Stratus

Oblaka stratus patří mezi oblaka nízkého patra. Jak už název napovídá, řadíme je, spolu s oblaky cirrostratus, altostratus, stratocumulus a nimbostratus, mezi vrstevnatou oblačnost. Často pokrývají celou oblohu nad pozorovatelem. Oblaka stratus se na Zemi vyskytují nejčastěji v podobě šedého, mlhavého a téměř jednotvárného závoje bez jakýchkoli detailů. Utváří se především v zimě nebo v době mezi západem a východem slunce, kdy je vzduch v nízkém patře nejnižší. Nejznámějším příkladem oblaků tohoto typu je stratus nebulosus = mlha. Jsou to oblaka položená velmi nízko nad zemským povrchem, jejich základna často kopíruje zemský povrch. Skrz tato oblaka může někdy slunce prosvítat. Potom by se jednalo o varietu translucidus (průsvitný) či  naopak opacus (neprůsvitný). Běžně lze na průsvitných stratech pozorovat koronu. Oblaka jsou tvořena mikroskopickými kapičkami vody. Za nízkých teplot vodní kapičky zamrzají a utváří se z nich drobné částečky ledu, na kterých můžeme ve velmi vzácných případech pozorovat halové jevy. Pokud je oblak hustší, může mít tak tmavé zbarvení, že může připomínat i bouřkový oblak.

Oblak stratus nebulosus za vycházejícího slunce, velmi nízko nad zemí.

Dalším běžným případem těchto oblak je druh stratus fractus. Jedná se o relativně drobné, nepravidelné útržky oblačnosti, která rychle mění tvar. Velice často se s nimi setkáváme po dešti, kdy dochází k tvorbě mlžných oparů nad lesními porosty. Tento typ je odborně označován jako stratus fractus silvagenitus. 

Stratus fractus silvagenitus jakožto přímý důsledek zvýšení vlhkosti vzduchu po výparu a následné kondenzace srážek krátce po jejich dopadnutí na lesní porost.

Méně běžný typ, který také souvisí se srážkami, je stratus praecipitatio. Z těchto oblak přímo vypadávají srážky - ať už ve formě deště nebo sněhu. Někdy lze na oblačnosti tohoto typu pozorovat i zvlnění, neni to však charakteristické. S varietou undulatus se setkáme spíše u oblaků středního a vysokého patra troposféry nebo u mezosférické oblačnosti.

Oblaka stratus nebulosus přelévající se z jedné strany údolí na druhou.

Zvláštní podmínky pro pozorování oblačnosti stratus nabízí teplotní inverze. Normální teplotní stav v troposféře je takový, že s rostoucí výškou teplota klesá. Při teplotní inverzi pozorujeme opačný jev - s rostoucí výškou roste i teplota, alespoň do určité hladiny. Typická inverze se projevuje tím, že při zemském povrchu je o něco nižší teplota než nad ní, a proto zde dochází ke kondenzaci oblačnosti, typicky přízemní mlhy. Pokud nežijeme v úplně rovině, nabízí se možnost vystoupit nad tuto kondenzační hladinu. Pokud máme v okolí dost vysoké kopce a pokud je kondenzační hladina v nižší výšce než je výška kopce, můžeme pozorovat okolí zalité mlhou přípomínající moře. 

Teplotní inverze nám dovoluje spatřit vrcholky oblaků stratus i z povrchu Země.

Oblaka stratus jsou vcelku snadno zaměnitelná s ostatními vrstevnatými typy oblačnosti. Od cirrostratu je nejlépe odlišitelný svou barvou, která je šedá a tedy tmavší než bílá barva cirrostratu. Altostratus je zase charakteristický svým stínováním, kdy oblak není tolik jednotvárný jako stratus. Pro stratus translucidus je také typické, že silueta slunce je ostrá a kruhová. Ostatní vrstevnatá oblačnost má tendenci siluetu více zastírat. Od nimbostratu je stratus, především stratus opacus nebulosus, velmi těžko rozlišitelný. Stratus má lépe viditelnou a spíše jednolitě zbarvenou základnu a produkuje slabší srážky stávající se spíše z drobnějších částic (drobné kapičky vody, sněhu nebo sněhových zrnek), zatímco pro nimbostratus jsou charakteristické silné, hrubší a setrvávající deště a sněžení. Od stratukumulu se stratus liší svou homogenitou - je spíše jednotvárný a nemá kupovitý charakter. Především stratus fractus je pak ještě snadno zaměnitelný za cumulus fractus. Je však spíše šedý, daleko méně hustý a jeho vývoj je mnohem více závislý na turbulencích (narozdíl od cumulu, který je díky své schopnosti vzestupného vývoje vázaný na konvekci).