Inosilikáty

Inosilikáty patří mezi významné horninotvorné minerály. Dělí se na dvě velké skupiny a to na pyroxeny a amfiboly. Obě tyto skupiny minerálů spojuje to, že se molekuly SiO4, přítomné v krystalové mřížce všech silikátů, se spojují do dlouhých řetězců a to buď jednořadých (pyroxeny) nebo dvouřadých (amfiboly). Pyroxeny i amfiboly tvoří sloupcovité krystaly a všechny inosilikáty se vyznačují vynikající štěpností. Obě skupiny tedy mají hodně společného a ve výbrusech se mohou plést. Nejdříve se zaměříme na pyroxeny, poté na amfiboly a nakonec obě skupiny porovnáme.

Krystal pyroxenu s téměř pravoúhlou štěpností. V okolí živce a křemen (XPL).

Pyroxeny

Minerály skupiny pyroxenů se vyznačují spíše krátce sloupcovitými krystaly zpravidla čtvercového nebo osmiúhelníkového průřezu. S tím docela dobře souvisí i úhel mezi plochami štěpnosti, které v bazálních řezech (typicky u krystalů tvaru čtverce nebo osmiúhelníku) svírají úhel 87° - což je velmi blízko pravému úhlu. Ale pozor. V případě, kdy jsou krystaly říznuty kolmo k základně a nikoliv rovnoběžně s ní, pozorujeme plochy štěpnosti vyvinuty rovnoběžně. K pozorování obou ploch štěpnosti je nutné vyhledat bazální řez, který v XPL nevykazuje pleochroismus.

Krystal pyroxenu s výrazným dvojčatěním orientovaný osou c k pozorovateli (XPL),

Na snímku nahoře vidíte krystal pyroxenu v režimu XPL. Uprostřed je dokonale omezený, osmiúhelníkovitý krystal s dvěma plochami štěpnosti. Plochy štěpnosti nejsou příliš dobře patrné, nicméně svírají úhel 87°. Co je na tomto snímku zvláštní, je to, že krystal vykazuje dva konkrétní odstíny interferenčních barev, které se při rotaci vzorku nemění. Jedná se tedy o bazální řez a to dvěma srostlými krystaly pyroxenu (dvojčatění). Jak vidíte na snímku dole, z lineárně polarizovaného světla bychom něco takového nikdy nebyli schopni zjistit. Rozdíl barev v PPL je velmi slabý.

Ten samý záběr, ale tentokrát v lineární polarizovaném světle (PPL).

Amfiboly

Minerály skupiny amfibolu se vyznačují spíše sloupcovitými krystaly zpravidla šestiúhelníkovitého průřezu. S tím opět dobře souvisí úhel mezi plochami štěpnosti, které v bazálních řezech svírají úhel 56° a 124°. Ale pozor. V případě, kdy jsou krystaly říznuty kolmo k základně a nikoliv rovnoběžně s ní, pozorujeme plochy štěpnosti vyvinuty rovnoběžně. K pozorování obou ploch štěpnosti je nutné vyhledat bazální řez, který v XPL nevykazuje pleochroismus.

Na snímku níže vidíme krystaly amfibolu v linárně polarizovaném světle. V horní části jsou dva dokonale omezené, šestiúhelníkovité krystaly s dvěma plochami štěpnosti - v obou případech se jedná o bazální řezy. V dolní části snímku pak vidíme amfiboly spíše obdélníkového tvaru s rovnoběžně vyvinutou štěpností - v tomto případě se určitě nejedná o bazální řez, ale o řez podélný rovnoběžně s osou c tohoto sloupcovitého krystalu.

Na závěr shrnutí. Největší a nejdůležitější rozdíl mezi pyroxeny a amfiboly je úhel mezi plochami štěpnosti, které můžeme pozorovat pouze v bazálních řezech tvaru čtverce a osmiúhelníku (pyroxeny) nebo šestiúhelníku (amfiboly). Rozdíl v úhlech štěpnosti obou skupin činí až 40°, což lze snadno odhadnout pouhým okem a bez jakéhokoli měření. Pyroxeny i amfiboly se mohou vyskytovat společně v jedné hornině (a často tomu tak skutečně bývá). Je tedy více než vhodné prohlédnout si celý výbrus a pokusit se vyhledat vhodně říznutý, krystalovými plochami omezený krystal. Kombinace tvaru krystalu a úhlu štěpnosti pak vede k bezpečnému určení pyroxenu či amfibolu.

Na interferenční barvy se v případě inosilikátů nemůžeme spolehnout, protože jsou stejného řádu. Podobně je tomu i u skutečných barev, které pozorujeme v PPL. Pomoci by nám mohla snad jen informace, že amfiboly bývají v PPL často nazelenalé. Nemůžeme se na to ale zcela spolehnout.

Běžně mají amfiboly takovouto nazelenalou barvu.

Pyroxeny nejsnáze najdeme v PPL. Pátráme po bezbarvém, dobře omezeném krystalu tvaru čtverce nebo osmiúhelníku. Úhel mezi štěpnými plochami je 89°. Amfiboly nejsnáze najdeme také v PPL. Pátráme po dobře omezeném krystalu tvaru šestiúhelníku s úhlem 120° mezi štěpnými plochami. Bývají často nazelenalé.