Flyšové pásmo

Bystrická jednotka (paleocén - eocén)

• Soláňské souvrství (sv. K - paleoc.) - vývoj shodný s račanskou jednotkou
• Bělovežské souvrství (sv. paleoc. - stř. eoc.) - vývoj shodný s račanskou j.
• Bystrické souvrství ekvivalent zlínského souvrství račanské jednotky, šedé, silně vápnité jílovce až slínovce s polohami vápenců

Bělokarpatská jednotka (svrchní křída - eocén)

• Vlárský vývoj
• Kaumbergské souvrství (cenoman-maastricht) - pestré souvrství rudohnědých jílovců, pelagity
• Javorické souvrství (campan-paleocén) - drobně až středně rytmický flyšový vývoj, drobové pískovce a vložky vápenců
• Svodnické souvrství (paleocén - apod. eoc) - šedé jílovce, modrošedé pískovce, středně rytmický flyš

• Hlucký vývoj
• Hlucké vrstvy (sp.K - hauteriv až cenoman) vespod tmavé vápnité pískovce, nahoře vápence a slíny, karbonátový flyš
• Kaumbergské souvrství (maastr. - cenoman) - pestré souvrství rudohnědých jílovců, pelagity
• Antonínské souvrství a púchovské slíny (sv.K) - flyšové střídání šedých vápnítých jílovců, pískovců a písčitých vápenců, vystupuje v tektonických útržcích u Blatničky a Hluku u Uherského Brodu
• Svodnické souvrství (maastr. - sp. eoc.) - shodné se svodnickým souvrstvím vlárského vývoje
• Nivnické souvrství (paleocén - sp. eoc.) - jílovce, drobně až středně rytmická flyš
• Kuželovské souvrství (paleocén - sp. eoc) - pestré vápnité jílovce

Sedimentace v rámci magurské skupiny příkrovů byla ukončena v eocénu. Dále pokračovala sedimentace v krosněnské skupině příkrovů. 

Vnější (krosněnská) skupina příkrovů

Nejsnáze pochopitelná je krosněnská skupina příkrovů, která je také někdy nazýváná krosněnsko-menilitová skupina příkrovů. Je tvořena šesti jednotkami (příkrovy) a to jednotkou pouzdřanskou, ždánickou, slezskou, zdouneckou a předmagurskou. Charakteristickým znakem této skupiny příkrovů je zastoupení krosněnského a menilitového souvrství (odtud název krosněnská nebo krosněnsko-menilitová). Obecně v ní dominují jílovité horniny. Sedimentace zde byla ukončena v oligocénu, nejpozději v raném miocénu.

Menilitové souvrství

významná litostratigrafická jednotka flyšového pásma Západních Karpat, název odvozen od vrstevnatého šedohnědého opálu, který vznikl při diagenetických procesech koncentrací SiO2 ze schránek rozsivek (diatomů)

široké rozšíření v jednotkách vnější skupiny příkrovů (krosněnsko-menilitová skupina příkrovů), a ačkoliv mocnost nepřesahuje 100 m (na našem území 20 až 200 m), je základem stratigrafického dělení stáří spodní až svrchní oligocén, 

hlubokovodní batyální uloženiny spodní části kontinentálního svahu, vzniklé za výrazného a rychlého snížení karbonátové kompenzační hladiny, patrně pod vlivem globálního ochlazení při hranici eocén/oligocén (sedimentace menilitového souvrství odráží významnou událost v paleogenní historii flyšového pásma)

Nejednotná litologie:

• podrohovcové vrstvy
• rohovcové vrstvy
• dynowské slínovce
• šitbořické vrstvy

krosněnská litofacie

nejmladší součást flyšového pásma Západních Karpat (vyjma ždánické jednotky), stáří svrchní oligocén až spodní miocén

odráží změnu v charakteru sedimentace (pelagickou vystřídala flyšová) v důsledku helvétských a sávských pohybů alpinské orogeneze, která se projevila v celém prostoru vnější (krosněnsko-menilitové) skupiny příkrovů

vyskytuje se v :

předmagurske jednotce - chvalčovské souvrství,

slezské jednotce - krosněnské souvrství,

podslezské jednotce - ženklavské souvrství

ždánické jednotce - ždánicko-hustopečské souvrství

± pouzdřanské jednotce- křepické souvrství

ukládala se ve spodních částech a na úpatích intrapánevních elevací turbiditními proudy klastického materiálu (původem od JV, tj. karpatského orogenního pásma)

