Col. 30-60°

Když se colongitudo blíží k 50°, na severní polokouli se pomalu začne rozsvicovat kráter Aristarchus, patrně vůbec nejjasnější útvar na povrchu Měsíce. Táhnou se od něj světlé paprsky, podobně jako od nedalekého kráteru Kepler a Koperník. Aristarchus je však zasazen do daleko zajímavější krajiny. 

Když colongitudo překročí hodnotu 58°, lze blízko kráteru Aristarchus pozorovat dvě náhorní plošiny. Tu známější zvanou Aristarchus Plateau, kterou lze pozorovat prakticky kdykoli, kdy na ni dopadá světlo, teď ponechme stranou a zaměřme se na tu, která by mohla našemu zraku snadno uniknout. Nazývá se Marius Hills Plateau a leží západně od kráteru Marius, ze kterého také vybíhají světlé paprsky. Pokud skutečně pozorujeme v době, kdy colongitudo dosahuje asi 58°, můžeme při hranici světla a stínu právě spatřit skupinu několika desítek útvarů vrhajících vlastní stíny. Marius Hills Plateau představuje ojedinělou soustavu více než 260 dómů a desítek dalších útvarů vulkanického původu. Jedná se o jediněčný útvar nejen na Měsíci, ale v celé Sluneční soustavě.

Nyní se zaměříme na druhou zmíněnou náhorní plošinu zvanou Aristarchus Plateau. Tento vyvýšený blok tvaru kosočtverce o rozměrech 170x220 km jako by vůbec nezapadal do měsíční krajiny. Tyčí se do výšky dvou kilometrů nad Oceán bouří a kdysi po ní tekla žhavá láva, která v této krajině vyhloubila největší měsíční útvar svého druhu zvaný Vallis Schröteri, který nápadně připomíná řeku s meandry. To už ale colongitudo dosahuje hodnoty 60°.