Geologie Slovenské republiky

Slovensko je území, které je ze strukturního pohledu velmi mladé. Tak mladé, že jakmile se posuneme v čase jen o pár desítek milionů let, přestává nám hranice tohoto území dávat smysl. Před dvaceti miliony lety vypadalo Slovensko úplně jinak. Bylo o něco rozsáhlejší než je dnes, byla zde tropická moře a v jejich blízkosti byla až 4 km vysoká aktivní sopka. V důsledku subdukce Českého masivu pod jednotky Západních Karpat bylo dokonce území "tehdejšího Slovenska" pootočeno asi o 80° proti směru hodinových ručiček. Pevný podklad Slovenska má, podobně jako podklad České republiky, příkrovovou stavbu (příkrovy jsou pevná deskovitá horninová tělesa nasunutá téměř horizontálně na jiném horninovém tělese na vzdálenost alespoň pěti kilometrů). Příkrovová stavba Slovenska je mnohem mladší a tedy mnohem lépe patrná. Území Slovenska buduje série mnoha příkrovů, které jsou nasunuty jeden na druhý. Na rozdíl od Českého masivu, který byl formován především během variské orogeneze v pozdních prvohorách, území Slovenska bylo budováno při orogenezi alpinské koncem druhohor a začátkem třetihor. Horniny budující Západní Karpaty jsou sice staré často několik set milionů let, ale způsob, jakým utvářejí dnešní Slovensko, je záležitost velice mladá. 

Území dnešního Slovenska je tvořeno především jednotkou Západních Karpat, jejíž členění se v průběhu času, v různých státech a podle různých autorů různě liší. Zde budou rozlišovány dvě základní tektonické jednotky: vnější Západní Karpaty (externidy) a vnitřní Západní Karpaty (internidy). Starší část Západních Karpat, internidy, byla vrásněna v pozdní křídě - před asi 65 miliony lety. Vrásnění mladší části, externid, probíhalo v paleogénu a hlavně v miocénu - před asi 12 až 30 miliony lety. Cílem tohoto článku je představit vám geologii na území Slovenska  zjednodušenou formou. Velmi zjednodušeně lze například říct, že směrem od severozápadu na jihovýchod jsou geologické jednotky Západních Karpat postupně starší, což nám dává dobrou představu o jejich geologickém vývoji.

Externidy

Geologická stavba vnějších Západních Karpat (externid) na Slovensku se příliš neliší od geologie Západních Karpat na území Česka. Na území Česka vystupuje karpatská předhlubeň a vnější (krosněnská) i vnitřní (magurská) skupina příkrovů flyšového pásma. Na území Slovenska karpatská předhlubeň nezasahuje. Z vnější (krosněnské) skupiny flyšového pásma je důležitá především dukelská jednotka (na východním okraji Slovenska). Z jednotek vnitřní (magurské) skupiny flyšového pásma jsou zastoupeny především jednotky račanská, bystrická, bělokarpatská a krynická. Vedle flyšového pásma zde vystupuje ještě jednotka zvaná (pieninské) bradlové pásmo nebo též oravikum. Bradlové pásmo představuje nejvýše 15 km široký, místy jen pár desítek či jednotek metrů úzký, ale více než 600 km (!) dlouhý pruh tvořený jurskými až křídovými vápenci a dolomity. Ty jsou vůči zvětrávání odolnější než okolní sedimenty, a proto se tyčí nad okolní reliéf jako bradla (odtud název bradlové pásmo). Bradlové pásmo je řazeno k vnější skupině příkrovů, ale dá se říct, že jím je pásmo externid (na SZ) odděleno od internid (na JV). 

Bradlové pásmo lze rozdělit až na 19 úseků a vývojů. Zde se seznámíme pouze se dvěma z nich: s jednotkou čorštýnskou a kysuckou. Čorštýnská jednotka je nejexternější jednotkou bradlového pásma a je tvořena převážně sedimenty mělkovodního vývoje (typickým členem jsou červené hlíznaté čorštýnské vápence a píščito-krinoidové vápence). Jednotka kysucká je budovaná hlubokovodními sedimenty, typicky zelenými a červenými radiolarity. 

Stavba vnějších Západních Karpat (externid) na území Slovenska. Oravikum (modře) je řazeno ještě k vnější skupině příkrovů.

Upraveno podle Hók et al. (2019)

Vršatecká bradla coby snad nejilustrativnější a nejkrásnější část bradlového pásma.
Autor: Václav Paušíma

Internidy

Pokud pojedeme z Česka přes území Slovenska a přejedeme bradlové pásmo, ocitneme se najednou ve velmi složité tektonické jednotce Západních Karpat. Internidy mají z celého území Slovenska nejsložitější příkrovovou stavbu. Rozlišovány jsou tři skupiny příkrovů: spodní (nejstarší) skupina příkrovů (pásmo jádrových pohoří), střední skupina příkrovů (veporské pásmo) a svrchní (nejmladší) skupina příkrovů (gemerské pásmo).

