Col. 0-30°

Kolem colongituda 0-30° pozorujeme Měsíc v první čtvrti. Tehdy se nám nabízí především pohled na měsíční horstva a jejich ostré špičaté stíny, který se snad nikdy neomrzí. Nejvýraznější hory můžeme obdivovat při východním okraji Moře dešťů, uprostřed severní přivrácené strany Měsíce. Moře dešťů je lemováno třemi pohořími - měsíčními Alpami na severu, Kavkazem na východě a Apeninami na jihovýchodě. Kolem colongituda 0° se nám jako první představí měsíční Kavkaz vrhající zubaté stíny směrem k výrazné izolovaně hoře Piton, která v Moři dešťů září jako maják. Fantastický pohled je také na neuvěřitelně členité úpatí velkého kráteru Aristilus, který se pomalu noří ze tmy.

V pokročilejší fázi kolem colongituda 10° se již perfektně prokreslí i další dvě pohoří - Apeniny a Alpy. Přímo ze dna Moře dešťů vystupují i některé další osamocené vrcholky hor, z nichž nejnápadnější jsou Mons Piton a Mons Pico. Podobně i měsíční Špitzberky a Archimedovy hory blízko velkého kráteru Archimedes ve společnosti dvou menších kráterů Aristillus a Autolycus. Velkým lákadlem je také kráter Cassini, ve kterém leží dva menší, různě velké krátery. Kolem colongituda 10° se začnou objevovat také krátery Plato a Eratosthenes.

Jižní část přivrácené strany má ovšem v tuto dobu také co nabídnout. Jen co se po měsíční krajině rozkoukáme, na první pohled nás zde zaujme snad nejznámější měsíční zlom zvaný Rupes Recta, přezdívaný též 'Huygensův meč' nebo 'Přímá stěna'. Pokud se na Měsíc podíváme v tu pravou hodinu, projeví se výškový rozdíl mezi dvěma terény, z nichž jeden poklesl podél zlomu, jako nápadný stín ve tvaru čepele meče, jehož rukojeť je tvořena přilehlými pahorky. Snadno si na snímku níže všimneme i toho, že zlom leží uvnitř asi 200 km velkého kráteru, jehož jméno však v atlasech nenajdeme. Přezdívá se mu 'Starý Thebit' a jedná se o velmi starý a erozí rozrušený kráter, jehož západní okraj je naznačen pouze nenápadnými mořskými hřbety.

"Podle výpočtů vycházejících z měření délky stínu, odhadl Charles Wood výšku Rupes Recta až na 450 metrů! Přes svou nápadnost a velké rozměry ovšem není Rupes Recta příliš hodný svého jména. Sklon jeho svahu vůči okolnímu terénu nepřesahuje 20°. Nejedná se tedy o strmou stěnu, ale o docela pozvolný svah."

Pavel Gabzdyl - Měsíční dvanáctka, 38 (2012)

Jakmile se colongitudo začne blížit 13°, přesouvá se hlavní dění zpět na severní polokouli. V kráteru Plato se odehrává fantastické stínové divadlo (col. 12° až col. 17°).

"Zvláště zajímavý moment nastává krátce po té, co se stínová opona začne zvolna stahovat od východního okraje dna kráteru Plato (col. 13°). Tma obklopující severní a jižní okraj spolu se dvěma dlouhými špičatými stíny uprostřed, totiž vytváří dojem znaku známého komiksového hrdiny Batmana. Na podívanou, při které Batman promítá na lunární Gotham své logo, ovšem máte jen pár desítek minut, protože už při col. 13,2° se jižní špičatý stín začne nápadně zkracovat a Batman tak přijde o jedno špičaté ucho."

Pavel Gabzdyl - Měsíční dvanáctka, 26 (2012)

Přiblíží-li se colongitudo hodnotě asi 21°, můžeme pozorovat svítání nad kráterem Koperník. Asi 100 km velký kráter se tak octne přímo na hranici světla a stínu. V tu dobu se sluneční paprsky sotva dotýkají pouze východního okraje valu kráteru, ale po pár hodinách již pronikne sluneční světlo dovnitř a nasvítí západní okraj kráteru. Pak se vyplatí počkat si ještě na to, až se sluneční svit opře také do středových vrcholků uvnitř kráteru.