Třetihorní pokryv

Většinu platformního třetihorního pokryvu na Českém masivu lze dnes rozdělit na paleogénní pokryv jihovýchodních svahů Českého masivu ukládaný v podmořských kaňonech a na limnické pánve (chebská, sokolovská, mostecká a žitevská) založené v severozápadní a v severní části Českého masivu. Původní rozsah třetihorních usazenin na našem území byl jistě rozsáhlejší.

Třetihorní sedimenty platformního vývoje dosahují největších mocností v podkrušnohorských sedimentárních pánvích, které byly zakládány mezi poklesovými zlomy. Nejvýznamnější takovou strukturou je ohárecký rift (též podkrušnohorský prolom). Je to příkopová propadlina, která je na SZ a na JV omezena sérií poklesů. Vznik oháreckého riftu je tradičně vysvětlován jako reakce na právě vrcholící alpinskou orogenezi, která vedla k vyklenutí Českého masivu, který byl následně rozpukán množstvím poklesů. Jiný výklad je takový, že zemská kůra se v oblasti oháreckého rfitu ztenčovala vlivem vystupujícího magmatu, a proto začala kůra na zlomech praskat a poklesávat. Tuto interpretaci podporuje chemické složení vulkanitů, které odpovídají chemickému složení hornin vznikajících na divergentním rozhraní desek (riftech). S jistou nadsázkou lze tedy říci, že ohárecký rift byl možná neúspěšným ramenem Atlantského oceánu. Některé zlomy každopádně zasahovaly až do svrchního pláště a takových zlomů využilo magma, které jimi stoupalo k povrchu a dalo vzniknout možná až stovkám sopek, včetně našeho největšího stratovulkánu (více v textu o neoidním vulkanismu). Produkty sopek jsou často zastoupeny i v podkrušnohorských pánvích.

Eocén - oligocén (jíly písky vulkanické produkty), spodní miocén (písky, jíly, uhelné sloje, paleontologicky významné nejen rostlin, ale i obratlovců, megafauny)

Chebská a sokolovská pánev - podobný vývoj, začátek již ve středním eocénu (jíly a písky). Typické produkty vulkanické činnosti (především pyroklastika), uhelné sloje jsou zde starší (eocén, oligocén)

Jihočeské pánve (budějovická a třeboňská)

V oligocénu začínají poklesávat, četné hiáty, vyplňovány především ve starším oligocénu, spodním a střednim miocénu a pliocénu

Štěrky, písky a jíly (místy s diatomity, křemelina s rozsivek) říčního a jezerního původu, celkem mně než 250 m, v pliocénních štěrcích časté redepozice vltavínů

Podkrušnohorské pánve

Chebská pánev

Chebská pánev vznikla v místě křížení oháreckého riftu s chebsko-domažlickým příkopem. Největší hloubky (400 m) dosahuje tato pánev na východě, kde je omezena mariánskolázeňským zlomem.

• Nejstaršími sedimenty v chebské pánvi, které nevystupují na povrch, jsou jezerní a říční štěrky, písky a jíly. Jsou řazeny k pouze neformální jednotce nazývané spodní jílovitopísčité souvrství (je ekvivalentem části starosedelského a novosedelského souvrství v sokolovské pánvi). V západní části pánve je vyvinuta uhelná sloj.
• Následně byla pánev rozšířena a zastoupena je až 32 metrů mocná uhelná sloj.
• Nejvyšší část chebské pánve tvoří až 200 metrů mocný sled jílů a bitumenních jílovců, které jsou řazeny k cyprisovému souvrství (podle ostrakoda druhu Cypris angusta). Představují uloženiny rozsáhlého jezera. 
• Po stratigrafickém hiátu (střední a svrchní miocén chybí) nastupují říční a jezerní jíly a písky vildštejnského souvrství pliocénního stáří (mocnost až 170 metrů). Místy jsou vyvinuty uhelné sloje. Nejmladšími sedimenty jsou písky a štěrky, které obsahují miocénní vltavíny.
  
  

Sokolovská pánev

Sokolovská pánev je ze severu omezena krušnohorským zlomem a z jihu oherským zlomem. 

• Nejstaršími sedimenty v sokolovské pánvi jsou pestré kaolinické písky a jíly a dále pískovce a křemence, místy slepence, řazené ke starosedelskému souvrství. Je významné bohatým zastoupením pozdně eocénní fosilní flóry, především pokud jde o pískovce a křemence. 
• Po něm následují sladkovodní a vulkanické uloženiny mladosedelského souvrství. 
• Dále je vyvinuta asi 15 metrů mocná uhelná sloj Josef. 
• Směrem do nadloží dále významně přibývá vulkanických hornin, které odráží hlavní fáze vulkanické činnosti Doupovských hor.
• Dále v nadloží je vyvinuto tzv. hlavní slojové souvrství, ve kterém jsou vyvinuty dvě hlavní sloje - méně mocná Anežka (5-12 metrů) a stálejší a mocnější Antonín (mocnost až 30 m). V centru sokolovské pánve obě sloje splývají v celkové mocnosti asi 60 metrů.
• Sled je ukončen jíly a bitumenními jílovci cyprisového souvrství.
  
  

Mostecká (severočeská) pánev

Největší a nejvýznamnější podkrušnohorskou pánví je pánev mostecká (také severočeská). Leží mezi Doupovskými horami a Českým středohořím. Její mocnost dosahuje až 700 metrů. Je vyplněna jemnozrnnými jezerními sedimenty a na jejím jihovýchodním okraji také hrubozrnnými klastiky utvářejícími kuželovité vějíře žatecké a bílinské delty. Tyto delty vznikly pravděpodobně v miocénu při ústí řek, které odvodňovaly značnou část středních a západních Čech. 

