Letní obloha

Letní obloha je velikým lákadlem pro všechny zájemce o noční oblohu. Není se čemu divit - je teplo a na obloze lze kromě jasných stálic a 'padajících hvězd' z roje Perseid snadno spatřit i Mléčnou dráhu. V létě pozorujeme tzv. Velkou trhlinu - temná prachová mračna, která dělí pás Mléčné dráhy na dvě zářivé oblasti. Právě pás Mléčné dráhy nám usnadní orientaci na letní obloze - snadno v jeho okolí nalezneme vysoko nad obzorem trojici jasných hvězd utvářející vrcholy orientační pomůcky zvané Letní trojúhelník. Jeho vrcholy tvoří hvězdy Vega (souhvězdí Lyry), Deneb (Labuť) a Altair (Orel). 

Letní obloze dominuje Mléčná dráha.

Lyra

Souhvězdí Lyry je sice malé, ale na obloze je velmi nápadné. Jeho obrys utváří pětice hvězd, z nichž ta nejjasnější je relativně blízká hvězda hlavní posloupnosti jménem Vega. Jeden a půl stupně od Vegy je možné najít jednu z nejznámějších čtyřhvězd ε Lyr. V dalekohledu uvidíme při malém zvětšení nejprve dvojici hvězd ε Lyr 1 a 2, které se při větším zvětšení každá rozdělí na další dvojhvězdu. V podstatě tak uvidíme dvojitou dvojhvězdu. V tomto souhvězdí najdeme také jednu z nejkrásnějších planetárních mlhovin, Prstencovou mlhovinu (M57). Leží mezi β a γ Lyrae.

Labuť (Cygnus)

Nejjasnější hvězdou Labutě je modrobílý veleobr Deneb. Jeho název lze přeložit jako 'ocas'. Leží na ocase Labutě. Hlavu labutě tvoří Albireo, který je některými astronomy považován za nejkrásnější klenot severní hvězdné oblohy. Jedná se o velice krásnou a nápadnou dvojhvězdu. Zatímco jedna ze složek má zlatou barvu, druhá má barvu zářivě bílou až namodralou. 

Labuť s roztaženými křídly letí podél Mléčné dráhy k jihu a naproti ní letí Orel.

Orel (Aquilla)

Nejjasnější hvězdou je Altair, který symbolizuje oko Orla. Altair je obklopen dvěma slabšími hvězdami Alshain a Reda. Toto seskupení hvězd trošku připomíná Orionův pás. 

Delfín (Delphinus) a Lištička (Vulpecula)

Jedna z pověstí praví, že delfín se na obloze objevil poté, co zachránil řeckého pěvce Ariona. Delfín je sice drobným, ale zato nápadným seskupením šesti hvězd, které připomínají létajícího papírového draka. Najdeme ho blízko trojice výrazných hvězd souhvězdí Orla. Bohužel, žádné zajímavé objekty, nad kterými bychom mohli nad dalekohledem tiše žasnout, zde nenajdeme.

Souhvězdí Lištičky bylo do hvězdářských atlasů zavedeno až v 17. století, leží uprostřed Letního trojúhelníku blízko dvojhvězdy Albireo a obsahuje jen pár zajímavých objektů. Prvním z nich je náhodné seskupení hvězd ve tvaru ramínka na šaty (Cr399). Stačí, když si vezmeme do ruky triedr a budeme pečlivě pročesávat oblohu. Dříve nebo později najdeme asi desítku hvězd uspořádaných do známého tvaru. Jako mlhavá skvrna je tento asterismus viditelný i pouhým okem. Tím hlavním lákadlem v rámci souhvězdí Lištičky je však planetární mlhovina Činka (M27). Najdeme ji asi v třetině cesty mezi hvězdami Altair a Deneb. 

Herkules (Hercules)

Herkules (nebo též Héraclés) byl dle řecké mytologie silný, odvážný a důvtipný hrdina. Vedl pokojný a spokojený život, který mu záviděla bohyně Héra. Seslala na něj tedy šílenství, při kterém Herkules zabil několik dětí, včetně svých. Když se vrátil k rozumu, odešel do Delf, aby skrze věštbu zjistil, jak se z tohoto činu očistit. Měl jít ke králi Eurystheovi a splnit deset úkolů. Prvním z nich bylo zabít nemejského lva, který žil v jeskyni a zabíjel místní obyvatele. Ještě než se vydal lva hledat, byl obdarován bohy, kteří mu věnovali i zbraně. Když Herkules lva našel, všechny zbraně byly marné. Šípy se odrážely, meče ohýbaly. Lva nakonec chytil za hlavu a vlastníma rukama uškrtil. Chtěl ho svléknout z kůže, kterou by dokázal, že lva zabil. Zlatou lví kůži však nebylo možné probodnout žádnými zbraněmi. Bohyně Athéna mu poradila, aby použil lví drápy. Těmi kůži úspěšně rozpáral a později ji nosil jako brnění. Nemejský lev je na nebi vyobrazen v podobě souhvězdí Lva, napravo od souhvězdí Herkula. Herkules poté vykonal ještě jedenáct dalších úkolů, než byl Eurystheus spokojen. Všechny úkoly Herkules splnil, porazil ještě mnoho nepřátel, získal nesmrtelnost a stal se bohem.

