Cumulus

Oblačnost cumulus je typickým zástupcem kupovité oblačnosti nízkého patra troposféry. Jedná se převážně o izolovaná oblaka, často poměrně nízká, s ostrými okraji. Sluncem osvětlená a konvekcí často rozdmýchaná svrchní část tohoto oblaku je výrazně bílá, zatímco základna je plochá a u vertikálně rozvinutých kumulů bývá tmavší. Tato oblaka najdeme na obloze zejména v létě, kdy také můžeme nejlépe pozorovat jejich vývoj v bouřkový oblak cumulonimbus. Klasifikace oblaků cumulus je založena zejména na jejich velikosti a výšce, které dosahují. Jsou tedy ukazatelem vzestupného proudění a jeho aktuální síly. Často tato oblaka najdeme tu a tam po celé obloze.

Základním druhem je oblak cumulus humilis. Tento oblak je jen málo rozsáhlý a výrazně zploštělý. Jedná se o typickou letní oblačnost, která s příchodem noci velmi rychle zaniká. Nikdy z něj nevypadávají srážky. Může být doprovázen drobnějšími oblaky, útržky nazývanými cumulus fractus.

Oblaka cumulus humilis s drobnými útržky cumulus fractus.

Zvětšený cumulus fractus často a velmi rychle nabývá pozoruhodných tvarů.

Cumulus mediocris je středně vertikálně rozvinutým oblakem, ze kterého obvykle nevypadávají srážky. Především oblaka cumulus mediocris mohou být spolučinností větru seřazena za sebou a při vhodném postavení pozorovatele se může zdát, že se tyto řady oblaků zdánlivě sbíhají v jednom bodě. V takovém případě nese oblak název radiatus. Platí, že výška oblaku je srovnatelná s šířkou základny oblaku. K oblačnosti druhu cumulus mediocris však doporučuji řadit pouze, řekněme, kumuly střední velikosti. Jak uvidíme, i masivní oblaky druhu cumulus congestus mohou mít zhruba stejný poměr výšky a šířky základny.

Oblaka cumulus mediocris s mírným vertikálním rozvojem.

Nejmohutnějšími kumuly jsou oblaka cumulus congestus. Často je tento oblak zodpovědný za vznik krátkotrvajících přeháněk. Právě z tohoto typu oblaku nejčastěji vznikají bouřkové oblaky, kumulonimby. Mnozí autoři tento oblak definují podle poměru šířky základny ku jeho výšce, ale osobně jsem se setkal i s velmi širokými kumuly. Ostatně, i bouřkové oblaky mívají takovéto proporce. Šířku základny, dle mého názoru, není třeba brát v úvahu. Důležité je sledovat vertikální vývoj oblaku, zda se jeho vrcholky stávají neostrými a při registraci jakýchkoli bouřkových projevů (rozmazané okraje, vláknitý tvar, hromy, blesky, kroupy) řadit oblak k typu cumulonimbus.

                   Cumulus congestus s mohutným vertikálním rozvojem.

Často budeme svědky utváření doprovodné oblačnosti pileus na vrcholcích vertikálně rozvíjejícího se kumulu. Pileus je indikátorem toho, že oblak velmi rychle roste. Jedná se v podstatě o drobný altocumulus lenticularis. Je-li oblak, z pohledu pozorovatele, ve vhodné pozici vůči slunci, může na něm spatřit irizaci, dochází zde totiž k plošné kondenzaci vodních kapiček, které mají v daný okamžik srovnatelnou velikost. Často lze na obloze pozorovat jak Cu pileus, tak Ac lenticularis.

Cumulus pileus napravo a altocumulus lenticularis nalevo.

Ne zcela běžný je oblak typu cumulus castellanus. Má podobu širokého oblaku, ze kterého vyrůstá řada věží. Tyto věže mohou mít každá svůj vlastní pileus. Běžně má cumulus několik vrcholků, ale málokdy jsou tato oblaka vyvinuta tak, jak je u typu castellanus běžné. Málokdy mají skutečně podobu několika vysokých a přitom dostatečně izolovaných věží na nízké společné základně.

Cumulus castellanus s náznaky oblaků pileus a s nespojitou vrstvou altokumulů.

Že identifikace oblaků je někdy velice obtížná, o tom se můžete přesvědčit na následující fotografii. Obloha byla zakryta nízkou oblačností typu stratocumulus. Po jejím rozpadu jsem na obloze zahlédl oblak, který nejvíce připomínal oblačnosti typu cumulus. Prve jsem mu nevěnoval pozornost, ovšem brzy se začal i tento oblak rychle rozpadat a vznikla jedna z nejsilnějších srážkových pruhů virga, jakých jsem byl kdy svědkem. Oblak jsem identifikoval jako cumulus stratocumulomutatus virga, čímž si jeho vznik a následný zánik vysvětluji tím, že se jednalo o relikt oblaku stratocumulus (který jsem předtím pozoroval). Strukturou je oblak podobný i altokumulu, ovšem nevěřím, že by se z altokumulu mohlo v jednu chvíli spustit tolik srážek. Oblak cumulus virga, původně stratocumulus, odpovídá pozorování nejlépe.

Oblak, který jsem identifikoval jako cumulus stratocumulomutatus virga.

Oblaka cumulus se mohou utvářet také díky antropogenické činnosti. Typickým příkladem jsou oblaky vznikající kondenzací vodní páry vystupují nad elektrárenskými chladícími věžmi. Takový oblaka nesou v názvu označení homogenitus.

Cumulus congestus homogenitus za jasného počasí.

Na oblacích typu cumulus lze dále pozorovat cumulus velum (v podstatě se jedná o horizontálně rozsáhlejší pileus), cumulus tuba (když se ze základy spustí tromba), cumulus fluctus (zejména na oblacích cumulus fractus, humilis a mediocris můžete pozorovat Kelvin-Helmholtzovy vlny) a vedle cumulus virga také cumulus praecipitatio (když oblak dosáhne dostatečného vertikálního rozvoje, mohou srážky v podobě přeháněk, deště, ale i sněhu či částeček ledu dosahovat zemského povrchu). Díky charakteristickému kupovitému vzhledu je kumulus nezaměnitelný s ostatními typy.