Karpatská předhlubeň

Ke konci druhohor a v třetihorách se podoba jihozápadní, jižní a jihovýchodní Evropy vyvíjela velmi dynamicky. Zatímco někde vyrůstala nová pohoří, jinde krajina poklesávala a utvářela se rozsáhlá a hluboká údolí, která byla v třetihorách zaplavena soustavou moří Paratethys. Během několika desítek milionů let se vyvrásnily Karpaty, které ve svém předpolí shrnovaly mořské usazeniny do podoby flyšových příkrovů. Karpatské příkrovy se nasouvaly až k našim hranicím a na evropskou platformu působily svou hmotností tak, že se před nimi zemská kůra prohnula. V předpolí pohoří se tímto způsobem vytvářely dlouhé, ale ne příliš široké předhlubně, které byly příležitostně zaplavovány mořem. Na našem území leží karpatská předhlubeň, která je protažena ve směru JZ-SV zhruba mezi Znojmem, Brnem, Olomoucí a Ostravou. Pokud budete touto oblastí projíždět, jistě ji zaznamenáte v podobě víceméně rovinné oblasti. Karpatská předhlubeň pokračuje do Polska, stáčí se kolem Karpat a pokračuje na Ukrajinu a do Rumunska. Z části zasahuje karpatská předhlubeň i na území Rakouska a dál na západ, kde přímo navazuje na předhlubeň Alp. Sedimentární výplň struktury karpatské předhlubně tvoří především mořský miocénní autochtonní sedimentární pokryv, v menší míře též sladkovodní pliocén. Nejvyšší mocnost sedimentů předhlubně dosahuje asi 2,5 km.

Sedimentace v karpatské přehlubni začala na Znojemsku v raném miocénu (eger-eggenburg), kdy se ukládala sladkovodní klastika - žerotické vrstvy. Jedná se především o štěrky, písky a jíly ukládané v aluviálním a fluviálním prostředí (kontinentální splachy z Českého masivu). Později, v průběhu eggenburgu, proniklo do této oblasti moře a ukládaly se zde písky, pískovce, písčité jíly až jíly obsahující mořskou i brakickou faunu. Moře zasáhlo až na Ostravsko, kde se ukládaly slepence obsahující faunu mořských mlžů (jaklovecké slepence s 'horizontem s velkými pektény'), dále hrubozrnné pískovce, písčité jílovce a mechovkové vápence. Opavsko bylo v této době souší, vylévaly se zde olivínické bazalty (například v Kamenné Hůrce). Během ottnangu došlo k výraznému zdvihu území, což se odrazilo ve změlčení sedimentace. Komunikace s mořskými pánvemi byla omezena. V jižní a střední části předhlubně se ukládaly brakické, lagunární až sladkovodní písky a jíly. V severní části pánve je stratigrafický hiát. Závěrem ottnangu sedimentovaly v celé karpatské předhlubni rzehakiové vrstvy (brakické pískovce a slepence) obsahující hojné endemické mlže druhu Rzehakia socialis typické pro centrální Paratethydu. Během karpatu se odehrávala štýrská fáze alpinského vrásnění (počátek dosouvání příkrovů flyšového pásma Západních Karpat). Zásadně se změnil sedimentační prostor v předhlubni a místy byla sedimentace přerušena. Typickými usazeninami ottangnu byly šlíry (relativně hlubokomořské vrstevnaté vápnité jíly až písčité slíny, které mají lasturnatý lom a na vrstevních plochách obsahují šupiny ryb a slídy).

Začátkem středního miocénu (baden) se ukládaly především suťové brekcie. Poté tuto oblast znovu zalilo moře a obnovila se komunikace se zbytkem Paratethydy i s Atlantským a Indickým oceánem. Karpatská předhlubeň byla vyplňována písky a štěrky, coby sedimenty pláží, pobřežních valů, kos a delt. Současně s nimi nebo v jejich nadloží se ukládaly i vápnité nevrstevnaté jíly označované jako tégly, případně řasové (lithotamniové) či mechovkové vápence. Poté byla sedimentace v jižní části karpatské předhlubně ukončena, pokračovala pouze na Opavsku a Ostravku. Zde se ve středním a svrchím badenu ukládaly kromě všudypřítomných téglů také jíly obsahující kobeřické sádrovce a písky. Poté moře ustoupilo i ze severní části karpatské předhlubně.

Až tedy budete cestovat relativně zarovnaným územím mezi Znojmem, Brnem, Olomoucí a Ostravou, vzpomeňte, že právě projíždíte přes karpatskou předhlubeň. Územím, jenž bylo kdysi propojeno se soustavou paratethydních moří, z nichž do dnešní doby zůstalo pouze Černé moře a Kaspické jezero. A pokud někdy uvidíte Moravu zalitou mlhou, můžete si představovat, jak mohla vypadat krajina na Moravě v době, než z ní třetihorní moře definitivně ustoupilo.