Neptun

Objev Neptunu

V roce 1808, nedlouho po objevení Uranu, publikoval Alexis Bouvard astronomické tabulky popisující oběžnou dráhu Jupitera a Saturna. V novější verzi tabulek, které měly vyjít v roce 1821, měly být zahrnuty rovněž historická pozorování polohy Uranu. Ukázalo se totiž, že Uran byl zaznamenán mnoha dřívějšími astronomy, avšak žádný z nich si zřejmě neuvědomoval, že v té době pozoroval planetu. Bouvard zjistil, že historická pozorování Uranu nesouhlasí s jeho zpětně vypočítanou pozicí mezi hvězdami. Mezi zdokumentovanými a vypočítanými polohami byly postupně větší a větší rozdíly. Tyto rozdíly činily v roce 1840 více než 10 úhlových minut. Takovou nepřesnost nebylo možno vysvětlit gravitačními vlivy Jupitera ani Saturna, proto Bouvard předpokládal, že za nimi stála další, zatím neobjevená planeta.

"Ponechávám pozdější době rozhodnout, zda tato obtíž, uvésti obě řady pozorování v souhlas, je v nepřesnosti pozorování starších, nebo v nějakém cizím a neznámém vlivu, jemuž je planeta podrobena."

Alexis Bouvard 

A tak byla v roce 1842 vypsána zvláštní cena za vyřešení tohoto problému. Hledala se neznámá planeta rušící pohyb Uranu. Hlavními řešiteli byli dva matematikové: J. C. Adams a U. J. J. Le Verrier. Adams své výsledky, předpokládanou polohu osmé planety sluneční soustavy, publikoval v roce 1845 a ihned je předal astronomovi G. B. Airymu, který byl vůči jeho závěrům velmi skeptický, a tak pozorování odkládal. Verrier publikoval své výsledky o rok později, jeho výsledky se kupodivu dobře shodovaly s výsledky Adamse. Jakmile se dostaly do rukou astronomovi J. G. Gallemu, byla planeta ještě téhož dne objevena necelý 1 úhlový stupeň od vypočítané polohy. Měla podobu hvězdy o jasnosti 8 mag. Objev Neptunu je přisuzován Verrierovi. Copleyho medaili získal o dva roky později i Adams.

Neptun nikdy není pozorovatelný pouhým okem, k tomu je zapotřebí dalekohled. Poprvé jej zřejmě pozoroval Galileo Galiei v letech 1612 a 1613, více než 230 let před uznávaným objevením Neptunu Verrierem a Gallem. Svou pozornost věnoval měsícům Jupitera a zřejmě si neuvědomoval, že v jejich blízkosti leží nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy. Galileův dalekohled byl příliš malý na to, aby v něm rozlišil kotouček tak vzdálené planety a tou dobou se také Neptun začal pohybovat retrográdně a v průběhu času se zdálo, že se téměř nepohybuje. Neptun byl pozorován také Johnem Herschelem v roce 1830, synem objevitele Uranu. Herschelův dalekohled byl jistě dost silný na to, aby v něm rozlišil kotouček planety. Z nějakého důvodu jej však ignoroval.