Komety

Komety si již tradičně spojujeme s klidně a příjemně stráveným obdobím Vánoc, jsou jedním z hlavních symbolů. Objevují se na mnoha dekoracích, věsíme si je na stromečky a pečeme cukroví ve tvaru hvězdy s dlouhým klikatým ohonem. Máme k nim spíše kladný vztah. Komety se staly symbolem Vánoc zřejmě díky omylu jednoho italského malíře. Dle legendy měla při narození Krista na obloze zazářit Betlémská hvězda, která je od pozdního středověku vyobrazována jako hvězda s kometárním ohonem. Tento motiv jsme si oblíbili natolik, že Betlémskou hvězdu vyobrazujeme s kometárním ohonem dodnes, a to i přes to, že Betlémská hvězda nebyla ani kometou ani hvězdou, nýbrž blízkým setkáním dvou planet na obloze. Ironií osudu je, že tento oblíbený vánoční symbol byl po dlouhá staletí považován za symbol blížící se smrti králů a šlechticů, blížící se zkázy a jiného nebezpečí. K vánočním svátkům se příliš nehodí. 

Komety jsou skutečně nebezpečné. Jsou to nesmírně rychlá a dostatečně velká a početná tělesa na to, aby ohrozila život na naší planetě. Dopady kosmických těles na povrch Země jsou dosud považovány za jeden z hlavních činitelů u některých hromadných vymírání v historii Země, na kterých se mohly komety podílet. V této souvislosti je nejvíce diskutováno vymírání na konci druhohor, kdy zahynuli všichni neptačí dinosauři a nadvládu nad Zemí jsme získali my, savci. Nemusíme ale chodit hluboko do minulosti.

"V časných ranních hodinách 30. června 1908 byla na střední Sibiři spatřena gigantická ohnivá koule, jak se rychle pohybuje po obloze. Když se dotkla horizontu, došlo k obrovské explozi. Bylo zničeno na dva tisíce čtverečných kilometrů lesa a spáleno tisíce stromů v plošném požáru poblíž místa dopadu. Byl vyvolán atmosférický šok, který dvakrát obletěl celou Zemi. Dva dny nato bylo v atmosféře tolik jemného prachu, že se daly číst noviny v noci v rozptýleném světle londýnských ulic, deset tisíc kilometrů odtud. Tato pozoruhodná událost je nazývána tunguzskou katastrofou a zdá se, že existuje jediné vysvětlení, které odpovídá zjištěným faktům: v roce 1908 se se Zemí srazil kus komety."

Carl Sagan - Cosmos, 73-75 (1983, překlad Josef Solař 1996; upraveno 2020)

Kometární původ tohoto tělesa by vysvětloval, proč se na místě katastrofy nikdy nenašel impaktní kráter. Úlomek komety, složený převážně z prachu a ledu, by se v atmosféře z větší části vypařil. Ve svrchních částech atmosféry by prach nějakou dobu zůstal rozptýlen a vysvětloval by neobvyklé světelné podmínky, při kterých bylo možné číst v noci noviny. Nejedná se o pouhou spekulaci. Možná, že známe konkrétní mateřské těleso, které za touto událostí stojí. Již v roce 1978 vysvětloval slovenský astronom Ľubor Kresák tunguzskou událost dopadem úlomku komety 2P/Encke známé též pod přezdívkou Enckeova kometa. Tato kometa je také původcem meteorických rojů větve Taurid, z nichž Beta Tauridy vrcholí ve stejnou dobu v roce, v jaké byla zaznamenána tunguzská událost (konec června). Nejnovější studie tuto myšlenku podporují výpočtem sklonu a azimutu dopadajícího tělesa odvozených z místa dopadu. Vypočtené parametry jsou ve velmi dobré shodě s charakteristikou roje Beta Taurid. 

