Moravosilezikum tvoří nejvýchodnější část Českého masivu, pevný podklad Moravy a Slezska. Na západě je tato jednotka ostře vymezena moravskoslezskou zlomovou zónou, kde se stýká s moldanubikem. bohemikem a lugikem, jenž jsou na moravosilezikum nasunuty. Podobně i na opačné straně, na tzv. jv. svazích Českého masivu, jsou na moravosileziku nasunuty příkrovy Západních Karpat. Na našem území tedy tato jednotka vystupuje na povrch jen v pásu táhnoucím se od Jeseníků až po Znojmo. Z velké části je překryto sedimenty boskovické brázdy, české křídové pánve, karpatské předhlubně a příkrovů vnějších Západní Karpat (pokračuje zřejmě až k bradlovému pásmu na Slovensku). 

Některé jednotky moravosilezika vyznačené na mapě (podle Cháb et al. 2003). Drahanská vrchovina a Nízký Jeseník byly ponechány v původní, šedé barvě.

Moravosilezikum lze dělit na čtyři základní jednotky:

1. Brunovistulikum je jednou z nejstarších a nejlépe zachovaných jednotek Českého masivu. Jednalo se o samostatný mikrokontinent. Je tvořeno především granitoidy i (meta)vulkanity. Od kadomské orogeneze nebyla tato jednotka výrazně přetvářena. Jedná se tedy o velmi dobře zachovalý relikt kadomského orogénu starého 590 nebo i více než 700 milionů let. Na povrch vystupuje především v širším okolí města Brna a místy i Olomouce (brněnský masiv, "brňák"), v okolí Znojma (dyjský masiv) a poblíž Tišnova (tišnovské brunidy).
2. Moravikum vystupuje pouze v oblastech (jižní) dyjské a (severní) svratecké klenby. Může se jednat o pozůstatek Avalonie, jenž byl sevřeno mezi kolidujcím brunovistulikem a moldanubikem (případně bohemikem). Je tvořeno silně metamorfovanými horninami, typicky bítěšskou rulou s čočkami mramorů. Pokračuje dál do Rakouska.
3. Silezikum tvoří nejsevernější část moravosilezika, kde sousedí s lugikem. Je silně metamorfováno a rozlámáno systémy zlomů, kterými je odděleno i od lugika a od brunovistulika. Hlavními jednotkami jsou keprnická a desenská klenba. Nejčastějšími horninami jsou ruly. V nejsevernější části, při hranici s Polskem, leží žulový pluton.
4. Moravskoslezské paleozoikum budující kambrický, silurský, a především devonský a karbonský sedimentární pokryv. Kambrické i silurské horniny jsou spíše lokální a málo mocné, byly sledovány spíše ve vrtech. Sedimenty devonu vystupují především na Drahanské vrchovině a v Nízkém Jeseníku. Rozsáhlé jsou také výchozy flyšových karbonských sedimentů, především kulm Drahanské vrchoviny a Nízkého Jeseníku. 

Doporučená literatura

• Cháb, J., Stráník, Z. & Eliáš, M. (2007): Geologická mapa České republiky 1 : 500 000. - Česká geologická služba. Praha.