Venuše
Planeta Venuše na naší obloze dosahuje vůbec největší zdánlivé velikosti a také největší jasnosti ze všech planet. Podobně jako Merkur, i Venuše obíhá okolo Slunce blíže než Země, a proto při pohledu ze Země vidíme, že poloha Venuše závisí na tom, kde je právě Slunce (nikdy tato dvě tělesa neuvidíme na opačné straně oblohy). Venuši můžeme pozorovat večer po západu Slunce, pak se jí přezdívá Večernice nebo ráno před východem Slunce jako Jitřenku. Už při pohledu pouhým okem je Venuše zcela nepřehlédnutelná a pokud se právě nesetká s Měsícem, pak dané části oblohy zcela dominuje. Její jasnost je tak charakteristická, že k vyhledání Venuše na obloze nepotřebujeme žádné mapy.
Když se Venuše dostane na večerní oblohu, je rázem nepřehlédnutelná.
Nejdéle lze planetu sledovat v době její nejvýraznější elongace. Tu lze chápat jako období, kdy svírá se Zemí a Sluncem největší možný úhel v daném roce. U Merkuru je tato hodnota asi 28°, Merkur tedy nikdy není na obloze vzdálen od slunce více než 28°. U Venuše tento úhel dosahuje nejvýše asi 47°. Venuše je tedy schopna putovat po naší obloze až téměř dvojnásobně dál od Slunce než Merkur a zapadá také obvykle později než Merkur. Venuše je vůbec nejbližší planetou k Zemi, proto je ze všech planet pozorovatelná nejlépe. Nejen, že je velice jasná, ale už při malém zvětšení je kotouček planety dobře patrný. Venuše střídá fáze podobně jako Měsíc a tyto fáze jsou velmi dobře patrné už při malém zvětšení. Pokud bychom měli k dispozici opravdu kvalitní přístroj, možná bychom si všimli, že i Merkur střídá fáze. Je však příliš malým a vzdáleným světem a zemská atmosféra je příliš neklidná.
Srpek Venuše je dobře patrný už při poměrně malém zvětšení.
Venuše při pohledu ze Země průběžně mění svou maximální výšku nad obzorem, jasnost, fázi i zdánlivou velikost. Večernice vždy couvá a zároveň se zvětšuje, protože se na své dráze přibližuje k Zemi. Tuto její proměnu lze v dalekohledech velmi dobře sledovat a především v posledním měsíci, kdy lze Večernici pozorovat, na ni bývá neuvěřitelný pohled! Jeví se jako tenký, ale velký srpek.
Venuše je jasná, opravdu jasná. Tak jasná, že objekty na Zemi vrhají stíny viditelné i pouhým okem. Je však nutné vyhledat opravdu temné místo, které nebude osvětleno žádným jiným zdrojem světla. Dokonalým místem je kopule hvězdárny umístěné mimo světla měst. Stín Venuše bude nejlépe patrný, když jej necháme promítat na bílou plochu. Je možné ho také vyfotografovat. Obecně se doporučuje nastavit co nejnižší clonu, co nejvyšší ISO a delší čas, řekněme dvě minuty. Protože Venuše je téměř bodovým zdrojem světla, bude mít stín ostřejší okraje než kdyby byl vržený Sluncem nebo Měsícem.
Štěrbinou kopule hvězdárny pronikal pouze svit Venuše, který se opřel do dalekohledu a zanechal za ním stín s neobyčejně ostrými okraji.
Planeta Venuše se podílí ještě na řadě dalších pozoruhodných astronomických jevů, jsou to například přechody před Sluncem. Jsou mnohem vzácnější než přechody Merkuru před Sluncem a další takový úkaz bude z Česka pozorovatelný bohužel až v roce 2117. Častěji by k takovým "zatměním" docházelo, kdyby rovina oběžné dráhy Venuše nebyla skloněna vůči rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce. Jak bylo napsáno výše, Venuše je poměrně blízkou a zdánlivě velkou planetou, proto by i její přechod před Sluncem byl výrazný - k nalezení kotoučku Venuše bychom ani nemuseli použít dalekohled.
Kromě toho se Venuše často a významně podílí na celé řadě konjunkcí - nebeských setkání těles. Každoročně se Venuše setkává s dorůstajícím nebo couvajícím měsíčním srpkem, s jinými planetami a každých osm let, vždy v dubnu, dokonce zavítá mezi hvězdy hvězdokupy Plejády! Tento úkaz opravdu stojí za to - je snadno pozorovatelný a v dalekohledu je neobyčejně krásný.