Spodní skupina příkrovů (základ pásma jádrových pohoří)

Tatrikum je budováno granity, migmatity, rulami a svory a autochtonním sedimentárním pokryvem mesozoika, místy také kontinentální sedimentací permu a na Povážském Inovci také karbonu (novianské souvrství). Na tatriku leží autochtonní pokryv sedimentů paleozoika - přítomny jsou především droby, arkózy, pískovce a velmi pestré břidlice - červené, fialové i zelené. Triasový pokryv je charakteristický sedimentací tzv. karpatského keuperu - velmi pestrými lagunárními až kontinentálními sedimenty (červené, fialové a žluté pískovce, břidlice a dolomity). Jurský pokryv lze rozdělit na vývoj mělkovodní a hlubokovodní. Mělkovodní vývoj je zastoupený krinoidovými a píščitými (hierlatzskými) vápenci; hlubokovodní vývoj je tvořen radiolarity, vápenci a břidlicemi ("fleckenmergel" allgäuského souvrství). Na pokryv tatrika dále nasedají příkrovy fatrika a hronika, které budou zmíněny níže. Pásmo jádrových pohoří je tedy budováno alespoň čtyřmi tektonickými jednotkami. Součástí tohoto pásma má být také vahikum - relikt husté a tenké oceánské kůry schopné subdukce. Nic takového se však na povrchu nikdy nenašlo. Zbytkem vahika by dnes mohla být hlavně belická jednotka. Součástí vahika mohla kdysi být také iňačovsko-kričevská jednotka nalezená v podloží miocénu východoslovenské pánve. 

Na jih od bradlového pásma přibylo krystalinikum tatrika (červeně) a jeho autochtonní obal (oranžově).
Upraveno podle Hók et al. (2019)

Mnohá slovenská pohoří, včetně Malé Fatry na snímku, jsou tvořena krystalinikem spodní skupiny příkrovů (tatrikem).

Autor: Ondřej Zeman

Střední skupina příkrovů (veporské pásmo)

Většina veporského pásma je budována veporikem. Veporikum je jakousi obdobou tatrika - jedná se o horniny krystalinika, které lze od sebe tektonicky rozlišit pouze podle jednotek, které je obalují (tatrikum je obalováno vahikem, veporikum je obalováno hronikem a fatrikem). To znamená, že podklad obou skupin příkrovů byl tvořen stejnými (krystalinickými) horninami: hlavně granity, břidlicemi, rulami a svory. V rámci sedimentárního pokryvu veporika rovněž nacházíme paleozoické a mesozoické sedimenty. Nerozlišujeme je však na základě hlubokovodního a mělkovodního jurského vývoje, ale rozlišujeme obalovou jednotku jižního veporika a obalovou jednotku severního veporika.

Na spodní skupině příkrovů a na veporiku je často nasunuta příkrovová jednotka fatrika. Fatrikum je členěno především na základě jurské části sedimentárního sledu: rozlišujeme hlubokovodní zliechovskou jednotku budovanou skvrnitými slínovci a radiolarity a mělkovodní vysockou jednotku budovanou krinoidovými vápenci. 

Nejvyšší příkrov střední skupiny příkrovů je nazýván hronikem. Jurské a křídové horniny jsou v rámci tohoto příkrovu zachovány pouze na čtyřech výchozech na Slovensku. Celý mesozoický pokryv je proto rozlišován podle triasových sedimentů na facii bielovažskou a čiernovažskou. Bielovažská jednotka je tvořena tmavými hlubokovodními vápenci, zatímco čiernovažská jednotka je tvořena světlými, mělkovodními (typicky wettersteinskými) vápenci.

Na tatrikum nasedá střední skupina příkrovů budovaná veporikem a jeho sedimentárním obalem, dále fatrikem a hronikem.

Upraveno podle Hók et al. (2019)

Svrchní skupina příkrovů (gemerské pásmo)

Gemerikum vystupuje jako rozsáhlá klenba budující Spišsko-gemerského rudohoří. Gemerikum bylo původně tvořeno flyšovými sedimenty pozdního paleozoika, které byly postiženy velmi slabou metamorfózou. Zastiženy jsou zde jedny z nejstarších hornin (starší paleozoikum). Paleozoické horniny jsou rozlišovány na jednotku gelnickou a rakoveckou. Gelnická jednotka je převážně sedimentárními horninami s kyselými vulkanity. Rakovecká jednotka je tvořena hlavně bazickými vulkanity. Samostatnou jednotkou je příkrov Bôrky, který je budován sedimenty permu až jury. Zvláštní zastoupení mají světlé mramory s vulkanogenní příměsí (dúbravské souvrství). Na tyto jednotky dále nasedá meliatikum - jedná se o část oceánského dna s uloženinami černých břidlic, jejichž součástí jsou vápence, radiolarity a vulkanity. Zachovány jsou pouze relikty vystupující z pod nadložních příkrovů. Další jednotka, turnaikum, také vystupuje jako denudační relikt a je charakteristická souvrstvími metamorfovaných hornin. Typickým členem jsou vrstevnaté rohovcové vápence (pötschenské vápence) a tmavé břidlice s vložkami vulkanitů a pískovců (dvornícke vrstvy). Poslední a strukturně nejvyšší tektonickou jednotkou Západních Karpat je silicikum. Velká část silicika je tvořena mělkovodními triasovými vápenci s hojnými fosiliemi, v menší míře pak jurskými hlubokomořskými sedimenty. 

