oblaky. Možná, že ještě obtížnější je takový blesk zachytit na fotografii. Bez vysoce-citlivé kamery, případně zrcadlovky s vysoce světelným objektivem, nemáme šanci je zachytit.