"Kdyby k takovému nárazu došlo dnes, mohl by být nesprávně vysvětlován jako jaderný výbuch, zejména v okamžiku paniky. Náraz komety a ohnivá koule by simulovaly všechny účinky nukleárního výbuchu o síle jedné megatuny, včetně hřibového mraku, se dvěma výjimkami: nedošlo by k záření gamma ani k radioaktivnímu spadu. Mohla by vzácná, avšak přirozená událost jako je náraz velkého úlomku komety vést k jaderné válce? Je to úděsný scénář: malá kometa narazí na Zem tak jako miliony předtím, a odpovědí naší civilizace by bylo okamžité sebezničení. Proto může být užitečné, abychom pochopili komety, kolize a katastrofy lépe, než to dosud dokážeme."

Carl Sagan - Cosmos, 75-76 (1983, překlad Josef Solař 1996)

Komety jsou poměrně malá tělesa, proto se velmi těžko detekují i na poměrně malé vzdálenosti. Jádro komety má obvykle méně než 10 km v průměru. Nejdelší vzdálenost, na kterou se podařilo nějakou aktivní kometu (s kometární atmosférou a ohonem) objevit, odpovídá vzdálenosti za oběžnou drahou Saturna (více než 1,5 miliardy km od Slunce). Byla to kometa C/2017 K2 (PANSTARRS). Komety vždy dostávají jména podle roku, kdy byly objeveny a podle jména svých objevitelů (případně podle jmen přístrojů nebo jmen astronomů, kteří poprvé předpověděli jejich návrat, jako v případě Halleyovy a Enckeho komety). Většina komet byla objevena až poblíž oběžné dráhy Jupitera, tedy na vzdálenost dvakrát bližší (asi 780 milionů km). V současnosti je známo asi 6600 komet. Celkový počet komet ve Sluneční soustavě se odhaduje na 1 trilion (jednička a 18 nul). Předpokládá se, že většina z nich je soustředěna v Oortově oblaku na okraji Sluneční soustavy a ke Slunci a k planetám putuje jen zlomek z nich. Někdy křižují oběžné dráhy planet, včetně té zemské a čas od času se s planetami srazí. Nejčerstvější taková událost nastala v roce 1994, když do atmosféry Jupitera dopadl řetězec několika těles - roztrhané jádro komety Shoemaker-Levy 9, která prolétala příliš blízko Jupitera. Tuto událost zdokumentovali i amatérští astronomové. Čas od času naší soustavou prosviští i kometa z jiného hvězdného systému. Zatím víme o dvou takových případech - komety 1I/2017 U1 a 2I/Borisov.

Komety se při svých toulkách ke Slunci pohybují ohromnou rychlostí. Kosmické sondy, které ke kometám letí, musí několikrát využívat manévru gravitačního praku, aby mohly komety vůbec dohnat. Vzpomeňme na evropskou sondu Rosetta, která provedla tři blízké průlety poblíž Země a jeden v blízkosti Marsu, aby dosáhla rychlosti 57 800 km/hod, a aby nabrala podobnou rychlost, jakou měla kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko ve vzdálenosti asi dvou třetin vzdálenosti Slunce-Jupiter. Nejvyšší rychlosti tato kometa dosáhla v blízkosti Slunce, bylo to více než 130 000 km/hod. Možná vás překvapí, že sonda Rosetta měla původně letět ke zcela jiné kometě. Její modul Philae měl původně spočinout na povrchu komety 46P/Wirtanen, kterou jsme mohli v dalekohledech pozorovat ke konci roku 2018. Tato kometa prolétla 16. prosince ve vzdálenosti necelých dvanácti milionů kilometrů od Země, což bylo 20. nejbližší přiblížení nějakého kometárního objektu se Zemí od 9. století. Stala se tedy "vánoční kometou" roku 2018. Na fotografiích měla nazelenalou komu ("kometární atmosféru"). Zelené zbarvení komet není nic neobvyklého. Tato barva vzniká hlavně fluorescencí molekul uhlíku (C2), které jsou kometou uvolňovány a osvětlovány slunečním ultrafialovým světlem. Kromě komy (atmosféry) mají komety zpravidla také dva ohony: iontový (plynový) a prachový. Iontový ohon, který vždy míří směrem od Slunce, se zdá lehce namodralý, jak je velmi dobře patrné například na snímcích komety 1P/Halley. Tuto namodralou barvu získává iontový ohon fluorescencí iontů oxidu uhelnatého (CO+). Prachový ohon a prach okolo komety sluneční světlo pouze odráží, a proto se jeví nažloutle bílý. Ty nejspektakulárnější komety jsou často velmi zaprášené a jeví se bílé, jako například kometa Hale-Bopp z roku 1997.

"Vánoční" kometa 46P/Wirtanen, kterou jsme mohli v dalekohledech pozorovat ke konci roku 2018.
Složeno v Deep Sky Stacker ze 71 šestivteřinových expozic při ISO:3200 +11 temných snímků.
Foceno s Canon EOS 700D na stativu s teleobjektivem Pentacon 135 mm f/2,8.

Ne všechny Vánoce nám zpestří nějaká jasná kometa, a tak nezbývá než si připomínat "vánoční komety" z minulých let. V prosinci 2014, ale spíše v lednu 2015, jsme mohli i pouhým okem pozorovat na zimní obloze "vánoční kometu" C/2014 Q2 (Lovejoy). V roce 2013 se mohla stát kometa C/2012 S1 (ISON) "vánoční kometou" a zároveň "kometou století". Při blízkém průletu kolem Slunce se kometa nakonec rozpadla. Od "komety století" se očekává, že by měla na obloze zazářit podobně, jako kometa C/1811 F1 v roce 1811 nebo neuvěřitelná kometa C/1995 O1 (Hale-Bopp) s velikostí jádra více než 40 km pozorovatelná po dobu celkem osmnácti měsíců v letech 1996-1997. Kometa 17P/Holmes, která v roce 2007, někde mezi drahou Marsu a Jupitera, během několika hodin milionkrát zjasnila, se dokonce stala na nějakou dobu nejrozsáhlejším objektem ve Sluneční soustavě. Její koma dosáhla o něco větší reálné velikosti, než byl reálný průměr Slunce! Některé komety dosáhly takové jasnosti, že je bylo možné pozorovat pouhým okem i ve dne. Těch, které bychom mohli na noční obloze snadno pozorovat, není mnoho. Nikdo neví, která kometa bude další "vánoční kometou" a kdy uvidíme další "kometu století". Slavná Halleyova kometa (1P/Halley), která se vrací každých 75-76 let, bude na obloze viditelná až v roce 2061. Do té doby musíme doufat, že budeme mít štěstí na komety, které budou ve správný čas na správné dráze.

Dokumentace komet

Narodil jsem se v roce 1995 a nezažil jsem žádné opravdu jasné komety. První kometa, kterou jsem mohl na vlastní oči vidět i bez dalekohledu, byla kometa C/2014 Q2 (Lovejoy). Pozoroval jsem ji hlavně v lednu roku 2015, kdy na zimní obloze doplňovala třetí vrchol pomyslného rovnostranného trojúhelníku - zbylými dvěma vrcholy byly otevřené hvězdokupy Plejády a Hyády. Kometa se na mých ne příliš povedených fotkách od okolních hvězd lišila pouze nazelenalým zbarvením, ale i to stačilo k mé velké radosti. Tento skromný objekt vzbudil můj zájem o komety, protože se pro mne staly dostupnými. Každým rokem prolétá Sluneční soustavou několik komet, ale co z toho, když je člověk nemá jak zaznamenat? Zprovozněním hvězdárny ve Ždánicích se mi otevřely dveře k fotografování komet pomocí dalekohledu na motorizované montáži a můj zájem o komety stoupl i ke kometám, které pouhým okem nebyly vidět. Často bylo problém vidět je i v dalekohledech. Budu vám vyprávět o některých výjimečných kometách, které jsem od té doby vyfotografoval.