Saturn, jeho prstence a měsíce
atmosféra
Bouře, která obkroužila Saturn.
NASA/JPL/Space Science Institute
Saturn s mysteriózním útvarem ve tvaru šestiúhelníku na jeho severní polokouli.NASA / JPL / SSI / Val Klavans
Saturnovy prstence
NASA/JPL-Caltech
NASA's Cassini Finds Saturn's Rings Coat Tiny Moons
New findings have emerged about five tiny moons nestled in and near Saturn's rings. The closest-ever flybys by NASA's Cassini spacecraft reveal that the surfaces of these unusual moons are covered with material from the planet's rings - and from icy particles blasting out of Saturn's larger moon Enceladus. The work paints a picture of the competing processes shaping these mini-moons.
"The daring, close flybys of these odd little moons let us peer into how they interact with Saturn's rings," said Bonnie Buratti of NASA's Jet Propulsion Laboratory in Pasadena, California. Buratti led a team of 35 co-authors that published their work in the journal Science on March 28. "We're seeing more evidence of how extremely active and dynamic the Saturn ring and moon system is."
The new research, from data gathered by six of Cassini's instruments before its mission ended in 2017, is a clear confirmation that dust and ice from the rings accretes onto the moons embedded within and near the rings.
Scientists also found the moon surfaces to be highly porous, further confirming that they were formed in multiple stages as ring material settled onto denser cores that might be remnants of a larger object that broke apart. The porosity also helps explain their shape: Rather than being spherical, they are blobby and ravioli-like, with material stuck around their equators.
This graphic shows the ring moons inspected by NASA's Cassini spacecraft in super-close flybys. The rings and moons depicted are not to scale.
Saturnovy měsíce
Titan
Největším a nejzajímavějším měsícem je Titan. S nadsázkou lze říct, že se jedná o planetu na nesprávné dráze. Titan je druhý největší měsíc ve Sluneční soustavě (po Jupiterově Ganymedu), je větší než planeta Merkur. Je to také jediný měsíc s hustou atmosférou a jediné známé těleso kromě Země s kapalnou hydrosférou na povrchu. Titan má hmotnější a také hustší atmosféru než Země. Je tvořena převážně dusíkem (97 %) a metanem (2,7 %). Teplota na povrchu dosahuje asi -180 °C. Tak jako na Zemi může existovat voda ve třech skupenstvích, tak na Titanu platí totéž pro metan. Metan utváří oblaka, ze kterých prší metanový déšť, který živý metanové řeky, které ústí do metanových jezer. Počasí na Titanu podléhá podobným zákonům jako počasí na Zemi - v obdobích rovnodennosti se běžně utváří rozsáhlá oblačnost, často i bouřková. Běžné jsou také prachové bouře, podobné těm na Zemi a na Marsu.
nemá magnetické pole - metan nestabilní, z atmosféry by měl být odstraněn - zdroj metanu?
Většina jezer je soustředěna v polárních oblastech, kde jsou chráněna před přímým slunečním svitem a nevypařují se. Známy jsou však i z rovníkové oblasti.
Jezera: největší je Kraken Mare, Ligeia Mare
Za jezera uhlovodíků byly poprvé, začátkem 21. století, považovány tmavší oblasti poblíž rovníku. Nicméně, když Titan zkoumala sonda Cassini, zjistilo se, že se jedná o planiny s dunami. V současnosti nevane na povrchu Titanu takový vítr, který by tyto duny utvářel - spíše vznikají při až desetkrát silnějším větru při bouřích, které vznikají každých 15 let, kdy na Titanu nastává rovnodennost.
Impaktních kráterů bychom na povrchu Titanu našli poměrně málo. Povrch se zdá být velmi mladý a je přetvářen činností větru a deště, možná i kryovulkanismem. Je třeba počítat také s tím, že před dopady meteoritů chrání Titan jeho hustá atmosféra.
Vítr - duny
Albedové útvary: Xanadu - je na něm až 2-9x více kráterů než jinde.
V roce 2005 přistálo na povrchu Titanu pouzdro Huygens ze sondy Cassini.
Atmosféra Titanu se z boku jeví modrá, podobně jako atmosféra Saturnu.NASA/JPL-Caltech/SSI/CICLOPS/Kevin M. Gill
Pod hustou atmosférou se skrývá geologicky velmi rozmanitý svět.NASA/JPL/Space Science Institute/Cassini Data Analysis Program/USGS Astrogeology Science Center/Ian Regan
Iapetus
IapetusNASA/JPL-Caltech/SSI/CICLOPS/Kevin M. Gill
Iapetus - hřebenNASA/JPL-Caltech/Space Science Institute/Kevin M. Gill
Iapetus - hřebenNASA/JPL-Caltech/SSI/Jason Major
Rhea
Měsíc RheaNASA/JPL-Caltech/SSI/CICLOPS/Kevin M. Gill
Dione
DioneNASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill
Tethys
TethysNASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill
Tethys detailNASA/JPL-CalTech/ISS/Kevin M. Gill
Enceladus
Měsíc Enceladus má velikosti asi 500 km a jeho povrch je velmi, velmi jasný. Je to dáno velmi dobrou, téměř stoprocentní odrazivostí světla od povrchu tohoto měsíce. Je tvořen
Při pohledu na povrch Enceladu pozorujeme oblasti s vysokou hustotou kráterů a naopak oblasti, ve kterých nenajdeme jediný impaktní kráter, ale zato je v nich celá řada zlomů.
