Glacigenní prostředí

04.08.2020

Glacigenní prostředí jsou prostředí vázaná na ledovce. Ledovce vznikají akumulací sněhu a ledu v horských nebo kontinentálních oblastech. Nejsou zdaleka tak pevné a nehybné jak se může zdát. V průběhu času se ledovce pohybují, erodují horniny ve svém okolí, transportují je a ukládají je jako ledovcové (glacigenní) uloženiny. Mohou se ukládat na, před a pod ledovcem. Nezpevněné ledovcové sedimenty jsou často nevytříděné a nazývají se tilly (zpevněné se nazývají tillity). 

V závislosti na původní pozici sedimentů vzhledem k ledovci, kterým byly ukládány, rozlišujeme till ukládaný na povrchu nebo uvnitř tělesa ledovce, na čele ledovce a na bázi ledovce. Akumulací tillu v popředí, podloží a po stranách ledovce vznikají čelní, bazální a boční morény. Sedimenty uložené ledovcem mohou být dále transportovány větrem (spraše) a řekami (glacifluviální sedimenty) a uloženy v jezerech (glacilakustrinní či glacilimnické sedimenty) a mořích (glacimarinní sedimenty).

Subglaciální zóna

V zóně pod pohybujícím se ledovcem dochází k deformacím horninového podloží, k erozi hornin a případně k jejich transportu ledovcem. Ledovec svou hmotností působí na horninové podloží a tím ji deformuje. Při pohybu ledovec strhává sedimenty a tření mezi ledovcem vlečenými horninami zanechává na vlečených horninách i na horninovém podloží exarační ohlazy a ledovcové ohlazy. V subglaciální zóně vzniká několik tillů, z nichž nejčastější je lodgement till a subglaciální melt-out till.

Lodgement till je masivní nevytříděný sediment, který se akumuluje před terénními nerovnostmi, které brání jeho pohybu. Subglaciální melt-out till vypadává z odtávájícího ledovce a akumuluje se v terénních prohlubních. V podloží ledovce mohou vznikat také říční toky, které mohou v ledovci vyhloubit tunel a mohou zde ukládat glacifluviální sedimenty. Když ledovec odtaje, má toto protáhlé říční koryto podobu říčního valu a nazývá se esker.

Englaciální zóna

V tunelech uvnitř tělesa ledovce vznikají nevytříděné englaciální tilly a tekoucí vodou vytříděné melt-out tilly a glacifluviální sedimenty ochuzené o jemnozrnné frakce.

Supraglaciální zóna

Pokud ledovce tají, odtává nejprve jejich povrch. Ledovec se tak zmenšuje a materiál, který byl uvěznen v tělese ledovce se hromadí na horní části ledovce. Táním ledu vzniká voda, která tento sediment třídí a odnáší nejmenší zrna po proudu. Pokud ledovec odtaje úplně, pak se na jeho místě uloží poměrně dobře vytříděný hrubozrnný supraglaciální melt-out till (ablační till).

Po úplném odtání ledovce často vyzniká charakteristická posloupnost ledovcových sedimentů. Nejníže jsou uloženy subglaciální lodgement tilly a (nebo) subglaciální melt-out till, které nejsou vytříděné a obsahují velké množství jemnorznného sedimentu. V jejich nadloží pak bývá uložen supraglaciální melt-out till, který byl vytříděn vodními toky a neobsahuje jemnozrnnou frakci.

Terminoglaciální zóna

V prostoru před ledovcem je ukládán flow till, který vypadává z ukloněné horní části čela ledovce.

Proglaciální zóna

Před čelem ledovce v proglaciální zóně dochází k odtávání ledovce a utvářejí se zde říční toky. Ty transportují materiál původně uložený ledovcem, třídí jej a ukládají jej jako glacifluviální štěrky, písky a prachy se (sub)horizontálním nebo šikmým zvrstvením. Prachovité sedimenty jsou z těchto uloženin odváty větrem a jsou ukládány v nížinných oblastech v podobě spraší. V předpolí ledovce se mohou utvářet jezera s glacilakustrinními sedimenty různé zrnitosti. Na hladině takových jezer se mohou pohybovat kry s naloženými balvany a kameny, které po odtání ker klesají na dno jezera v podobě velkých bloků hornin zvaných dropstrones. Dropstones a jiné nevytříděné ledovcové sedimenty mohou být součástí mořských sedimentů, nazývají se glacimarinní sedimenty.



Doporučená literatura

  • Benn, D. I., Evans, D. J. A. (2010): Glaciers and glaciation, 1-802. Hodder Education. 2. vydání.
  • Collinson, J., Mountney, N., Thompson D. (2006): Sedimentary structures, 1-292. Terra Publishing. 3. vydání
  • Evans, D. J. A., Phillips, E. R., Hiemstra, J. F., Auton, C. A. (2006): Subglacial till: Formation, sedimentary characteristics and classification. - Earth-Science Reviews, 78, 115-176.
  • Kukal, Z. (1986): Základy sedimentologie., 1-466. Academia, Praha.
  • Nichols, G. (2009): Sedimentology and Stratigraphy, 1-419. Wiley-Backwell Publishing. 2. vydání.
  • Růžičková, E., Růžička, M., Zeman, A., Kadlec, J. (2003): Kvarterní klastické sedimenty České republiky. - 92 s., Česká geologická služba. Praha. On-line: https://www.geol.umd.edu/~jmerck/geol342/lectures/09.html



Zpět k úvodnímu článku o sedimentačních prostředích.

Obsah podléhá licenci Creative Commons (uveďte zdroj, neužívejte komerčně) 4.0 Mezinárodní.                    © Mgr. Petr Hykš, hykspet@gmail.com
Vytvořeno službou Webnode Cookies
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky