Slídy

Slídy společně s živci a křemenem patří mezi minerály, které se ve velké míře podílí na stavbě zemské kůry. Najdeme je v mnoha typech hornin a v polarizačním mikroskopu se velmi snadno poznávají. V polarizační mikroskopii se budeme soustředit hlavně na dva typy slíd - muskovit a biotit. Pro slídy je typická dokonalá bazální štěpnost - slídy nejčastěji tvoří krystaly tvaru šestibokých hranolů, přičemž tyto hranoly se snadno lámou na jednotlivé šestiúhelníkovité destičky. Podobné těm, které vidíte na snímku dole. Plochy štěpnosti jsou navzájem rovnoběžné a jsou v mikroskopu, v případě jejich vhodné orientace, velmi dobře vidět.

Krystaly biotitu (tmavé slídy).

Muskovit ve výbrusu poznáme díky tomu, že se v lineárně polarizovaném světle jeví jako průsvitný. Jednotlivé destičky, ze kterých se muskovit skládá, jsou přitom velmi ohebné a mohou být plasticky deformované - jak je ostatně vidět na snímku níže. Velké překvapení nás čeká po zkřížení, kdy ve zkřížených polarizátorech muskovit může zářit snad všemi odstíny barev, které jsou navíc velmi výrazné.

Biotit se od muskovitu liší už na první pohled a to svou barvou v PPL. Téměř vždy je biotit alespoň světle hnědý a při rotaci stolku se vzorkem se jeho barvy výrazně mění (pleochroismus). Po zkřížení je biotit většinou opět hnědý až oranžový (odstíny se však mohou i výrazně lišit, může být například i zelený). V hornině se může vyskytovat spolu s muskovitem a na takových vzorcích je vůbec nejlépe vidět, jaký je mezi nimi rozdíl.

Hnědý krystal biotitu (dole) a průsvitný krystal muskovitu (nahoře).

Obě tyto slídy se od sebe nejvíce liší svou barvou v PPL, ale pouze s tímto znakem si zpravidla nevystačíme. Dalším znakem, který se týká pouze biotitu, je hrubý reliéf, silný pleochroismus a také pleochroické dvůrky. Jde o označení pro kruhovité struktury, které se často nacházejí v okolí krystalů radioaktivních minerálů, které mohou být v krystalech biotitu v podobě minerálních inkluzí. O tom, proč se tyto struktury v okolí radioaktivních minerálů tvoří, se více rozepíši v článku o zirkonu a allanitu. Pleochroické dvůrky mohou být dalším důležitým identifikačním znakem odlišující krystaly biotitu a muskovitu.

Pleochroické dvůrky - místa, kde dochází k rozpadu krystalické mřížky
v důsledku přítomnosti radioaktivních minerálů.

Ne vždy může být rozlišení muskovitu od biotitu na první pohled tak jasné. Na snímku nahoře vidíme krystal s dokonalou štěpností, který se v lineárně polarizovaném světle jeví jako téměř bezbarvý nebo velmi, velmi světle hnědý. Z jediného snímku se většinou nedá říct, o jaký konkrétní minerál jde, ale někdo by mohl po přečtení prvních pár odstavců tohoto článku mylně usoudit, že jde o muskovit. Naštěstí jsou zde vidět pleochroické dvůrky v okolí inkluzí zirkonu, které nám jasně říkají, že to muskovit být nemůže. V případě, že by zde pleochroické dvůrky nebyly, by k určení minerálu bylo našim dalším krokem pozorování ve zkřížených polarizátorech, kde by se krystal muskovitu rozzářil v různých interferenčních barvách prvního řádu, zatímco biotit by se jevil hnědý až oranžový.

Krystaly biotitu v sobě často uzavírají krystaly zirkonu, které jsou v některých případech obklopeny tmavými kruhovitými strukturami. Říká se jim pleochroické dvůrky a vznikají v důsledku radioaktivního rozpadu uranu v krystalech zirkonu. I díky hnědým interferenčním barvám můžeme nyní muskovit zcela vyloučit. Jedná se o krystal biotitu.

V souvislosti se slídami bych se zde měl ještě zmínit o chloritech. Krystaly biotitu mohou být částečně nebo zcela nahrazeny minerály ze skupiny chloritů. Dochází k tomu nejčastěji vlivem hydrotermálních alterací, kdy do horniny vniknou fluida a dochází k výrazným chemickým proměnám. Často dochází k tzv. pseudomorfózám, kdy nové minerály (v našem případě chlority) nahradí původní minerál (buď jen častečně nebo i úplně) a zachovají si jeho tvar.

Pokud byste se setkali s biotitem, který je částečně nahrazen chlority,
viděli byste asi něco takového. 

Chlority jsou v XPL často hnědé stejně jako biotit, ale mohou mít i další (anomální) interferenční barvy. Jedná se nejčastěji o odstíny modré, modrošedé, fialové a hnědé - případně jejich kombinaci. Pokud byste si je ovšem prohlédli v PPL, budou vždy světle zelené. Tím se výrazně liší od muskovitu i biotitu, ačkoliv mají podobnou stavbu (vždyť také patří do společné skupiny fylosilikátů). O chloritech se více rozepíšu v článku přímo o nich.

Slídy nejsnáze najdeme v XPL a nejsnáze je určíme v PPL. Pátráme po dokonale štěpných tabulkách a lištách. Muskovit je v PPL bezbarvý apo zkřížení vykazuje interferenční barvy prvního stupně. Biotit je v PPL barevný - nejčastěji hnědý. V XPL jej nejčastěji prozradí pleochroické dvůrky kolem inkluzí radioaktivních minerálů. Po zkřížení se barevný odstín biotitu moc nezmění. Může však být nahrazován chlority a mít v PPL zelený odstín - v XPL pak interferenční barvy typické pro chlorit. Je také silně pleochroický a má hrubý reliéf.