sedimentace probíhala rychle, byla kompenzována značnou subsidencí

nástup krosněnské litofacie nebyl izochronní, postupoval od vnitřního k vnějšímu okraji flyšového pásma, stejně jako zaplňování sedimentačního prostoru flyšových trogů

největší mocnost 1250 m je ve ždánické jednotce

Jednotka předmagurská

• Podmenilitové souvrství (sv. K - eoc.) - pelagická sedimentace jílových hornin, vápnité i nevápníté pestré jílovce
• Menilitové souvrství (oligocén) - viz. níže
• Krosněnské souvrství (sv. olig. - sp. mioc.) - různě rytmický flyš, člen krosněnské litofacie, viz. níže
• Chvalčovské souvrství (sv. olig. - sp. mioc.) - výrazně cementované pískovce a jílovce, člen krosněnské litofacie, viz. níže

Jednotka zdounecká (sp. křída - oligocén)

vystupuje v podobě tektonických útržků před čelem okrajové části magurské skupiny příkrovu ve Chřibech.

• Spodní oddíl (sp. K) - podobná kelčskému vývoji
• Spodní oddíl (sv. K - Pg.) - tmavé vápnité jílovce, podobné dubským vrstvám kelčského vývoje
• Svrchní oddíl - krosněnská litofacie s pískovci, pro pískovce je typický obsah lithotamnií.

Jednotka ždánická (jura - miocén)

• Klentnické souvrství (sv. J)- tmavě šedé vápnité jílovce a slíny, výše čisté vápence, zastoupené nejlépe na Pálavě, přechází do ernstburských vápenců
• Ernstbrunnský vápenec (konec J - začátek K) - bioklastické vápence, níže brekciovité
• Klementské souvrství (sv. turon - stř. coniac) - šedé vápnité jílovce, světlé vápnité pískovce a písčité pískovce s glaukonitem, spočívá diskordantně na podložních ernstbrunnských vápencích, nese společné znaky s březenským souvrstvím české křídové tabule, lokalita lom Turold u Mikulova
• Pálavské souvrství (coniac - campan) - šedé vápnité jílovce, během campanu došlo k maximálnímu prohloubení ždánického sedimentačního prostoru
• pozn: bradla vystupují na záp. okraji jednotky (Pálava) → vznik při násunu ždánické j. vytržením z podloží (bylo jich více, dnes rozpadlá, vystupují před čelem žd. j. - tzv. kroměřížské souvrství
• Němčické souvrství (sv. K - eoc.)- dříve podmenilitové souvrství, vápnité i nevápníté pestré jílovce
• šešorské slíny - dříve globigerinové, nejvyšší člen podmenilitového souvrství
• Menilitové souvrství (olig.) - viz. níže, litologicky nejednotné, název odvozen od vrstevnatého šedohnědého opálu, vzniklého z rozsivek - diatom
• Ždánicko - hustopečské souvrství (sv. olig - sp.mioc.) - člen krosněnské litofacie - viz. níže, střídání žlutavě šedých vápnitých pískovců a šedých vápnitých jílovů, sledy s pískovci - ždánické pískovce, sledy s jílovci - hustopečské slíny
• Šakvické slíny (sp. mioc.) - světle šedé, nezřetelně zvrstvené s tenkými polohami vápnitých písků a dolomitů
• Pavlovické souvrství (ottnang) - vespod hnědé, vrstevnaté jílovce, výše šedé a zelenavé jíly se sideritem, tenké vložky tufitů
• Laaské souvrství (karpat) - šedé vrstevnaté vápnité jíly - "šlíry", - nejmladší člen flyšového pásma

jura ve ŽJ

• klentnické vrstvy - vápnité jílovce, slínovce, vápence (hemipelagické i kalciturbiditní), laterální zastupování s ernstbrunskými vápenci (převážně však v jejich nadloží)

• ernstbrunské vápence - vápence nejvyšší jury až spodní křídy, gravitační osypy karbonátové platformny, místy je makrofauna relativně hojná

křída ve ŽJ (žádný flyš, převážně slínovce)

• hiát, poté kleneckého souvrství (turon - coniak)

• pálavské souvrství (coniak - sp. campan)

• němčické souvrství ("podmenilitové") jílovce

Jednotka pouzdřanská

Tato jednotka je nejmladší. Obsahuje především jíly a vápnité jílovce (slíny).