Herkula najdeme nedaleko souhvězdí Lyry nejlépe v podobě čtveřice hvězd uspořádané zhruba do podoby čtverce. Mezi hvězdami utvářející pravou stranu tohoto čtverce najdeme nejkrásnější kulovou hvězdokupu severní oblohy (M13). Tvar tohoto souhvězdí si můžeme vykládat různě. Osobně se mi nejvíce líbí představa, že zmíněna čtveřice hvězd reprezentuje hlavu a ramena Herkula, ze kterých vybíhají ruce doprava dolů a nahoru (ve které drží kyj) a směrem doleva a dolů pokračuje tělo a nohy. 

Severní koruna (Corona Borealis)

Blízko souhvězdí Herkula a Pastýře najdeme skupinku sedmi hvězd seřazených do obloučku. To je souhvězdí Severní koruny. Existuje mnoho verzí o původu tohoto souhvězdí. Zdaleka nejpoutavější je ta, která vypráví, že je to korunka, kterou Dionýsos (syn Dia, nejvyššího z řeckých bohů) daroval princezně Ariadne poté, co byla opuštěna princem Theseem. A aby ji přesvědčil o svém božském původu nebo snad jako připomínku jejich sňatku, hodil korunku na oblohu mezi hvězdy.

Nejjasnější hvězdou, doslova klenotem, je hvězda Gemma. S astronomickým dalekohledem zde najdeme jen pár ne příliš jasných galaxií. Za zmínku stojí dvojice galaxií NGC 6085 a NGC 6086, které lze pozorovat současně v jednom zorném poli. 

Hadonoš (Ophiuchus) a Had (Serpens)

Pod souhvězdím Herkula najdeme poměrně nenápadná souhvězdí Hadonoše a Hada, která byla původně součástí jediného souhvězdí. Souhvězdí Hada bylo rozděleno na dvě části, které se vzájemně nedotýkají: Hlava Hada (Serpens Caput) a Ocas Hada (Serpens Cauda). Mezi nimi leží souhvězdí Hadonoše. Hadonošem je řecký bůh léčitelství Asklépios. 

V souhvězdí Hadonoše najdeme tři výrazné kulové hvězdokupy (M10, M12 a M19). V souhvězdí Hada najdeme především jednu z nejjasnějších kulových hvězdokup (M5). 

Štír (Scorpius)

Štír představuje obřího členovce, který byl seslán bohyní Hérou, aby zabil obřího lovce Oriona. Orion se štírovi nedokázal ubránit a skutečně při tomto boji zahynul. Poté byli oba umístěni na oblohu tak, aby se již nikdy nemohli setkat. Leží přesně naproti sobě, takže když právě na obloze vychází Štír, Orion zapadá. Štír jej tak neustále pronásleduje, ale nikdy jej nedohoní. Souhvězdí Štíra je na naší obloze velmi nízko nad jižním obzorem a není viditelné celé, pouze jeho severní část. Přesto našemu zraku neunikne, protože nejjasnější hvězdou je i z dálky jasně viditelný červený veleobr Antares. 

Antares představuje 'srdce Štíra'. Je obklopen dvěma méně jasnými hvězdami a dvěma kulovými hvězdokupami (M4 a M80). Dále napravo najdeme dalších několik poměrně jasných hvězd. 

V souhvězdí Štíra najdeme například dvojici hvězdokup M6 a M7. 

Střelec (Sagittarius)

Souhvězdí Střelce představuje kentaura, napůl muže a napůl koně. Zatímco někteří z kentaurů jsou ohleduplní a přátelští (například Chiron, přítel Herkula, který je vyobrazen v souhvězdí Kentaura na jižní obloze), Střelec patří mezi ty zlé a nepřátelské. Svým napjatým lukem míří na nedalekého Štíra. 

Střelec je velké souhvězdí, které z našeho území nevidíme celé. Seskupení nejjasnějších hvězd nízko nad jižním obzorem připomíná čajovou konvici. Díváme-li se směrem k souhvězdí Střelce, díváme se zároveň směrem k centru naší Galaxie. V tomto souhvězdí najdeme množství zajímavých objektů jako jsou jasné otevřené hvězdokupy (M23, M24, M25 a další) i množství mlhovin. O pouhým okem je velmi nápadná mlhovina Laguna (M8). Má podobu oválného zjasnění v Mléčné dráze. Představuje útvar složený z mračen plynu, prachu i z právě vznikajících hvězd a hvězdokup (NGC 6530). Neméně zajímavá je i mlhovina Trifid (M20) a Omega (M17). Tyto dvě mlhoviny ovšem doopravdy ocení spíše fotografové než pozorovatelé.

Štít (Scutum)

Nad souhvězdím Střelce najdeme malé a skutečně nenápadné souhvězdí Štítu. Ze všech objektů zde ležících stojí za to zmínit se o otevřených hvězdokupách, z nichž nejjasnější je M11.