Modrých břidlic

Facie modrých břidlic (glaukofanitová facie). Fyzikální podmínky hornin vzniku glaukofanitové facie se přibližují podmínkám facie zelených břidlic. Jde opět o nízké metamorfní teploty (200-300ºC), které jsou však doprovázeny výrazně vyššími lokálními tlaky (500-1300 MPa). Indexové minerály této facie reprezentují alkalické amfiboly s významnou převahou glaukofanu, lawsonit, epidot, albit, chlorit, granát, křemen a kalcit. Výskyt glaukofanických hornin (označovaných často jako modré břidlice) je nejčastěji spojován se subdukčním rozhraním litosférických desek. Rychlé ponořování některých desek do velkých hloubek způsobuje rychlý růst tlaku za relativně nižších teplot. Postupné zvyšování teploty vyvolává v horninách mineralogické změny, jako je stabilizace granátu v železem bohatých sedimentech nebo stabilizace klinopyroxenu v metabazitech, které jsou chudé na hliník. Glaukofanické horniny vznikají nejčastěji z bazických vulkanitů a jejich tufů a bývají často sdruženy s fylity a svory.