• Pouzdřanské slíny - ekvivalent šešorských slínů ždánické jednotky, obsahují bohatou svchnoeocénní faunu s mlži
• Uherčické souvrství (oligocén) - ekvivalent menilitového souvrství - viz. níže, hnědé a zelenošedé jílovce s konkrecemi pyritu, na bázi s páskovaným diatomitem, výše s tělesy pískovců se žraločími zuby
• Boudecké slíny (sv.olig. - sp. mioc.) - nezřetelně zvrstvené, silně vápnité, při bázi nahnědlé, výše světle šedé jílovce a slínovce s konkrecemi a vložkami dolomitů
• Křepické souvrství - drobně až středně rytmický flyš, slabě zpevněné vápnité pískovce, prachovité jílovce, odráží spodnomiocénní transgresi
• Šakvické slíny (sp. mioc.) - představují konec sedimentace, viz. ždánická jednotka

Na karpatskou předhlubeň byly od jihovýchodu nasunuty příkrovy, které řadíme ke ždánické a podslezské jednotce. Příkrovy obou jednotek jsou charakteristické tím, že při nasouvání na Český masiv vytrhly ze svého podloží bloky i celé skály jurských vápenců. Okraj ždánické jednotky vybíhá od Pavlovských vrchů k severovýchodu, lemuje severní okraj pahorkatiny Ždánického lesa a končí na jihozápadním úpatí Chřibů, kde na ni navazuje jednotka podslezská, jenž pokračuje dál do Slezska. Ke ždánické jednotce patří podstatná část vyvýšené krajiny Ždánického lesa a okolí. U Strážovic se ždánická jednotka stýká s vídeňskou pánví tak názorně, že hranice mezi oběma jednotkami lze spatřit na vlastní oči a při perfektní viditelnosti je možné dohlédnout až na protější okraj vídeňské pánve a spatřit zasněžené Alpy (viz text o vídeňské pánvi).

Jednotka slezská (jura - oligocén)

• štramberský vápenec - synsedimentární útržky, bloky uvnitř těšínsko-hradišťského souvrství

• spodní křída až spodek svrchní křídy - pelitická část (oxford-cenoman) - jílovce, vložky hrubších klastik - jemnozrnný, distální flyš

• svrchní flyšová část (turon-oligocén)

bašský vývoj (menší množství turbiditu, občas skluzová tělesa vápenců (štramberské v.))

• Těšínsko-hradišťské souvrství (sv. J -sp. K) - uloženo na svahu a úpatí bašské elevace
• - Kotoučská facie - převažují tmavé vápnité jílovce, vázané na svah karbonátové plošiny v okolí Štramberka
• - Chlebovická facie - tmavé jílovce, laminované pískovce, slepence, často skluzového charakteru, zvláštním typen jsou akumulace štramberských a kopřivnických vápenců
• - Štramberský vápenec - klastické horniny s charakterem slepenců, osypy okolo šelfových plošin
• - Kopřivnické vápence - světle šedé, zelenavé, nebo červenohnědé hlíznaté vápence, vznikly rozrušování štramberského vápence
• Bašské souvrství (sv. alb - sp. cenoman) - středně až hrubě rytmický flyš - opakuje se sukcese: vápnitý pískovec, spongiový rohovec, gradačně zvrstvený vápenec, zelenošedý vápnitý jílovec
• Pálkovické souvrství (sv. K. - sp. paleocén) - je ekvivalentní istebňanského souvrství, střídání tmavošedých jílovců a pískovců se slepenci podmořských skluzů, zdrojem bašská elevace

godulský vývoj (pelitická část a převládající flyšová část)

