Cirkumzenitální oblouk
Cirkumzenitální oblouk (zkráceně CZO) je velmi výrazný halový jev utvářející se nezvykle vysoko na obloze. Snadno tak může uniknout naší pozornosti. Platí zde tak jako jinde, že pokud pozorujeme nějaký halový jev, je nutné vždy důkladně prohlédnout celou oblohu. Nezapomeňte tedy zaklonit hlavu a podívat se i přímo k zenitu! CZO vzniká na krystalcích tvaru destiček, tak i na sloupečcích Parryho orientace. Je tedy častým doprovodem mnohých halových jevů. Věřím, že mnozí, kteří CZO uvidí poprvé ve svém životě se budou mylně domnívat, že pozorovali "obrácenou duhu". CZO vzniká zcela odlišným způsobem a je na zcela odlišné pozici na obloze vzhledem k slunci. Nenazývejme jej tedy prosím duhou.
Vysoko umístěný CZO v doprovodu 22° 'malého' hala, parhelia a horního dotykového oblouku.
Pro vznik CZO je nutné, aby slunce bylo níže než 32,3° nad obzorem. Pokud je výše, pak světlo prostupující ledovými krystalky již není schopno procházet boční stěnou a namísto toho se od ní odráží (a může tímto způsobem přispět k vytvoření parhelického kruhu). Je-li slunce v maximální přípustné výšce pro vznik CZO, má tento oblouk spíš podobu skvrny nacházející se velmi blízko zenitu (nejvyššího bodu na obloze) a je rovněž velmi slabý. S postupně se snižující výškou slunce nad obzorem bychom pozorovali, že je CZO postupně výraznější, má větší poloměr a je tenčí. Vůbec nejlepší podmínky pro vznik jasného CZO nastávají tehdy, když je slunce asi 22° nad obzorem. Pokud je slunce níže, podmínky se opět zhoršují. CZO má sice větší poloměr, ale je mnohem méně výrazný.
V každém případě se setkáváme s tím, že CZO nikdy nemá tvar uzavřené kružnice, ale působí jako neúplný oblouk. Za velmi vzácných okolností se přesto můžeme setkat s velmi vzácným Kernovým obloukem, který navazuje na CZO a dotváří kružnici se středem v zenitu. Není však tolik výrazný jako CZO a postrádá zbarvení. U mnoha zdrojů se setkáme s tvrzením, že barvy CZO jsou mnohem výraznější a čistší než ty, které kdy uvidíme u té nejkrásnější duhy. Je to dáno tím, že lom světla v CZO probíhá na dvou krystalových plochách, které jsou vůči sobě orientovány kolmo. To zaručuje, že se barvy spektra nepřekrývají. Význačné jsou především čisté odstíny zelené barvy. CZO může být ve velmi vzácných případech doprovázen Jensenovými oblouky podobného tvaru a poloměru. Jejich vznik zatím nebyl vysvětlen.
