Jarní obloha

Na jaře spatříme vysoko nad jižním obzorem, takřka nad našimi hlavami, nám dobře známou skupinu hvězd nazývanou Velký vůz, která je součástí souhvězdí Velké Medvědice. Níže nad obzorem však spatříme jen poměrně nevýrazná souhvězdí. Naši pozornost by měla přitáhnout trojice nejjasnějších hvězd utvářející Jarní trojúhelník - základní pomůcku pro orientaci na jarní obloze. Vrcholy Jarního trojúhelníku utváří hvězdy Regulus (souhvězdí Lva), Arcturus (Pastýř) a Spica (Panna). 

Jarní trojúhelník

Lev (Leo)

Lev je jedním z nejstarších souhvězdí. Obdivovali ho již v Mezopotámii před více než 6 000 lety. Podle řecké mytologie reprezentuje nemejského lva, který žil v jeskyni a zabíjel místní obyvatele. Zabít nemejského lva byl prvním z dvanácti úkolů, který udělil Herkulovi (v řecké mytologii též Heráclés) král Eurystheus. Herkules na lva použil zbraně, ale marně. Šípy se od něj odrážely, meče se ohýbaly. Lva nakonec Herkules chytil za hlavu a uškrtil. Chtěl ho svléknout z kůže, kterou by dokázal, že lva zabil. Zlatou lví kůži však nebylo možné probodnout žádnými zbraněmi. Bohyně Athéna mu poradila, aby použil lví drápy. Těmi kůži úspěšně rozpáral a později ji nosil jako brnění. Souhvězdí Lva je mezi astronomy oblíbené hlavně proto, protože zde leží několik skupinek galaxií. V podstatě si při pohledu na ně můžeme představovat, jak asi vypadá vzdálený pohled na Místní skupinu galaxií složené z naší Galaxie, Velké galaxie v Andromedě a v Trojúhelníku a množství dalších, trpasličích galaxií. 

Nejjasnější hvězdou souhvězdí Lva je Regulus představující srdce Lva. Druhou nejjasnější hvězdou je Denebola, představující ocas Lva. Pokud mezi těmito hvězdami povedeme úsečku a rozdělíme ji ve dvou bodech na třetiny, pak v bodě blíže k Denebole najdeme známou trojici galaxií přezdívanou Leo triplet. V roce 1780 zde byly Charlesem Messierem nalezeny dvě galaxie M65 a M66. Galaxie M65 připomíná Velkou galaxii v Andromedě, díváme se na ni pod podobným úhlem. Galaxie M66 je k nám natočena tak, že lze velmi dobře sledovat její spirální ramena i příčku spojující ramena s galaktickým jádrem. Ramena mají výraznou namodralou barvu, což dokládá, že zde velmi rychle vzniká velký počet mladých, horkých hvězd. Galaxie NGC 3628 přezdívaná též 'Hamburger' zcela unikla pozornosti Charlese Messiera, protože z celé trojice má nejnižší jasnost. Je k nám natočena bokem, takže můžeme sledovat pruh temného prachu při vnějším okraji spirálních ramen, který do určité míry připomíná Velkou trhlinu v Mléčné dráze na naší letní obloze (tmavý pás táhnoucí se od souhvězdí Labutě až k jižnímu obzoru). Trojice galaxií je od nás vzdálena asi 35 milionů světelných let.

Asi hodinová expozice (127x30s, ISO:1600 + 19 dark frames) pořízená fotoaparátem
Canon EOS 700D přes zrcadlový dalekohled Sky Watcher 150/750.

Další trojice galaxií ve Lvovi (M95, M96 a M105 ) leží ve stejné pomyslné úsečce rozdělené na třetiny, ale tentokrát blíže k hvězdě Regulus. Asi nejsnáze se hledá skupina galaxií NGC 3226 a NGC 3227 známá také jako Arp 94. Obě galaxie se nám promítají do těsné blízkosti hvězdy Algieba. Pozorujeme zde trpasličí eliptickou galaxii kolidující s asi dvakrát větší spirální galaxií. A neméně zajímavou, avšak k pozorování náročnější skupinou galaxií, je NGC 3190, též známá jako Hickson 44, ležící mezi hvězdami Algieba a Adhafera, blízko nápadné skupinky hvězd. Poblíž jedné z nich leží eliptická galaxie NGC 3183 a blízko ní pak najdeme trojici spirálních galaxií  NGC 3185, NGC 3187 a NGC 3190. 