• Spodní těšínské souvrství (nejsv. J - sp. K) - tmavohnědé silně vápnité jílovce s tenkými vložkami prachovců a váp.
• - těšínské vápence - nejvyšší člen spodního těšínského souvrství
• střídání světlých mikritových a bioklastických vápenců (místy s rohovci) se zelenošedými a šedými vápnitými jílovci
• Těšínsko-hradišťské souvrství (sp. K) - od valanginu flyšová sedimentace svrchních  těšínských a hradišťských vrstev
• - svrchní těšínské vrstvy - drobně rytmický flyš, střídání tmavých vápnitých jílovců a laminovaných pískovců, bohatá fauna amonitů
• - hradišťské vrstvy - odrážejí tektonickou aktivitu ve spodní křídě, silný přínos klastického materiálu, intenzivní poklesávání pánve, podmořský vulkanismus
• - spodní hradišťské vr.- pískovce a slepence se sdružují do několik desítek mocných poloh, materiál pochází ze Z a SZ z bašské elevace, která tvořila severní okraj slezského sedimentačního prostoru
• kulminuje podmořský vulkanismus těšínitové asociace, představující počínající krátkodobou tvorbu riftu v hluboké pánvi, materiál ze svrchního pláště - vulkanická činnost nebyla spjata se subdukcí
• - svrchní hradišťské vr. - rychlý nástup sedimentace tmavošedých slabě vápnitých jílovců, hojné vložky pelosideritů - těženy jako surovina ostravského hutního průmyslu
• Veřovické vrstvy (apt)- černé prokřemenělé na pyrit bohaté jílovce
• Lhotecké souvrství (sp. - sv. alb) - navazuje na sedimentaci veřovických vrstev tmavými jílovci, výše přibývá vápnitých jílovců s vložkami glaukonitických pískovců, místy s rohovci
• Mazácké souvrství (cenoman - sp. turon) - hlubokovodní pestré jílovce
• Godulské souvrství (vyšší turon - santon) - spodní a svrchní část tvořena drobně rytmický flyš - střídání jemnozrnného glaukonického pískovce a písčitého jílovce, střední část hrubě rytmický flyš glaukonitového pískovce
• Istebňanské souvrství (sp. campan. - sp. paleoc.)- ostře nasedá na erodované godulské souvrství - odraz subhercynské fáze alpínské orogeneze, mocné polohy arkózových a drobovitých pískovců a skluzových vápenců, jež se střídají s polohami tmavých jílovců
• Podmenilitové souvrství (sv. K - eoc.) vápnité i nevápníté pestré jílovce
• Menilitové souvrství (olig.)- litologicky nejednotné
• Krosněnské souvrství (sv. olig. Sp. mioc.) - člen krosněnské litofacie
  

keltčský vývoj (pelitický s občasnými tělesy hrubozrnných klastik)

• Těšínsko-hradišťské souvrství (společné s bašský vývojem)
• Veřovické vrstvy (společné s godulským vývojem)
• Jasenické souvrství a němetické vrstvy (alb - cenoman) - ekvivalent lhoteckého souvrství, případně bašskému a mazáckému souvrství
• Dubské vrstvy (cenoman) - tmavošedé vápnité jílovce, pro kelčský vývoj neobvyklé
• Milotické souvrství (campan - maastricht) - nejvyšší část kelčského vývoje, vápnité jílovce se skluzovými slepenci, obsahující valouny těšínitů a kopřivnických a štramberských vápenců

Jednotka podslezská (křída - oligocén) - ekvivalent ždánické jednotky

• Frýdecké souvrství (sv. K - nejsp. Te) - šedé a hnědavé vápnité jílovce s lamelami drobovitých pískovců, místy s tělesy skluzových slepenců, hlubokovodní sedimenty otevřeného moře, materiál z bašské elevace
• Frýdlantské souvrství (sv. K - eoc.) - dříve podmenilitové souvrství, vápnité i nevápníté pestré jílovce - šešorské slíny - dříve globigerinové, nejvyšší člen podmenilitového souvrství
• Menilitové souvrství (olig.) - viz. níže, litologicky nejednotné, název odvozen od vrstevnatého šedohnědého opálu, vzniklého z rozsivek - diatom
• Ženklavské souvrství (sv. olig - sp. mioc.) - člen krosněnské litofacie - viz. níže, střídání žlutavě šedých vápnitých pískovců a šedých vápnitých jílovů

 • vulkanismus doložen v hradištském souvrství (souvrství bohaté na různé formy amonitů i heteromorfní/oberantní) - tento vulkanismus sp. křída - vulkanity těšínitové asociace (těšínity a pikrity, žíly výlevy i pyroklastika) a dále tufity (svrchní křída)

Paleogén

Němčické souvrství (dříve podmenilitové souvrství, v nadloží menilitové - opálový ohovec hnědé barvy - jemné laminky prokládané s jílovci, křemičitá opálová hmota biogenního původu - rozsivky, mřížovci a další křemité org. ... typické jsou nálezy fosilií ryb /často hlubokovodních/) - v rámci ŽJ, SJ a podslezské jednotky, zdoulenecká jednotka) - jílovce, občasné pískovce

Menilitové souvrství ŽJ, SJ a podslezská jednotka

• Šešorské

• Podrohovcové

• Rohovcové

• Dynowské

• Šitbořiské slíny

Paleogén + neogén

krosněnská flyšová facie (ždánicko hustopečské souvrství / krosněnské souvrství)

V nadloží dále šakvické slíny, pavlovické souvrství, laaské souvrství (součástí příkrovů západních karpat, deformovány a nasouvány na sed. karpatské předhlubně

Počátkem miocénu oceán Tethys zanikl a vznikla celá soustava mořských pánví zvaná Paratethys. Součástí této soustavy byla i karpatská předhlubeň a vídeňská pánev.