Zimní obloha
V zimě v noci Slunce klesá hluboko pod obzor, proto jsou noci dlouhé a kolem půlnoci nastává pravá astronomická noc trvající několik hodin, která v létě nikdy nenastává. Zimní obloha tak nabízí pohled na skutečně temnou noční oblohu, která je navíc ozdobena množstvím jasných hvězd a nápadných souhvězdí. Koncem prosince a začátkem ledna lze také pozorovat nejbohatší meteorické roje jako jsou Geminidy a Kvadrantidy přesahující svou frekvencí více než sto meteorů za hodinu. Pomůckou pro orientaci na zimní obloze je Zimní šestiúhelník. Jeho vrcholy tvoří jasné hvězdy Sirius (souhvězdí Velkého psa), Rigel (Orion), Aldebaran (Býk), Capella (Vozka), Castor a Pollux (Blíženci) a Procyon (Malý pes). Takřka uprostřed šestiúhelníku leží hvězda Betelgeuse (Orion).
Na zimní obloze se odehrává úžasné divadlo. Lovec Orion se brání nájezdu Býka.
Orion
Nejvýraznějším a nejkrásnějším souhvězdím zimní oblohy je Orion. V řecké mytologii představuje obrovského a velmi silného lovce. Oriona si na obloze snadno představíme, ikdyž nemáme kdovíjak velkou představivost. Je to velká postava, která drží v levé ruce kyj a v pravé ruce štít, kterým se brání nájezdu Býka. Podle jedné z verzí zahynul Orion při souboji s obrovským štírem. Orion se štírovi nedokázal ubránit a zahynul. Poté byli oba umístěni na oblohu tak, aby se již nikdy nemohli setkat. Leží přesně naproti sobě, takže když právě na obloze vychází Štír, Orion zapadá. Štír jej tak neustále pronásleduje. Orion se zamiloval do bohyně Meropé, kterou představuje jedna ze sedmi nejjasnějších hvězd hvězdokupy Plejády (souhvězdí Býka), za kterou se Orion po obloze posouvá.
Tři téměř stejně jasné hvězdy uspořádané pravidelně za sebou utvářejí Orionův pás. Protažením pásu doprava nebo doleva se dostaneme k jasným hvězdám Sirius (Velký pes) nebo Aldebaran (Býk). Kolmo na Orionův pás leží po obou stranách dvě jasné hvězdy: červený veleobr Betelgeuse v utvářející pravé rameno Oriona a obvykle jasnější modrý veleobr Rigel v Orionově levém koleni. Třetí nejjasnější hvězdou je modrobílý obr Bellatrix v Orionově levém rameni. Dolů z Orionova pásu visí Orionův meč, jehož součástí je i pouhým okem pozorovatelná mlhovina v Orionu (M42).
Velká mlhovina v Orionu leží pod Orionovým pásem, je součástí Orionova meče.
Zajíc (Lepus)
Přímo pod Orionem najdeme jeho úlovek v podobě souhvězdí Zajíce.
Ze všech objektů v tomto souhvězdí je třeba vyzdvihnout otevřenou hvězdokupu M79.
Velký a Malý pes (Canis Major a Canis Minor)
Po boku Oriona stojí dva jeho věrní psi (Velký a Malý pes). Velkého psa snadno najdeme například protažením Orionova pásu doleva. Obejdeme se ale i bez této pomůcky, protože součástí Velkého psa je vůbec nejjasnější hvězda na noční obloze - Sírius. Ten je také nejbližší hvězdou od Slunce pozorovatelnou bez dalekohledu, je jen necelých 9 světelných let daleko. S dostatečným zvětšením se nám Sírius v dalekohledu rozpadne na dvojici hvězd, z nichž ta slabší, Sírius B, je bílým trpaslíkem. Jen o čtyři stupně jižněji od Síria najdeme Síriovu hvězdokupu (M41).