Hydra a Rak (Cancer)

Hydra byla nestvůra podobající se vodnímu hadovi s několika hlavami. Zaútočila na každého, kdo se přiblížil k její bažině. I její dech zabíjel a její krev byla tak jedovatá, že i nadechnutí jejího pachu vedlo ke smrti. Zabít hydru, to bylo druhým a nesmírně obtížným úkolem Herkula. Pokaždé když Herkules hydře usekl hlavu, na jejím místě dorostly dvě nové. Bohyně Héra navíc proti Herkulovi poštvala i obřího korýše (který je na obloze vyobrazen jako souhvězdí Raka). Herkules nakonec obě nestvůry přemohl díky pomoci svého nevlastního synovce Iolaua, který pokaždé, když Herkules usekl hydře hlavu, popálil ohněm její krk, aby hlavy nedorostly. Herkules nakonec Hydru zabil a její krví napustil hroty svých šípů, které tak způsobovaly nezhojitelná zranění. 

Souhvězdí Hydry najdeme na jaře nízko nad jižním obzorem. Zaujme nás především jasná hvězda Alfard (v překladu osamocená, protože v okolí nejsou žádné další jasné hvězdy). Tycho Brahe dal této hvězda název Cor Hydrae (Srdce Hydry). Nápadná je také skupina šesti hvězd napravo od Alfardu, představující hlavu Hydry. Leží pod souhvězdím Lva a napravo dole od hlavy Hydry snadno nalezneme otevřenou hvězdokupu M48. Hydra je nejdelším souhvězdím na obloze, pokračuje dál doleva k jasné hvězdě Spica ze souhvězdí Panny a její ocas končí až pod souhvězdím Vah.

Souhvězdí Raka leží mezi souhvězdím Lva a Blíženců a je velmi nenápadné. Přímo v jeho centru však najdeme jednu z nejkrásnějších otevřených hvězdokup jarní oblohy zvanou Praesepe a přezdívanou hezky česky též Jesličky (M44). Je to jedna z nejbližších hvězdokup a má se za to, že vznikla společně s Hyádami ze souhvězdí Býka z jednoho oblaku prachu a plynu. 

Panna (Virgo)

Nejjasnější hvězdou v souhvězdí Panny je Spica (v překladu klas).

V souhvězdí Panny najdeme ze vzdálenějších objektů velké množství galaxií. V dalekohledech jich snadno rozlišíme pár desítek. Mezi ty nejkrásnější se řadí galaxie M104 známá také pod označením Sombrero. Díváme se na ni totiž zboku a tvarem nám skutečně může připomínat sombrero. 

Vlasy Bereniky (Coma Berenices)

Ještě než zamíříme k souhvězdí Pastýře, nesmíme opomenout souhvězdí Vlasy Bereniky. Leží při levém okraji souhvězdí Lva, nad souhvězdím Panny. Je to poměrně malé a nenápadné souhvězdí, ale leží v něm krásné spirální galaxie M64 (přezdívaná též Černé oko) a čočková galaxie M85. S větším dalekohledem bychom zde nalezli ještě mnohé další galaxie. Za zmínku stojí také kulová hvězdokupa M53. 

Pastýř (Boötes)

Souhvězdí Pastýře je odedávna spojováno se zemědělstvím.

Pastýř před sebou táhne pluh takřka v podobě Velkého vozu.

Nejjasnější hvězdou souhvězdí Pastýře je Arcturus a najdeme jej jednoduše prodloužením oje Velkého vozu. 

Honící psi (Canes Venatici)

Od 17. století jsou blízko Pastýře, přímo pod Velkou medvědicí, vyobrazováni jeho Honící psi (Canes Venatici). Nejjasnější hvězdou je Cor Caroli (Srdce Karlovo). Pokud namíříme dalekohled do prostoru mezi Cor Caroli a Arkturem, nalezneme zde kulovou hvězdokupu v Honících psech (M3). Ještě zajímavějším objektem je však Vírová galaxie v Honících psech (M51). Za vhodných podmínek a s dobrým dalekohledem nepotřebujeme ani trošku představivosti k tomu, abychom zde rozlišili jádro jedné galaxie, ze kterého vybíhají spirální ramena, z nichž jedno se dotýká jádra druhé galaxie. V souhvězdí Honících psů bychom s pořádným dalekohledem nalezli množství vzdálených galaxií, ale ty se hodí spíše pro astro-fotografii než-li pro vizuální pozorování.

Velká medvědice (Ursa Major)

Pokud dokážete na obloze najít Velký vůz, najdete také souhvězdí Velké medvědice. Je to poměrně velké souhvězdí, které na naší obloze nikdy nezapadá. Na jaře ale stoupá nejvýše nad obzor, a proto je v tuto dobu pozorovatelné nejlépe. Pokud máte opravdu dobrý zrak, i pouhým okem v tomto souhvězdí rozlišíte jednu nápadnou dvojhvězdu Mizar a Alcor. Není dosud jasné, jestli jsou Mizar a Alcor skutečně gravitačně svázanými fyzickými dvojhvězdami nebo optickými dvojhvězdami, které se nám v jednom místě oblohy jeví jen dílem náhody. Každopádně je na ně krásný pohled a v dalekohledu je jasně patrné, že i Mizar je možné považovat za dvojhvězdu (Mizar A a B). V opravdu velkém dalekohledu by pak bylo možné zaznamenat, že i Mizar A a Mizar B jsou dvojhvězdami.

