Amfibolitová

Amfibolitová facie se obvykle rozděluje na tři subfacie, které odpovídají staurolit-kyanitové a sillimanitové zóně Barrow-Tilleyho klasifikace. Teplota navazuje na nejvyšší teploty facie zelených břidlic (350-450ºC) a končí v blízkosti teploty 700ºC, popř. i výše. Také celkový tlak je vyšší než ve facii zelených břidlic a pohybuje se kolem 450-800 MPa. Relativně vysoký je i tlak H2O, který podporuje vznik amfibolů a slíd. Typickou minerální asociaci metabazitů tvoří oligoklas až andezín, obecný amfibol, epidot, chlorit a křemen. S nárůstem teploty k přibližně 550 °C zaniká poslední chlorit. Při teplotě 600 °C mizí i epidot a na jejich úkor vzniká granát s převahou almandinové složky, který bývá častý zejména v metamorfních ekvivalentech pelitických hornin. Za vysokých teplot může docházet ke krystalizaci klinopyroxenu. Typickými horninami vznikajícími v podmínkách amfibolitové facie jsou amfibolity.