Koróna

Koróna je atmosférický optický jev vznikající nejčastěji na oblacích, které musejí být složeny z částic podobných velikostí. Není důležitá průsvitnost částic, které ji utvářejí. Koróna může vzniknout ohybem světla na malých ledových krystalcích, na vodních kapičkách i na pylových zrnech nebo na zrncích prachu. Nejčastěji se utváří na oblacích typu altocumulus nebo cirrocumulus kolem Slunce nebo Měsíce. Při vzniku tohoto atmosférického jevu se uplatňuje vlnová povaha světla. Světlo se ohýbá na částicích v atmosféře a my pak pozorujeme soustředné barevné prstence. Když mají částice podobnou velikost, vytvoří se prstenců se stejnou barvou hned několik. Koróna není statický jev. Naopak, je to jev velmi dynamický trvající někdy jen pár vteřin, než oblak s vhodným složením přeletí před slunečním/měsíčním kotoučem. Velikost a tvar koróny na obloze, jakož i rozsah samotných barevných koncentrických pásů, se také neustále mění v závislosti na velikosti částic v oblaku. Největší koróny vznikající na nejmenších částicích v atmosféře mohou být velké až 15° (třicetinásobku průměru slunce/Měsíce). Nejkrásnější koróny vznikají na oblacích altocumulus a cirrocumulus.

Koróna s prstencem prvního řádu kolem Měsíce na oblacích altocumulus.

Koróna se skládá ze vnitřní, nejzářivější části zvané aureola (průměr obvykle 5°). Vzniká součtem všech vlnových délek vzniklých ohybem. Její střed je nejprve namodrale až nazelenale bílý, dále spíše do žluta a samotný okraj je zbarven do červena. Aureola je nejčastěji pozorovanou částí tohoto jevu, neboť pro její vznik není podobnost částic v oblaku tak zásadní. Vzácněji lze pozorovat korónu v podobě, kdy je aureola obklopena barevnými koncentrickými kruhovými pásy utvářející prstenec, který se u těch nejlépe vyvinutých korón může i několikrát zopakovat. Jasnost a kontrast těchto prstenců se však postupně snižuje. První pás má modrofialovou barvu s nazelenalým okrajem. Počínaje zeleným pásem se pak interferenční barvy rychle mění od modré po oranžovou a vzájemně spolu splývají. Vnější oranžový pás uzavírá okraj prstence prvního řádu a má nádech fialového pásu z nadcházejícího prstence druhého řádu. Barvy jsou spolu vzájemně promíchány a nejsou zdaleka tak odděleny, jako v případě duhy či halových jevů. Většinou se vedle koróny setkáváme také s oblačnou irizací - jevem, který má s korónou mnoho společného. Vzniká také ohybem na kapičkách/krystalcích v oblacích, avšak svou roli zde hraje také interference. Irizace má většinou podobu zelených nebo fialových interferenčních barev, které jsou pozorované především na okraji oblaku. Někdy lze pozorovat i další odstíny barev.

Měsíční koróna na oblacích cirrocumulus stratiformis.