Interferenční barvy a zhášení
Při pozorování výbrusu se zkříženými polarizátory sledujeme zejména interferenční barvy. Interferenční barvy jsou výsledkem skládáním jednotlivých svazků světla, které vycházejí z krystalu minerálu, a které nebyly pohlceny polarizátory.
Velmi výrazné interferenční barvy krystalů muskovitu.
Dle Newtonova schématu dělíme interferenční barvy na několik řádů, případně na nízké, střední a vysoké. Nejzářivější interferenční barvy (jaké vykazuje například muskovit) označujeme jako interferenční barvy prvního řádu (nízké). Následují interferenční barvy druhého a třetího řádu, které označujeme jako střední. Od druhého řádu se barvy pravidelně opakují a jeví se v mikroskopu stále slabší a slabší. Karbonáty, které se vyznačují velmi vysokým dvojlomem, mají interferenční barvy až sedmého řádu (!) a v mikroskopu jsou tyto barvy velmi slabé.
Karbonáty s velmi slabými interferenčními barvami.
V některých případech interferenční barvy minerálů neodpovídají Newtonovu schématu. Jedná se o tzv. anomální interferenční barvy, za kterými stojí další jev - disperze světla. Tyto anomální barvy na Newtonovu schématu buď vůbec nejsou (příklad některých chloritů) nebo jsou vůči schématu posunuty (některé chlority, epidot a další). Interferenční barvy se také mění v závislosti na tloušťce výbrusu. Podle interferenčních barev křemene lze jednoduše odhadnout tloušťku výbrusu.
Při otáčení stolku se vzorkem se interferenční barvy postupně zhasínají a zase rosvěcují - za jednu otáčku by k tomuto mělo dojít vždy čtyřikrát. Může se tedy stát, že v režimu XPL budou některé minerály černé - otáčením vzorku by se měly projevit interferenční barvy. Pokud se interferenční barvy neprojeví, jedná se o opákní minerál (neprůsvitný), izotropní minerál (typicky kubické minerály, např. granáty) nebo je krystal ve výbruse orientován k pozorovateli osou c ("podstavou").
