O meteorologii, především o různé typy oblaků, jsem se začal zajímat od okamžiku, když jsem v roce 2013 zahlédl časosběrné video vývoje bouřkového oblaku - kumulonimbu. Bylo jasně vidět jak oblak roste do výšky a poté se rozšiřuje do svého okolí. Byl jsem tím natolik fascinován, že od té doby jsem chtěl kumulonimbus taky takto vidět a natočit. Do té doby jsem si myslel, že oblaka jen tak plují oblohou, nechávají se unášet větrem, a že se příliš nevyvíjí. V honbě za kumulonimbem jsem se postupně učil znát jeden typ oblaku za druhým. Od té doby jakoby v mých očích oživla. Oblaka se rodí, vyvíjejí se a zanikají. Začal jsem také sledovat a dokumentovat atmosférické optické jevy a poznávat neuvěřitelně živý svět denní oblohy. Na těchto stránkách vytvářím atlas oblaků a atmosférických optických jevů - z nastudovaných textů, vlastních snímků a zkušeností. A protože fotografii trochu rozumím, vím, jak moc je důležité 'správné světlo', tedy role počasí na světelné podmínky. Pokud najdeme zákonitosti v atmosférických jevech, můžeme předvídat vývoj počasí a tím vystihnout ten pravý moment, třeba nádherný západ slunce.
"Being a landscape photographer means being a part time meteorologist."
Caitlin Fullam
Oblaka na Zemi leží v různých výškách. Ta nejvyšší najdeme v mezosféře, ve výšce asi 85 kilometrů nad povrchem. Mezosférická oblaka, známá též jako noční svítící oblaka nebo pod zkratkou NLC (Night Luminescent Clouds), patří k těm nejkrásnějším oblakům, jaké můžeme z území ČR pozorovat. Struktura NLC oblak je srovnatelná se strukturou vysoké troposférické oblačnosti cirrus či cirrostratus, někdy i cirrocumulus. Tato oblaka jsou tenká a na denní obloze dokonale prosvítají. Jediná možnost jak je spatřit je za tmy a to pouze v době, kdy jsou vhodně nasvícena sluncem, které je již z našeho pohledu pod obzorem. Přestože se jedná o nejchladnější oblaka na Zemi, pozorujeme je pouze v létě, kdy je v mezosféře teplota nejnižší. Mezosférická oblaka vznikají v podmínkách zvýšené vlhkosti vzduchu a co nejnižší teploty. Pozorování mezosférické oblačnosti z území ČR je možné jen v období několika málo týdnů kolem letního slunovratu, mezi druhou polovinou května a srpna a to vždy v době zhruba hodinu po západu nebo hodinu před východem Slunce.
Ráno 10. července jsem vyrazil na lov komety C/2020 F3 (NEOWISE). Tou dobou byla situována nad severovýchodním obzorem a tak se mi ji poštěstilo vyfotografovat společně s mezosférickou oblačností. NLC sezóna v roce 2020 byla neobyčejně štědrá. Především koncem června a začátkem července bylo možné zahlédnout alespoň náznak oblačnosti téměř každý...
Tuto noc rozzářila oblohu nad Českem mezosférická "noční svítící" oblačnost takového rozsahu, jaký nemá ve střední Evropě obdoby. Tuto noc rozzářila oblohu nad Českem mezosférická "noční svítící" oblačnost takového rozsahu, jaký nemá ve střední Evropě obdoby. Oblaka bylo možné spatřit poměrně vysoko nad severním obzorem již před půl desátou, jen...
Večer 29. června mi zavolal Karel, že právě z Brna pozoruje NLC. Vyrazil jsem na své oblíbené místo na odpočívadle nad Věteřovem, ale cestu mi zkřížila mlha. Normální člověk by to otočil a jel jinam. Nahoře na kopci bylo naštěstí pěkně bezmlžno. Jak si tak pochvaluji, že mi Měsíc v první čtvrti osvětluje krajinu, s obdivem pozoruji "noční svítící"...
První mnou pozorovaná en-el-céčka v roce 2020 byla skvostná. Na stanoviště jsem dorazil právě v čas. Poprvé jsem odtud také viděl NLC v noci, jinak jsem odtud pozoroval vždy ráno. Na kamerách se rýsovala velmi pěkně. Cestou jsem si jich nevšiml. Na stanovišti však byla nepřehlédnutelná, zářila opravdu pěkně. Bohužel se obloha postupně zatahovala.