Podobně jako nás jasná hvězda Sírius zavedla k souhvězdí Velkého psa, tak i jasná hvězda Procyon nás zavede k Malému psovi. Ukazují na ni hvězdy Bellatrix a Betelgeuse (Orionova ramena). Procyon je velmi blízkou hvězdou, jen o dva světelné roky vzdálenější než Sírius. A podobně jako v případě soustavy Sírius, i Prycon je ve skutečnosti dvojhvězdou, ve které bychom nalezli jednoho bílého trpaslíka.
Býk (Taurus)
Nejjasnější hvězdou je oranžový obr Aldebaran, který reprezentuje krví prolité oko Býka. Dostaneme se k němu snadno tak, že protáhneme Orionův pás směrem doprava. V jeho pozadí vystupuje velká otevřená hvězdokupa Hyády. Hvězdy v Hyádách jsou z našeho pohledu uspořádány do tvaru V a reprezentují hlavu býka.
Mnohem výraznější otevřená hvězdokupa leží více k severovýchodu. Jsou jí Plejády (M45) přezdívané též Kuřátka nebo Sedm sester. Zabírá plochu víc jak čtyř úplňků vedle sebe. Pouhým okem rozlišíme šest až sedm jasných hvězd. Všechny jsou modrobílí obři spektrální třídy B, tedy velmi hmotné a velmi mladé hvězdy staré nanejvýš několik stovek milionů let. Sedm hvězd v Plejádách nese jména nymf z řecké mytologie: Alcyone, Electra, Maia, Merope, Taygeta, Celaeno a Asterope. V dalekohledu rozlišíme hvězd desítky. Na snímcích pořízených z dalekohledu můžeme velmi snadno spatřit i modré reflexní mlhoviny, do kterých je celá hvězdokupa zahalena. Tyto mlhoviny jsou tvořeny především prachem, který snadno rozptyluje světlo hvězd, proto se jeví modré.
Souhvězdí Býka je velmi nápadné a snadno si při pohledu na oblohu představíme, jak Býk se svými rohy útočí na lovce Oriona, který se jej snaží odrazit svým štítem. Namíříme-li dalekohled nad špici dolního rohu Býka, najdeme zde Krabí mlhovinu (M1); mlhovinový pozůstatek supernovy, jejíž exploze byla zaznamenána astronomy v roce 1054. Tehdy bylo možné na jejím místě pozorovat hvězdu tak jasnou, že byla asi po jeden měsíc vidět i ve dne.
Jednorožec (Monoceros)
Aby toho nebylo málo, na Oriona nejen, že útočí Býk se svými dvěma rohy, ale na opačné straně najdeme ještě Jednorožce. Toto souhvězdí je do hvězdářských map zakreslováno teprve od roku 1690. Za zmínku zde stojí především dva objekty. Prvním je otevřená hvězdokupa NGC 2264, kterou najdeme nalevo od hvězdy Betelgeuse. Druhým pozoruhodných objektem je mlhovina Rosetta s označením NGC 2237, ve které pozorujeme zrození otevřené hvězdokupy NGC 2244.
Blíženci (Gemini)
Vlevo nahoře od Oriona najdeme dvojici jasných hvězd Castor a Pollux, jenž jsou součástí souhvězdí Blíženců. Obě hvězdy představují hlavy dvou postav, které jakoby z našeho pohledu ležely - jejich těla a nohy najdeme nikoliv pod těmito hvězdami, ale napravo od nich. Podle řecké mytologie představují Blíženci dvojčata Kastora a Polluxe, syny nejvyššího z řeckých bohů, Dia.
Blízko nohou Castora, nad kyjem Oriona, najdeme i s tím nejmenším dalekohledem otevřenou hvězdokupu M35.
Vozka (Auriga)
Souhvězdí Vozky najdeme nad souhvězdím Blíženců a Býka. Jeho nejjasnější hvězdou je Capella. V zimě ji nepřehlédneme. Září jasně a vysoko, téměř nad našimi hlavami.
V tomto souhvězdí leží poměrně blízko sebe čtveřice otevřených hvězdokup (M36, M37, M38 a NGC 1907). Poněkud stranou bychom nalezli také hvězdokupu NGC 2281.