Jasné bezměsíčné noci na jaře vybízejí k pozorování vzdálených a málo jasných objektů, například galaxií. V jarních souhvězdích, jako je Panna nebo Lev, najdeme celé skupiny galaxií. Nicméně, jedna z těch nejkrásnějších, Vírová Galaxie M51 v souhvězdí Honicích psů, je vidět celoročně. Její spirální ramena můžete v dalekohledu vidět na vlastní oči. Na fotografii se ukážou i v barvách, jejichž modrý nádech je způsoben překotným zrodem mnoha hmotných a horkých (a tedy modrých) hvězd. Na vlastní oči můžeme také pozorovat, jak se jedno rameno dotýká jádra menší, ale podobně jasné galaxie NGC5195. Z dalších vzdálených objektů lze ve Velké medvědici nalézt například galaxie M81, M82 a M101, ale žádná z nich není v dalekohledu tak oslnivá jako právě M51.

"Whirlpool Galaxy, bright core easily visible, two long spiral arms observable in a telescope, one arm is winding toward NGC5195, wonderful galaxy, this might be the most beautiful spiral in the sky."

Erich Karkaschka, The Observer's Sky Atlas

Malý medvěd (Ursa Minor)

Malý medvěd je na hvězdářských atlasech vyobrazován s poněkud dlouhým ocáskem, na jehož konci leží hvězda Polárka (Severka). Ta je po Slunci snad nejdůležitější hvězdou na naší obloze. Ukazuje nám totiž cestu k severu. Polárka však nebude Severkou navěky. V důsledku precese zemské osy se místo, kam na obloze směřuje rotační osa Země, v průběhu tisíců let posouvá. Před asi 5 000 lety byl Severkou Thuban ze souhvězdí Draka a za 12 000 let se Severkou stane Vega ze souhvězdí Lyry. 

Drak (Draco)

Okolo Malého medvěda směrem k Cefeovi a nakonec k Herkulovi se na obloze proplétá souhvězdí Draka. Podle řecké mytologie se jedná o draka jménem Ladon, který strážil zlatá jablka v sadu bohyně Héry. Jedním z úkolů Herkula bylo přinést královi Eurystheovi tři zlatá jablka z tohoto sadu. To se mu nakonec povedlo. Podle jedné verze příběhu se Herkulovi podařilo Ladona zabít lukem a šípem. Jiná verze příběhu hovoří o tom, že Herkulovi pomohl titán jménem Atlas, který jablka sebral. Každopádně tento úkol Herkules splnil a jablka poté věnoval bohyni Athéně, která je nechala poslat zpět do sadu bohyně Héry. Jedno jablko z tohoto sadu měla dle pověsti ukrást bohyně Eris a s nápisem 'Té nejkrásnější' ho měla hodit mezi bohyně Héru, Athénu a Afroditu. To mezi nimi vyvolalo spor. Nakonec nechaly bohyně rozhodnout trójského krále Parida a každá mu nabízela velké dary, když prohlásí, že právě ona je ta nejkrásnější olympskou bohyní. Héra nabízela vládu nad Evropou i Asií, Athéna moudrost a válečné umění a Afrodíta, která mu slíbila lásku od nejkrásnější ženy na Zemi, což byla spartská Helena. Paris prohlásil, že nejkrásnější je Afrodíta, a když se s Helenou setkal, skutečně se do něj ihned zamilovala a odešla s ním do Tróje, čímž rozzuřila svého muže Meneláa natolik, že propukla deset let trvající trójská válka. Tedy alespoň dle řeckých pověstí. Do boje za čest řeckého krále se podle Homérova líčení vydalo 1144 lodí s vojáky z mnoha řeckých městských států. Tróju, která byla známá mohutnými obrannými hradbami, dobývali deset let.

Mléčnou dráhu se u nás vyplatí pozorovat už na jaře, kdy je větší tma než v létě.

Jarní noci jsou ideálním obdobím pro pozorování Mléčné dráhy. Noc ještě není tak krátká jako v létě a zároveň se nám již nabízí pohled k centru Mléčné dráhy. Určitě si tedy pohled na Mléčnou dráhu nenechte ujít. Kolem jarní rovnodennosti můžete rovněž nad východním obzorem před východem Slunce sledovat z dosti temných oblastí kužel zodiakálního (zvířetníkového) světla. To má v tomto období podobný jas jako Mléčná dráha, je však jiného původu. Vzniká rozptylem světla na částicích v meziplanetárním prostoru Sluneční soustavy.