Vůbec největší raritou nad našem územím jsou oblaka, která se mohou tvořit ve stratosféře. V této části atmosféry je vzduch obvykle suchý, a i když je zde dost vlhkého vzduchu, ještě musí teplota klesnout na méně než -78 °C. Pro vznik tzv. perleťových oblaků, které hrají interferenčními barvami, je nutné, aby teplota klesla k -88 °C! Proto se s těmito oblaky setkáme spíše v polárních oblastech. Perleťové oblaky jsou tvořeny drobnými krystalky ledu podobné velikosti, na kterých se perfektně ohýbá světlo a různě mezi sebou interferuje, takže v blízkosti slunce na sebe berou oblaak interferenční barvy, se kterými se jinak setkáváme spíše u perleťové vrstvy měkkýšů, mýdlových bublin a olejových skvrn. Nejlépe jsou pozorovatelné při západu Slunce. Mají podobu čočkovitých oblaků a pozorujeme na nich velmi výraznou irizaci. Pak se může vyplatit sledovat vývoj teploty ve stratosféře, například zde.
V Evropě se s perleťovými oblaky můžeme setkat hlavně ve Skandinávii a na Britských ostrovech. Zcela výjimečně mohou být pozorovány i jinde v Evropě. Například v týdnu od 20.-27. prosince 2023 byly pozorovány v Itálii, Francii, Švýcarsku, Slovinsku, a dokonce i v nedalekém Německu a Dánsku. Patrně se jednalo o historicky první záznam o pozorování tohoto typu oblaků z jižní Evropy a jejich výskyt souvisel s rekordně nízkou teplotou, která byla v tomto období ve stratosféře naměřena. Podobné ochlazení nastalo posledně před 40 lety.
Do stratosféry zasahují i oblaka sopečného prachu nebo i některá bouřková oblaka. Pokud je vzestupný proud bouřkového oblaku dostatečně silný, vytvoří se na jinak ploché kovadlině přestřelující vrchol, který příležitostně a na krátkou dobu proniká tropopauzou do stratosféry. Zvláštním případem jsou oblaka cumulonimbus pileus, která se někdy vytváří nad vrcholky těchto oblaků díky vlhkosti, kterou do stratosféry vynesou vzestupné proudy. Lze je tedy považovat za zvláštní typ stratosférických oblaků, který je vázaný na bouřkovou oblačnost.
Troposférická oblaka jsou nám všem dobře známá, setkáváme se s nimi na denní obloze téměř každým dnem. Jsou to oblaka přímo spojená s vývojem počasí. Rozlišujeme 10 základních typů troposférické oblačnosti, jejichž názvosloví je založeno na tradičních latinských názvech, které navrhl Luke Howard v roce 1803. Rozlišujeme oblaka kupovitá, která mají ve jméně alespoň část slova cumulus (cirrocumulus, altocumulus, stratocumulus, cumulus a cumulonimbus), dále oblaka vrstevnatá, která mají ve jméně alespoň část slova stratus (cirrostratus, altostratus, stratus a stratocumulus), oblaka vláknitá obsahující alespoň část slova cirrus (cirrus, cirrocumulus a cirrostratus) a oblaka spojena se srážkami obsahující slovo nimbus (cumulonimbus a nimbostratus). Pokud vás toto téma zaujalo, navštivte prosím stránku věnovanou troposférické oblačnosti, kde se o klasifikaci oblaků dozvíte mnohem víc podrobností.
"Nobody ever figures what life is all about, and it doesn't matter. Explore the world. Everything is really interesting if you go into it deeply enough."
Richard Phillips Feynmann
Zvláštní pozornost je dále věnována bouřkové oblačnosti, tedy troposférické oblačnosti typu cumulonimbus, která ovšem místy a krátkodobě zasahuje i do stratosféry. V následujících článcích se podrobněji zaměřím na jejich vznik a vývoj s ohledem na jevy, které spolu s nimi můžeme pozorovat. Představíme si také různé typy bouřek a blesků.
Poslední tři rubriky jsou věnovány atmosférickým optickým jevům - halovým, ohybovým a soumrakovým. Přiznávám, že ze všech oblastí fyziky mne nejvíce zaujala optika a to možná právě proto, že se s optickými jevy setkáváme na každém kroku a optické jevy v atmosféře jsou neuvěřitelně krásné a poutavé. Optické jevy v atmosféře může člověk dokumentovat celý život a přece nebude mít na fotografiích všechny. Některé známé jevy byly zdokumentovány jen několika pozorovateli na světě a mnohé dosud čekají na objevení. Vznik některých je dosud záhadou - je buďto nejasný a nebo dosud neznámý. Nejen, že může být dokumentace atmosférických optických jevů zábavná a naplňující, ale může být i užitečná.
"Obloha nad námi pracuje jako náhodný generátor oblaků a optických jevů. Nebesa kouzlí skoro každým dnem, ale jen pro ty, kteří se dívají."
