Indikátory směru do nadloží
Jako indikátory směru do nadloží se označují textury, jejichž zachování v sedimentárních horninách nám dovoluje stanovit směr do nadloží. Patří mezi ně bahenní praskliny, otisky dešťových kapek, geologická libela (geopetální výplň), neptunické žíly a někdy i fosilie (např. rostlinné kořeny)
Bahenní praskliny
Bahení praskliny vznikají především na povrchu jílovců či kalovců. Jíl je tvořen jílovými minerály, které dokáží do své krystalové mřížky zabudovat molekuly vody. Po dešti se tak jílové minerály "napijí" a zvětší se. V obdobích sucha se molekuly vody odbourávají a jílové minerály se zmenší, což vede k tomu, že povrch jílovců či kalovců zmenšuje svou plochu a praská.
Recentní bahenní praskliny (vysoušení jemnozrnného materiálu).
Otisky dešťových kapek
Na povrchu jílovců a kalovců, které jsou vlhké a plastické, se mohou zachovat i otisky dešťových kapek. Utvářejí se nejlépe během krátkodobých přeháněk. Otisky kapek mají charakteristický tvar mělkého kráteru ohraničeného nevysokým valem. Výška valu odráží plastičnost sedimentu a velikost kapky, která jej utvářela. Podle superpozice kapek, které se různě překrývají, lze zjistit, jak se v průběhu přeháňky měnila velikost vodních kapek.
Recentní otisky dešťových kapek ve vyschlém bahně.
Opuštěná cihelna v Krumvíři.
Geologická libela
Neptunické žíly
Kořeny rostlin
