Irizace

Oblačná irizace je ohybový jev, který má mnoho společného s jevem zvaným korona. Také irizace vzniká díky ohybu světla na drobných vodních kapičkách nebo na ledových krystalcích podobné velikosti. Narozdíl od korony však irizace není jev, který by měl předem daný řád. Zatímco v případě korony pozorujeme koncentrické, téměř kruhové barevné interfenční pásy, v případě oblačné irizace pozorujeme vcelku nahodilé, jemně podbarvené části oblaků. Většinou má irizace podobu zelených nebo fialových interferenčních barev, které lze pozorovat především na okraji oblaku, který na obloze proplouvá nedaleko slunce. Irizace na oblacích může až nápadně připomínat olejové skvrny.


Exceptional iridescence on cirrocumulus lenticularis

Interferenční barvy na oblacích připomínají interferenční barvy olejové skvrny nebo mýdlové bubliny.



Interferenční barvy se velmi rychle mění v závislosti na velikosti kapiček/krystalků a také podle pozice oblaku a slunce vzhledem k pozorovateli. Irizaci lze velmi snadno vyfotografovat. Je vhodné slunce nějakým blízkým objektem zastínit. 


Corona & iridescence on cirrocumulus

Irizaci nepozorujeme jen na oblacích složených z vodních kapiček,
ale i na oblačnosti cirrocumulus tvořené ledovými krystalky.



Pozorovat ji lze především v době kdy vzniká nová oblačnost, protože právě tehdy vznikají kapičky/krystalky podobné velikosti. Nejčastěji se setkáme s irizací na altokumulech (nejčastěji na druhu altocumulus lenticularis), na vysoké oblačnosti typu cirrocumulus a nebo na ledové čepičce pileus nad oblaky druhu cumulus či cumulonimbus. Kromě klasických troposférických oblaků se irizací vyznačují také oblaka stratosférická, někdy přezdívaná také jako perleťová oblaka. Ta jsou charakteristická opravdu výraznou irizací. Z našich zeměpisných šířek je však velmi, velmi těžké nějaký stratosférický oblak pozorovat. Vznikají totiž převážně v polárních oblastech v době, kdy teplota ve stratosféře klesne pod -78°C (typ II, tvořený ledovými krystalky, pak od teploty -85°). Výjimečně je však lze pozorovat i z Evropy, především ze Skandinávie. Pozorujeme je tedy velmi vzácně nad severním obzorem - podobně jako polární záři.

Zpět k článku o ohybových jevech.

Obsah podléhá licenci Creative Commons (uveďte zdroj, neužívejte komerčně) 4.0 Mezinárodní.                    © Mgr. Petr Hykš, hykspet@gmail.com
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky