Přílivové plošiny
Přílivové (tidální) plošiny lemují okraje moří a velkých jezerních pánví. Jedná se o zvláštní příklad pevninského prostředí, které je při přílivu pravidelně zaplavováno mořem a při odlivu se naopak vynořuje nad mořskou hladinu. Na přílivových plošinách jsou ukládány velmi různorodé facie s celou řadou sedimentárních textur, nejčastěji jsou to dobře vytříděná siliciklastika (křemité štěrky, písky, bioturbované prachy a jíly) se subhorizontálním, šikmým a křížovým šikmým zvrstvením nebo i s mázdřitým zvrstvením. Často jsou klasty výrazně zaoblené (oblázky). Zastoupeny mohou být i schránky a úlomky schránek mořských organismů.
Na pevnině přecházejí sedimenty přílivových pobřeží v sedimenty estuarinní, fluviální a eolické. Za odlivu jsou pobřežní sedimenty vystaveny činnosti větru a za přílivu činnosti mořského vlnění, a proudění. Utvářejí se tak velmi dobře vytříděné a šikmo zvrstvené písečné duny, respektive valy (kosy) utvářející protáhlé bariérové ostrovy. Mezi pobřežím a těmito předbřežními ostrovy se utváří chráněná laguna, na jejímž dně dochází k jemnozrnné sedimentaci. Hrubší písčitý materiál je v chráněné laguně ukládán pouze při bouřkové činnosti, kdy může dojít k přelivu těchto ostrovů.
Mnohem méně časté jsou karbonátové přílivové plošiny, kde vznikají především karbonátové horniny (typicky stromatolity) a evapority. Utvářejí se pouze v tropických oblastech.
Doporučená literatura
- Janočko, J., Žec, B., Karoli, S. & Baráth, I. (1999): Základy environmentálnej sedimentológie. - Vydavatel'stvo Michala Vaška. Prešov.
- Kukal, Z. (1986): Základy sedimentologie, 1-466. Academia.
- Nichols, G. (2009): Sedimentology and Stratigraphy, 1-411. Wiley Blackwell. Druhé vydání.
- Selley, R. C. (2000): Applied Sedimentology. - Academic Press, 1-523. Druhé vydání.
- Tucker, M. E. (2010): Sedimentary Rocks in the Field. A Practical Guide. - Wiley. Čtvrté vydání