• Starosedelské souvrství není v samotné pánvi vyvinuto, pouze při jeho okrajích v podloží vulkanitů Doupovských hor a Českého středohoří. Namísto něj jsou vyvinuty jílovce a pískovce střezovského souvrství, které reprezentují materiál splavovaný do pánve po jejím založení. Zastoupeny jsou také vulkanity. Místy jsou vyvinuty uhelné jíly. Střezovské souvrství je známo fosilními nálezy oligocénní flóry. 
• V raném miocénu došlo k pozvolnému poklesu hladiny jezera, kterou dokládá uložení uhelných jílů přecházejících až v tzv. hlavní hnědouhelnou sloj s mocností 10-30, někdy až 50 metrů. Svrchní část této sloje je charakteristická výskytem vzpřímených kmenů stromů svědčící o velmi rychlém pohřbení těchto slojí mladšími vrstvami.
• V nadloží hlavní hnědouhelné sloje leží někdy více než 350 metrů mocný soubor jílovitých a písčitých jezerních usazenin. 
  
  

Žitevská pánev

Žitavská pánev je od podkrušnohorských pánví oddělena vulkanity Českého středohoří a křídovým pokryvem. Na našem území vystupuje pouze její nejjižnější část, u Hrádku nad Nisou.

• Nejstaršími usazeninami jsou oligocénní efuzivní a pyroklastické horniny a diatomity loučeňského souvrství. 
• V jejich nadloží bychom nalezli již pouze slepence, pískovce, jílovce a uhelné sloje hrádeckého souvrství o mocnosti až 380 metrů. Byla v nich nalezena miocénní flóra. 
  
  

Jihočeské pánve

Díky poklesům v jižních Čechách se znovu obnovila sedimentace v českobudějovické a třeboňské pánvi a volně tak v třetihorách navázala na předchozí sedimentaci z pozdní křídy. V rámci terciéru jihočeských pánví (třeboňské a českobudějovické) rozlišujeme několik souvrství.  

• U vůbec prvních křemenných a jílovitých písků, pískovců, štěrků a slepenců lipnického souvrství, které jsou zachovány jen v třeboňské pánvi, nebylo dosud zjištěno jejich stáří a nelze tak vyloučit ani jejich křídové stáří. 
• Jistě teciérní jsou až jíly, písky a slepence zlivského souvrství. Po nich následují nejvýznamnější terciérní uloženiny náležící mydlovarskému souvrství. Sled místy začíná bazálními slepenci a jílovitými písky a štěrky, které směrem do nadloží přecházejí do olivově zelených jílů až uhelných jílů se slojí hnědého uhlí (lignitu). 
• Výše jsou zastoupeny rozsivkové jíly a diatomity. Rozsivky mají sladkovodní charakter, pouze v jižní části třeboňské pánve jsou zastoupeny slanomilné druhy dokládající mořské spojení s Paratethys. Zastoupena jsou i pyroklastika nejasného původu. 
• Po krátkém stratigrafickém hiátu následují pestré diatomové jíly domanínského souvrství, pro něž je charakteristický výskyt vltavínů, jejichž stáří je asi 15 milionů let. 
• Po dlouhém stratigrafickém hiátu (svrchní miocén zcela chybí) následují zelenavé jíly a písky ledenického souvrství pliocénního stáří. 

Poté následovaly významné tektonické změny, které měly za následek výzdvih Českého masivu v oblasti Šumavy a Novohradských hor. Třeboňská pánev byla oddělena od českobudějovické pánve a obě byly odvodňovány severním směrem. Teprve počátkem pozdního pliocénu tak získává říční síť zhruba dnešní podobu. Ukládány byly především říční usazeniny obsahující různorodý, často několikrát přeplavený horninový materiál - včetně vltavínů. 

Izolované výskyty v z., stř. a v. Čechách

Kromě zmíněných třetihorních uloženin jsou známy i relativně drobné izolované relikty říčních či jezerních štěrků, písků a jílů v západních, středních a východních Čechách. Prokázáno u nich bylo miocénní až pliocénní stáří.

Třetihorní sedimenty v Západních Karpatech

Během třetihor probíhala hlavní fáze alpinského vrásnění, díky kterému se na jihovýchodní část Českého masivu nasouvaly karpatské příkrovy (více v textu věnovaném flyšovému pásmu). Právě v předpolí těchto příkrovů Západních Karpat vznikala pánev, ve které byly ukládány třetihorní mořské sedimenty - karpatská předhlubeň. Sedimenty karpatské předhlubně mohou mít charakter platformního pokryvu - vždyť moře v té době zasahovalo poměrně daleko na Český masiv, až téměř k Trutnovu v severních Čechách! Nicméně, karpatská předhlubeň je většinou geologů řazena k jednotce Západních Karpat, protože je vyplněna zejména sedimenty (para)tethydního moře ukládanými pod vlivem alpinské orogeneze - karpatskou molasou. Podobně je k Západním Karpatům řazena vídeňská pánev, která vznikala jako pánev nesená na příkrovech flyšového pásma a až později byla přeměněna v pánev založenou na transformním rozhraní. Oběma pánvím se proto věnuji v jednotce Západních Karpat, nikoliv v jednotce platformního pokryvu Českého masivu (více o těchto karpatských pánvích v textu o karpatské předhlubni a vídeňské pánvi).

Doporučená literatura

• Cháb, J., Stráník, Z. & Eliáš, M. (2007): Geologická mapa České republiky 1 : 500 000. - Česká geologická služba. Praha.
• Chlupáč, I., Kovanda, J., Stráník, Z. & Brzobohatý, R. (2002): Geologická minulost České republiky. - Academia. Praha.