Cirrus

Oblaka cirrus jsou vedle cirrostratu a cirrocumulu třetím typem oblak nejvyššího patra troposféry. Slunce skrz ně snadno prosvítá, a tak jsou tato oblaka nejčastěji světlá a obvykle nezanechávají stín. Nahlížíme na ně jako na izolované vláknité či chomáčkovité útvary, které jsou silně ovlivněny povětrnostními podmínkami v nejvyšší troposféře. V podstatě se jedná o vypadávající ledové srážky. Platí, že jsou na obloze víceméně izolována a jasně ohraničena.

Rozdíl v osvětlení oblačnosti středního a nejvyššího patra. Oblaka cirrus jsou růžově zbarvená oblaka. Altokumuly jsou šedé, protože jsou v zemském stínu.

Jakožto typičtí zástupci oblak nejvyššího patra troposféry, jsou oblaka cirrus tvořena pouze ledovými krystalky. Na obloze tak někdy můžeme pozorovat zajímavé optické jevy, které jsou způsobeny lomem a odrazem světla v ledových krystalcích (halové jevy). Protože jsou oblaka druhu cirrus na obloze často rozmístěna nahodile a nespojitě, nebývají halové jevy na takových oblacích úplné, ale jedná se spíše o jejich drobné, avšak často velmi výrazné fragmenty.

Mezi nejběžnější a nejlépe identifikovatelné druhy oblaků cirrus patří druh cirrus fibratus. Poznáme jej podle jednoduché vláknité podoby. Oblaka cirrus uncinus jsou oblaka stejného typu, která jsou na jednom konci výrazně hákovitě či chomáčkovitě zahnuta.

Typická vláknitá oblačnost nejvyššího patra troposféry, cirrus fibratus, společně s kupovitými oblaky nejnižšího patra, cumulus humilis.

Cirrus uncinus s charakteristickými hákovitými nebo chomáčkovitými konci.

Druh cirrus uncinus může za zvláštních podmínek končit velmi chaoticky. Někdy může být v této části napojen s ostatními oblaky. Tento druh označujeme jako cirrus uncinus intortus.

Cirrus uncinus intortus.

Ačkoliv je pro oblaka cirrus typické bílé zbarvení, některé jsou natolik husté, že je jejich barva šedá. Takový oblak se označuje jako cirrus spissatus. Oblaka cirrus spissatus jsou někdy doprovázena i vzácnějšími doprovodnými oblaky mammatus nebo volutus. Vznik takto hustých oblaků je velmi často spojen s bouřkovými oblaky cumulonimbus. Bouřkové oblaky jsou schopny pronikat až do vysokého patra a zde se velmi rychle rozpínají. Jakmile bouřkový oblak začne zanikat, přijde nejprve o svou základnu a jeho horní část, kovadlina (incus), je schopna setrvat na obloze ještě celé hodiny. Tento pozůstatek bouřkového oblaku je někdy označován také jako orphan anvil, oficiálně se nazývá cirrus cumulonimbogenitus.

Vysoká oblačnost, v tomto případě cirrus spissatus cumulonimbogenitus, může být někdy i opravdu velmi tmavá a rozsáhlá. V levé dolní části oblaku a dole uprostřed je dobře patrná také, pro vysokou oblačnost poměrně vzácná, doprovodná oblačnost mammatus a srážkové pásy.

Zřídka kdy můžeme pozorovat také varietu cirrus castellanus. Oblačnost tohoto druhu se vyznačuje několika věžovitými útvary se společnou, širokou základnou.

Cirrus castellanus s širokou základnou a typickými výrůstky na jeho svrchní části způsobenými vzestupným prouděním. 

Cirrus floccus mají podobu drobných a izolovaných, často zakulacených chomáčků. Krystalky ledu, ze kterých jsou tato oblaka složena, jsou především u tohoto druhu někdy dostatečně velké na to, aby začaly z oblaku velmi rychle padat k zemi. Krystalky vypadávající z báze oblaku jsou dobře patrné a utvářejí srážkové pásy, které nedosahují povrchu Země (virga), a které jsou nepravidelně ovlivňovány střihem větru v závislosti na jeho směru a na velikosti padajících krystalů. Tento druh oblaků je nejčastěji viděn právě v asociaci s oblaky cirrus floccus. Různí autoři by však mohli stejný typ oblaků řadit k druhu cirrocumulus floccus virga, je to velmi subjektivní. Protože oblaka cirrus jsou podle definice týmž jevem jako virga - tedy pásem (v tomto případě vždy ledových) srážek, nenazýváme tuto formu oblaků cirrus virga, nýbrž pouze cirrus. Někdy jsou krystalky vypadávající z oblaků cirrus přeměněny ve vodní kapičky - níže položené části oblaků jsou pak o něco tmavější a můžeme na nich dokonce spatřit duhu.

Přiřadili byste tato oblaka k druhu cirrocumulus floccus virga nebo cirrus floccus Je to velmi subjektivní, obě varianty jsou možné.

Speciálním typem oblaků cirrus je cirrus homogenitus. Jsou to relikty déle než 10 minut existujících kondenzačních stop po letadlech. Tato oblaka jsou na obloze často k vidění společně s oblaky cirrostratus a dávají nám najevo, že se obloha jen tak nevyjasní. Při zvláštních podmínkách, kdy největší roli hraje střih větru, se může tento relikt kondenzační stopy dále vyvíjet a působit jako běžná vysoká oblačnost cirrus, cirrocumulus nebo cirrostratus. Pozorujeme-li tedy jistě přeměnu kondenzační stopy, můžeme oblak označit jako varietu homomutatus. Zde je příklad oblaku cirrus fibratus intortus homomutatus, na kterém se vytvořil velmi jasný fragment 22° slunečního hala.

Cirrus fibratus intortus homomutatus s velmi výrazným fragmentem 22° hala

Kromě druhu cirrus intortus (chaoticky a nepravidelně propojenou, vláknitou "zasukovanou" oblačností)  se setkáváme také s druhy cirrus radiatus (oblaka jsou orientována souběžně se směrem větru ve vysokém patře a zdánlivě vybíhají z jednoho bodu) nebo s velmi fotogenickým druhem cirrus vertebratus (připomínající páteř, rybí kostu nebo ptačí pírko).

Cirrus fibratus radiatus (radiatus = zdánlivě vybíhající z jednoho bodu).

Cirrus vertebratus (připomínající páteř, rybí kostru nebo ptačí pírko).

Poněkud vzácnějším a méně výrazným typem je ještě cirrus duplicatus (několik oblaků ležících nad sebou, což je typické především u typů cirrus fibratus a cirrus uncinus).