Svrchní skupina příkrovů budovaná gemerikem, meliatikem, turnaikem a silicikem nasedá na střední skupinu příkrovů.

Upraveno podle Hók et al. (2019)

Úžasná scenérie zachycující okraj nejvyššího karpatského příkrovu, silicika (napravo), poblíž Rožnavy.

Autor: Marián Dujnič

Popříkrovové útvary Západních Karpat

Na tuto příkrovovou stavbu Slovenska dále nasedají tzv. popříkrovové útvary. Jsou to svrchnokřídové a hlavně kenozoické sedimenty a také neogénní vulkanity (neovulkanity). Sedimenty svrchní křídy se zachovaly jen jako denudační relikty na několika málo lokalitách na siliciku (dolina Miglinc západně od Moldavy nad Bodvou, Dobšinská ľadová jaskyňa, Šumiac a plošně vůbec nejrozsáhlejší křída vystupuje v oblasti Myjavské pahorkatiny). Pravděpodobně se jedná o pozůstatky nesených pánví a téměř vždy jde o sedimenty sladkovodní - jedinou výjimkou jsou mělkovodní mořské vápence poblíž Moldavy. Nejvýznamnější jednotkou paleogénních sedimentů je podtatranská skupina označovaná také jako vnitrokarpatský paleogén nebo středokarpatská paleogenní pánev. Sedimenty neogénu vyplňují vídeňskou pánev, východoslovenskou pánev a dunajskou pánev a její severní výběžky - blatnianskou, rišňoveckou a komjatickou depresi a dále celou řadu kotlin. Sedimentaci neogénu (miocénu) je možné rozdělit na preriftové stádium (eggenburg až raný baden), synriftové stádium (střední baden až sarmat/pannon) a postriftové stádium (pozdní pannon až pliocén). Během prvních dvou fází docházelo k ukládání mořských sedimentů, zatímco postriftové stádium je typické postupným vyslazováním prostředí přecházejícím až v jezerní a říční sedimentaci. Často v nich byly ukládány uhelné jíly, deltové štěrky a sladkovodní vápence.

Zbylá část území Slovenska je budována popříkrovovými útvary - kenozoickými sedimenty a vulkanity.

Upraveno podle Hók et al. (2019)

Neogénní vulkanity

Neovulkanity (neogénní vulkanity) jsou na území Slovenska koncentrovány do středoslovenské a východoslovenské oblasti. Hlavní sopečná činnost ve středoslovenské oblasti probíhala v období neogénu (baden), méně v pliocénu a na jihu Slovenska pokračovala ještě v kvartéru. Vylévaly se při ní až 17 km dlouhé lávové proudy bazaltů. V průběhu času zde docházelo k výlevům ryolitů a ryodacitů, andezitů a bazaltů. Ve středoslovenské oblasti jsou nejvýznamnějšími vulkanity andezity a dacity, které utuhly z lávy vytékající přívodními kanály největších stratovulkánů ve střední Evropě. Jsou jimi štiavnický stratovulkán s původní výškou kolem 4 km (!), stratovulkán Javorie a nejzachovalejší slovenský stratovulkán Poľana. Sopky jsou dnes špatně patrné, jsou zastřené erozními pochody a zakryté mladšími sedimenty. Byly utvářeny v rámci synriftového stádia, kdy se území Karpatského oblouku rozpínalo a praskalo pod vlastní tíhou a podél zlomů se na povrch prodíralo magma, které vyteklo na povrch a spolu s pyroklastiky utvářelo mohutné vulkány. 

Vihorlat, 1 076 m vysoká hora, která svým tvarem rozhodně nezapře svůj vulkanický původ.
Autor: Lenka Pľutová

Nezanedbatelný vliv na dnešní podobu Západních Karpat mělo též období pleistocénu. Vyzdvihněme především vliv dob ledových, během kterých se utvářely mohutné ledovce, které dotvářely vrcholy Karpatských hor. V dobách meziledových tyto ledovce roztály a říční síť získávala dnešní podobu. Největší mocnost kvartéru je v dunajské pánvi.

Až příště pojedete na Spišský hrad, všimněte si, že byl vybudován na pleistocénních travertinech.
Autor: David Jordák

A kto by sa už zaoberal kvartérom...

Jozef Hók (2019) 

Sestaveno z přednášek docenta Jozefa Hóka, doporučená literatura:

Hók, J., Pelech, O., Teťák, F., Németh, Z. & Nagy, A. (2019): Outline of the geology of Slovakia (W. Carpathians).
   Mineralia Slovaca, Web ISSN 1338-3523, ISSN 0369-2086, 51, 31-60.