Enceladus, fascinující ledový svět. Povšimněte si rozdílu v zastoupení kráterů.NASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill
Enceladus
NASA/JPL-Caltech/SSI/Jason Major
NASA/JPL-Caltech/SSI/Jason Major
Na jižní polokouli Enceladu najdeme velké množství zlomů, z nichž některé se podílejí na tvorbě téměř kruhové, ohromné série zlomů, které obklopují jižní pól měsíce, uvnitř kterých najdeme další sérii téměř paralelních a nápadně namodralých zlomů přezdívaných "tygří pruhy". Tyto zlomy přesně odpovídají teplotním anomáliím detekovaným v roce 2008 sondou Cassini na povrchu Enceladu a představují tedy místa, kudy se na povrch dostává materiál z nitra měsíce.
Teplotní anomálie na jižním pólu Enceladu odpovídající "tygřím pruhům".
NASA/JPL/GSFC/SwRI/SSI
Místa výtrysků vždy spadají do některého z míst, kde je povrch narušen těmito zlomy. Nejvyšší teplota -93 °C byla zaznamenána v oblasti Damascus Culcus ve spodní části snímku. Jinde dosahují teploty méně než -200 °C. Složení těchto výtrysků odpovídá vodní páře, metanu, oxidu uhelnatému, oxidu uhličitému a organickým molekulám. Sonda Cassini v nich rovněž detekovala drobné krystalky křemene, které se na naší planetě v této podobě utvářejí díky hydrotermální aktivitě. Protože na dně oceánu Enceladu dochází k hydrotermální aktivitě (k vyvěrání vody ohřáté magmatickou činností), musí být dno oceánu na Enceladu v kontaktu s vnitřní rozžhavenou horninovou částí měsíce a je možné, že zde v budoucnu najdeme život podobný tomu, který na Zemi využívá existenci tzv. černých kuřáků. Enceladus se jeví jako jedno z nejpříhodnějších míst ve Sluneční soustavě, kde bychom mohli v nejbližší době nalézt život. Bylo zjištěno, že vodní zásobárnou je rozsáhlý oceán, který se nachází pod celou ledovou krustou tohoto měsíce. Na severní polokouli je tato krusta mocnější, což je důvodem proč i zde nedochází k výtryskům.
Enceladus je geologicky aktivním světem.NASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill
Výtrysky dosahují místy rychlosti více než 2000 km/h, což je dostatečná rychlost na to, aby unikly gravitaci Enceladu a vylétly do kosmického prostoru. Na tyto rychlosti jsou výtrysky urychlovány odplyňováním materiálu stoupajícího k povrchu Enceladu. S tím jak směrem od hloubky k povrchu klesá litostatický tlak je toto odplyňování čím dál snazší. Hybnou silou, která tento jev způsobuje, jsou v případě Enceladu jistě slapové jevy Saturna. Enceladus se pohybuje v prostoru vzdáleného prstence Saturnu - prstence E. Tento prstenec se nachází v takové pozici vůči Saturnu a ostatním měsícům, že nemůže být starší než jeden milion let, jinak by jej gravitační síly těchto těles rozrušily. Ukázalo se, že tento prstenec je neustále obnovován kryovulkanickou činností Enceladu.
NASA/JPL-Caltech/SSI/Jason Major
Měsíc Enceladus se podílí na tvorbě prstence E.NASA/JPL-Caltech/SSI/CICLOPS/Kevin M. Gill
Mimas
MimasNASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill
MimasNASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill<br>
Hyperion
Hyperion, svět zvláštních kráterů. Credit: NASA, ESA, JPL, SSI and Cassini Imaging Team
Hyperion is about 250 kilometers across, rotates chaotically, and has a density so low that it might house a vast system of caverns inside.
Helene
Z drobných měsíců uveďme ještě měsíčky Pan, Helene ...
Drobný měsíc Helene s fascinující jemnou stavbou.NASA/JPL-Caltech/SSI/CICLOPS/Kevin M. Gill
DaphnisNASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill
Pan
NASA/JPL-Caltech/SSI/Kevin M. Gill
New findings have emerged about five tiny moons nestled in and near Saturn's rings. The closest-ever flybys by NASA's Cassini spacecraft reveal that the surfaces of these unusual moons are covered with material from the planet's rings - and from icy particles blasting out of Saturn's larger moon Enceladus. The work paints a picture of the competing processes shaping these mini-moons.
"The daring, close flybys of these odd little moons let us peer into how they interact with Saturn's rings," said Bonnie Buratti of NASA's Jet Propulsion Laboratory in Pasadena, California. Buratti led a team of 35 co-authors that published their work in the journal Science on March 28. "We're seeing more evidence of how extremely active and dynamic the Saturn ring and moon system is."
The new research, from data gathered by six of Cassini's instruments before its mission ended in 2017, is a clear confirmation that dust and ice from the rings accretes onto the moons embedded within and near the rings.
Scientists also found the moon surfaces to be highly porous, further confirming that they were formed in multiple stages as ring material settled onto denser cores that might be remnants of a larger object that broke apart. The porosity also helps explain their shape: Rather than being spherical, they are blobby and ravioli-like, with material stuck around their equators.
This graphic shows the ring moons inspected by NASA's Cassini spacecraft in super-close flybys. The rings and moons depicted are not to scale.
Image credit: NASA/JPL-Caltech