Živce

Na stavbě zemské kůry se podílí v největší míře živce a křemen. Najdeme je téměř ve všech horninách. Pod širokým označením živce se skrývají dvě izomorfně mísitelné řady, kde každý koncový člen je bohatší sodíkem nebo jedním ze dvou prvků - vápníkem či draslíkem. Tyto prvky se mohou v krystalu vždy v obou řadách libovolně mísit a utvářet tak nekonečně mnoho minerálů s vlastním unikátním poměrným zastoupením chemických prvků.

První izomorfně mísitelnou řadu tvoří minerály albit a anortit (sodnovápennaté živce). Druhou řadu tvoří minerály mikroklin + ortoklas (draselné živce) a albit (sodíkem bohatý člen). Tyto dvě řady se dále dělí podle konkrétního procentuálního zastoupení obou koncových členů na další konkrétní živce. V polarizačním mikroskopu však může být náročné jednotlivé živce rozlišit. Z tohoto důvodu zde budeme rozlišovat pouze plagioklasy (sodnovápenaté živce), mikrokliny a ortoklasy. Začněme mikroklinem. Mikroklin se vyznačuje specifickou mřížkovitou strukturou.

Krystal mikroklinu se specifickou mřížkovitou stavbou.

Podobně tomu je i u plagioklasů. Ty se zase vyznačují typickým proužkováním, které se označuje jako lamelování. Jedná se o polysyntetické dvojčatění. Je tím nejlepším poznávacím znakem plagioklasů ve výbruse.

Nalevo vidíme krystaly křemene, napravo pak krystal plagioklasu.

O něco těžší je nalézt a správně ve výbruse určit ortoklas. Také pro něj je specifické dvojčatění.

Živce nejsnáze najdeme V XPL. Pátráme po znacích jako jsou perthity nebo myrmekity. V případě plagioklasu pátráme po lamelování. V případě mikroklinu po mřížkovité stavbě. Ortoklas se prozradí svým typickým dvojčatěním.