Mezosférická oblaka, známá též jako noční svítící oblaka nebo pod zkratkou NLC (Night Luminescent Clouds), patří k těm nejkrásnějším oblakům, jaké můžeme z území ČR pozorovat. Struktura NLC oblak je srovnatelná se strukturou vysoké troposférické oblačnosti cirrus či cirrostratus, někdy i cirrocumulus. Tato oblaka jsou tenká a na denní obloze dokonale prosvítají. Spatřit je můžeme jedině za tmy a to pouze v době, kdy jsou vhodně nasvícena sluncem, které je z našeho pohledu již pod obzorem. Mezosférickou oblačnost lze pozorovat pouze několikrát do roka. Její výskyt se nedá přesně předpovědět. Objevit se může kdykoli v období od konce května do konce července vždy v době asi hodinu až dvě po západu nebo před východem slunce, a to nad severozápadním až severovýchodním obzorem. Vzácněji vystoupají i mnohem výše nad obzor. Podobně, jako v tuto dobu sledujeme odlesky slunečního světla od přelétajících satelitů, pozorujeme světlo odražené od ledových krystalků v těchto oblacích. Přestože se jedná o nejchladnější oblaka na Zemi, pozorujeme je pouze v létě, kdy je v mezosféře teplota nejnižší. Mezosférická oblaka vznikají ve výškách asi 85 km nad Zemí v podmínkách zvýšené vlhkosti vzduchu a co nejnižší teploty.
Poznáte je snadno podle jejich zářivého vzhledu a podle namodralého zbarvení, které jim propůjčuje ozon v atmosféře, který modrou složku světelného spektra propouští nejlépe. Pokud není obloha zcela vymetena, naši pozornost upoutají spíše oblaka troposférická. Mají hrubší strukturu a jsou již obvykle v zemském stínu, proto se jeví tmavá. Nízko nad západním, severním až východním obzorem pak můžeme spatřit něco mlhavého a zářivého s nejasnými obrysy, někdy i s nesouvislou strukturou. To jsou mezosférická "noční svítící" oblaka.