Měsíční librace

Zvykli jsme si na to, že Měsíc k nám nastavuje stále stejnou tvář zjizvenou dopady velkých kosmických těles. Má se Zemí vázanou rotaci, což znamená, že se kolem vlastní osy otáčí za stejnou dobu za jakou oběhne kolem naší planety. Rychlost rotace Měsíce kolem vlastní osy se mění jen velmi pomalu, jeden den trvá na Měsíci skoro jako jeden měsíc (29,5 dne). Nicméně, Měsíc obíhá kolem Země po eliptické dráze, a proto se mění jeho oběžná rychlost. Když se v přízemí pohybuje kolem Země nejrychleji, tak se vzhledem k nám nestíhá dotáčet. Podobně i v odzemí, kdy se pohybuje nejpomaleji, nestíhá dobíhat vlastní rotaci. Někdy tak můžeme nahlédnout i za východní nebo západní okraji Měsíce a spatřit část odvrácené strany. Nejvyhledávanějším útvarem, který lze při příznivé libraci v délce zahlédnout, je Východní moře (Mare Orientale).

Východní moře najdeme paradoxně při západním okraji měsíčního disku.

Librace v délce tehdy dosahovala hodnoty 7°42'.

Východní moře vzniklo utuhnutím lávy, která naštěstí jen částečně zalila jednu z vůbec nejkrásnějších mnohaprstencových (multiringových) impaktních pánví v celé Sluneční soustavě. Pokud bychom se na tuto strukturu mohli podívat z kosmické lodi, zahlédli bychom moře, které je obklopeno soustavou prstencových pohoří Montes Rook a Montes Cordillera. Na snímku výše se projevují jako sotva patrné výstupky na okraji Měsíce. Tato pohoří jsou zčásti lemována dalšími lávovými výlevy utvářejícími Jarní a Podzimní jezero (Lacus Veris a Lacus Autumni). Obě jezera jsou patrná jako úzké tmavé proužky ležící již na přivrácené straně. Výrazný tmavý útvar při pravém okraji je lávou zatopený kráter Grimaldi. Jasný kráter nalevo, ze kterého vybíhají světlé paprsky, se nazývá Byrgius. Mezi nimi leží další lávou zatopený kráter Cruger, v jehož blízkosti najdeme dvojici tmavých jezer souhrnně nazývaných Letní jezero (Lacus Aestatis). Jezera (Lacus) jsou menší obdobou moří.