Jupiter a jeho měsíce

Velká Rudá Skvrna tak, jak ji zachytila sonda Juno

(podle NASA/JPL-Caltech/SwRI/MSSS/Kevin M. Gill)

Každý večer, než se Voyager 1 setkal s Jupiterem, jsem mohl pozorovat tuto gigantickou planetu, jak se míhá na obloze. Tento pohled po milióny let dával našim předkům radost a údiv. A v předvečer setkání jsem si po cestě do JPL - abych prostudoval data z Voyageru - představoval, že Jupiter nikdy nebude stejný, že už nikdy nebude jen světelným bodem na nočním nebi, avšak že bude navždy už místem, které budeme zkoumat a poznávat. Jupiter a jeho měsíce jsou jakousi miniaturní Sluneční soustavou rozmanitých a zvláštních světů, které nám mají mnoho co říci.

Carl Sagan - Cosmos, 160 (1983, překlad Josef Solař 1996, upraveno 2020)

Jupiter s měsícem Io vrhajícím stín na jeho atmosféru.

NASA/JPL-Caltech/SSI/CICLOPS/Kevin M. Gill

Kolem Jupitera obíhají čtyři velké galileovské měsíce, které kdyby neobíhaly kolem Jupitera, ale kolem Slunce, byly by regulérními planetami se vším všudy. Všechny čtyři galileovské měsíce jsou z geologického hlediska zcela unikátními světy. Posloupnost od nejbližšího k nejvzdálenějšímu měsíci obíhajícímu okolo Jupitera si můžeme snadno odvodit podle jejich geologie. Platí, že geologicky nejaktivnější měsíc Io obíhá kolem Jupiter ze všech čtyř galileovských měsíců nejblíže, zatímco měsíc Callisto s velmi starým povrchem obíhá okolo Jupitera nejdále.

Další měsíce obíhající kolem Jupitera